Humanismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
značky: možný vandalismus editace z mobilu editace z mobilního webu
m experimenty
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 1:
[[Soubor:Pinturicchio - No. 3 - Frederick III Crowning Enea Silvio Piccolomini with a Laurel Wreath (detail) - WGA17793.jpg|náhled|Humanista Enea Silvio Piccolomini, budoucí papež [[Pius II.]], je roku 1442 korunorjdhdhsjvxhdhdhdhdjdhdhdhfhfhfduduvánkorunován jako [[poeta laureatus]] císařem [[Fridrich III. Habsburský|Fridrichem III.]] (freska z dómské knihovny v Sieně, autorem je [[Pinturicchio]]) ]]
'''HueeeeeeeeemanismusHumanismus''' (z [[latina|latinského]] ''humanus'', lidský) je období evropských [[Kulturní dějiny|kulturních dějin]] 14. až 16. století, charakteristické obnoveným zájmem o antickou kulturu a filosofii a prací přímo s textovými prameny z minulosti, což byla reakce na spekulativní [[Scholastika|scholastiku]]. Humanismus se časově překrývá s [[Renesance|renesancí]], ale termín renesance se používá spíše pro označení dobového umění, zatímco humanismus označuje tehdejší hlavní směr vědy a vzdělanosti. Humanismus vznikl v Itálii a za jeho prvního představitele se považuje [[Francesco Petrarca]] (1304–1374). Myšlenky humanistů se šířily nejdříve po Itálii, kde byla významná centra humanismu [[Florencie]], [[Řím]], [[Benátky]], [[Neapol]], [[Janov (Itálie)|Janov]], [[Mantova]], [[Ferrara]] a [[Urbino]], a od 15. století i po celé západní Evropě.
 
Základem humanismu bylo literárně orientované vzdělání. Humanisté prosazovali radikální reformu školství, od které očekávali optimální rozvoj lidských schopností spojením vědění a [[ctnost]]i. Humanistické vzdělání mělo člověka uschopnit, aby poznal svoje pravé určení a uskutečnil ideální lidství pomocí nápodoby klasických vzorů. Podle humanistů byl hodnotný, pravdivý obsah v jednotě s dokonalou jazykovou formou, a proto se rozhodující váha přikládala kvalitě jazyka, lingvistice a literatuře. Nejdůležitějšími odvětvími vědění byly proto básnictví a rétorika. Zvýšená péče o učenecké jazyky latinu a řečtinu zároveň dala impulsy i nově se rodící literatuře v lidových jazycích, v první řadě v [[Italština|italštině]].