Protibyrokratická revoluce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
drobnost |
+více o černé hoře se zdroji |
||
Řádek 103:
=== Černá Hora ===
K podobné události došlo v polovině ledna 1989 i v [[Podgorica|Podgorici]], tehdy nazývané ještě [[Titograd]]. Již od [[Jogurtová revoluce|Jogurtové revoluce]] v Novém Sadu se konaly po hlavním městě Černé Hory a v dalších místech republiky protesty dělníků. Dělníci zprvu požadovali zvýšení platů, které byly
| příjmení = Šístek
| jméno = František
| odkaz na autora =
| titul = Dějiny Černé Hory
| vydavatel = Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 2017
| počet stran = 614
| isbn = 978-80-7422-498-0
| kapitola =
| strany = 446
| jazyk = čeština
}}</ref>
[[7. říjen|7. října]] [[1988]] protestovalo před budovou Předsednictva Černé Hory 25 000 lidí.<ref name="SAR-158">{{Citace monografie
| příjmení = Vladisavljević
| jméno = Nebojša
Řádek 116 ⟶ 131:
| strany = 158
| jazyk = angličtina
}}</ref> Největší demonstrace byla načasována na jeden den po událostech [[Jogurtová revoluce|Jogurtové revoluce]] v [[Novi Sad|Novém Sadu]]. Ve snaze snížit počet účastníků protestů uzavřely jednotky milicionářů silnici z [[Nikšić]]e do Podgorici (tehdejšího Titogradu), což sice vedlo k tomu, že dělníci z druhého největšího města republiky nedorazili na protesty, srbské politické vedení tyto kroky nicméně odsoudilo.
}}</ref> Protože politické vedení republiky se obávalo, že by mohlo dojít k nárůstům protestů, vyhlásilo po celonočním jednání a konzultacích s [[Předsednictvo SFRJ|předsednictvem SFRJ]] v Bělehradě krátký [[výjimečný stav]] a několik zbývajících demonstrujících, kteří zůstali přes noc, odklidily policejní síly. Následujícího dne použila černohorská policie [[slzný plyn]] proti demonstrantům, kteří cestovali z [[Nikšić]]e do Podgorici pokračovat v protestech. ▼
▲
Neklid se sice podařilo urovnat, nicméně jen krátkodobě. Zatímco zbytek Jugoslávie procházel těžkým hospodářským obdobím, které se snažila centrální vláda řešit úspornými opatřeními, Černá Hora byla kvůli své dlouhodobé nerozvinutosti postižena nejvíce. Ekonomická stabilita hlavních průmyslových podniků, které zaměstnávaly většinu lidí v republice, byla v sázce. Na začátku roku [[1989]] se protesty rozhořely znovu, tentokrát ještě s větší intenzitou. Slobodan Milošević vyhlásil ze Srbska demonstrantům svojí podporu. V noci z [[10. leden|10.]] na [[11. leden|11. ledna]] [[1989]] se k protestu dělníkům připojili studenti a dav na hlavním náměstí v Podgorici dosáhl počtu sta tisíc lidí, což byla zhruba jedna šestina obyvatel Černé Hory. Zbytek republiky byl v podstatě paralyzován; ačkoliv nebyla vyhlášena [[generální stávka]], situace k ní neměla příliš daleko.<ref name="SAR-164">{{Citace monografie▼
V černohorském parlamentu (skupštině) se uskutečnilo následně několik hlasování o důvěře republikové výkonné radě (vládě), která pro vládu dopadla pozitivně. Několik ministrů následně nicméně i přesto rezignovalo.<ref name="DČH-446"/>
▲Neklid se sice podařilo urovnat, nicméně jen krátkodobě. Zatímco zbytek Jugoslávie procházel těžkým hospodářským obdobím, které se snažila centrální vláda řešit úspornými opatřeními, Černá Hora byla kvůli své dlouhodobé nerozvinutosti postižena nejvíce. Ekonomická stabilita hlavních průmyslových podniků, které zaměstnávaly většinu lidí v republice, byla v sázce. Na začátku roku [[1989]] se protesty rozhořely znovu, tentokrát ještě s větší intenzitou. Slobodan Milošević
| příjmení = Vladisavljević
| jméno = Nebojša
Řádek 131 ⟶ 150:
| strany = 164
| jazyk = angličtina
}}</ref> Druhého dne rezignovali členové [[Předsednictvo Černé Hory|Předsednictva Černé Hory]] a představitelé komunistické strany v některých větších černohorských městech.<ref name="DČH-447">{{Citace monografie
| příjmení = Šistek
| jméno = František
| odkaz na autora =
| titul = Dějiny Černé Hory
| vydavatel = Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 2017
| počet stran = 614
| isbn = 978-80-7422-498-0
| kapitola =
| strany = 447
| jazyk = čeština
}}</ref>
=== Slovinsko a Chorvatsko ===
| |||