Alois Gonzaga: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 5 měsíci
bez shrnutí editace
(kt)
 
Po návratu do Mantovy, když se vrátil z výchovy, vzdal se Alois jako prvorozený svých dědických nároků a přenechal je bratru Rudolfovi. Alois si předsevzal, že bude sloužit Bohu a vstoupí do [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitského řádu]]. Otec Ferdinand se mu snažil zabránit, ale Alois si stál za svým. Nakonec svolil a napsal P. generálovi Acquavivovi, nejvýše postavenému jezuitovi, do Říma: „Protože jsem v minulosti měl za to, že bude vhodné zdržet dovolení donu Aloisovi, mému synu, aby vstoupil do tohoto svatého řádu, z obavy před nestálostí a pro jeho mladý věk, nyní se mi zdá, že mohu ujistit, že ho náš Pán povolal, nejenom že si netroufám mu klást překážky a dále odkládat dovolení, ale naopak abych mu vyhověl s velmi klidným duchem a útěchou, posílám jej Vaší nejdůstojnější Paternitě jako otci, který mu bude užitečnější než já.“
 
Mohl se svobodně vydat do Říma, kde se zastavil u svého příbuzného, jeruzalémského patriarchy Scipiona Gonzagy, který proslul přátelstvím s TorquattoTorquatem TassouTasso, rovněž s [[Filip Neri|Filipem Nerim]] a Karlem Boromejským .
Ve věku sedmnácti let, v Římě vstoupil do semináře Tovaryšstva Ježíšova při [[Sant'Andrea al Quirinale]]. Duchovně vedl Aloise Gonzagu věhlasný [[Robert Bellarmino]], který byl prohlášen za svatého roku 1930. Po dvou letech u jezuitů složil sliby a věnoval se teologickým studiím a péči o těžce nemocné. Na studiích byl jeho spolužákem pozdější kardinál [[František z Ditrichštejna|František kníže Dietrichstein]].
Neregistrovaný uživatel