Pražská paroplavební společnost: Porovnání verzí

m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
m (→‎Historie: oprava odkazu)
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
{{Infobox - firma}}
'''Pražská paroplavební společnost, a.s.''' provozuje osobní vodní dopravu zejména na dolní Vltavě. Je tradičním dopravcem v linkové lodní dopravě, ale provozuje i vyhlídkové a objednané plavby.
 
== Historie ==
Významnou osobností, která stála u zrodu Pražské paroplavební společnosti v roce [[1865]], byl [[František Dittrich]], pozdější purkmistr (starosta). PPS byla založena jako ryze český podnik. Nebyl to ovšem pouze populární F. Dittrich, ale značný vliv na ustavení společnosti měl i tehdejší pražský purkmistr dr. [[Václav Bělský]]. Svého zástupce na zasedání příravného výboru vyslal i jeden z nejschopnějších českých podnikatelů, bývalý plavec [[Vojtěch Lanna (1805–1866)|Vojtěch Lanna]].
 
Dne 15. srpna [[1865]] byla podniknuta první zkušební plavba a 25. srpna 1865 byla zahájena parníkem [[Praha (loď)|Praha]] (Prag) osobní lodní doprava na Vltavě mezi Prahou a [[Štěchovice]]mi. Protože se v Praze nepodařilo zajistit školeného kapitána, byl v předstihu PPS požádán děčínský kapitám A. Stolz o vyškolení posádky a kapitána. Prvním kapitánem se stal syn Dittricha, František. Druhý parník společnosti z roku 1866, byl Vyšehrad, který sloužil téměř neuvěřitelných 90 let a byl vyřazen z provozu až roku 1953. Rovněž i v tomto případě zde figuroval děčínský A.Stolz, který zaučil štěchovického rodáka a plavce J.Tateru jako kapitána na druhé lodi PPS. Jen pro zajímavost, v konečné zastávce na lodní trase Praha-Slapy vTřebenicích slouží pro výletníky známý hostienc "U Taterů". Původní loď Vyšehrad není totožná s dnešním parníkem [[Vyšehrad (loď)|Vyšehrad]], projektovaný ing. Hussem a vyrobeným v Ústí nad Labem v roce 1938. Druhý a poslední kolesový parník, který je v provozu, je parník Vltava, postavený v Praze Libni v roce 1940. PPS mívala sídlo v dnes již zaniklém domě čp. 192 v [[Karlínský přístav|Karlínském přístavu]].
 
V roce [[1898]] dne 19. května, došlo k tragické nehodě, když vybuchl kotel na [[parník František Josef I.|parníku František Josef I.]], který se následně na Vltavě potopil. Při nehodě zahynuly tři osoby. Tato událost se logicky podepsala na počtu přepravených osob, neboť jak dokládají přepravní statistiky, poklesl počet cestujících až o 13 procent. Nicméně na další roky neměla tato událost prakticky žádný vliv. Hranice 1 milionu přepravených osob ročně byla překročena již v roce 1893 a nebýt něšťastné údálosti s výbuchem, jistě by stoupala i nadále. Od roku 1910 lze pozorovat zvyšující se počet cestujících a to i přes válečné roky 1914–1918.
 
Po skončení I. světové války je možné pozorovat strmý nárůst počtu cestujících. Již v roce 1920 přesáhl počet přepravených osob 2 miliony a v následujícm roce 1921 to bylo 2,1 milionu. V mezidobí 20. a 30. let disponovala PPS kolem 30 lodí a jejich počty stoupaly. Ruku v ruce s tímto progresivním trendem, se na vltavské trase objevuje pozoruhodný fenomén českého meziválečného období – trempink. Díky tomu, že plavební trasa vedla do nejhezčích míst vltavského toku, obrátila na sebe velmi rychle pozornost. Třebaže již existovalo do Davle spolehlivé vlakové spojení, byla další cesta až pod Svatojanské proudy možná pouze lodí.
 
Ve třicátých letech 20. století, se firma dostala do finančních potíží a majetkový podíl v ní získal stát, později hlavní město Praha. Tyto problémy nebyly zaviněny špatným vedením firmy. Do těchto problémů se PPS dostala stejně jako stovky dalších, celosvětovou krizí letech 1929–1933. Počet cestujících začal rapidně ubývat, takže již kolem roku 1930 bylo přepraveno pouhých 650 tisíc. Propad počtu cestujících trval až do roku 1936, kdy celoroční suma přepravených osob činila pouhých 145 tisíc. Nicméně ekonomická situace země se zlepšila a bylo to znát i na trvale se zvyšujícím zájmu o plavby.
 
Třebaže měl tento pozitivní vývoj podobnou tendenci jako počátkem 20. let minulého století, rostla zde i hrozba německé agrese vůči ČSR. Paradoxně ovšem působí ta skutečnost, že počet klientů PPS kulminuje před polovinou 40. let (923 tisíc – 1944), bez ohledu na to, že šlo o vrcholící střet válečných událostí. Podobný efekt bylo možné pozorovat i v době I. světové války.
 
Od 1. ledna 1961 byla osobní lodní doprava začleněna do Dopravních podniků hlavního města Prahy. Jako závod Osobní lodní doprava byla v osmdesátých letech dvacátého století stejně jako [[taxislužba]] závodem koncernového podniku [[Dopravní služby]], který byl součástí [[Dopravní podnik hl. m. Prahy|pražských Dopravních podniků]]. Zaměstnanci Dopravního podniku měli při plavbě poloviční slevu. Na lodích byly vydávány jízdenky ze strojků [[Setright]], obdobné jako v autobusech [[Československá státní automobilová doprava|ČSAD]].
 
V roce 1992 byla privatizována a vrátila se k původnímu názvu Pražská paroplavební společnost. V roce 2002 byla podle [[Obchodní rejstřík|Obchodního rejstříku]] jejím jediným akcionářem společnost [[Evropská vodní doprava]] s. r. o.
''Podrobněji v článku [[Osobní vodní doprava na Vltavě]], kapitola [[Osobní vodní doprava na Vltavě#Dolní Vltava|Dolní Vltava]].''
 
V minulosti měla osobní lodní doprava na Vltavě nezanedbatelný dopravní význam, zejména dokud ještě v některých úsecích nevedly podél řeky dnešní silnice a železniční tratě. Největší dopravní výkony měla vltavská osobní lodní doprava koncem 19. století a ve 20. a 40. letech 20. století. Dnes mají linky Pražské paroplavební společnosti téměř výhradně rekreační význam jako atrakce, čemuž odpovídají i ceny jízdného.
 
Pražská paroplavební společnost provozuje linkovou lodní dopravu na trase Praha – Troja, a to v létě několik párů spojů denně, na jaře a na podzim jen o volných dnech. V letní sezóně o volných dnech jezdí jednou denně linková motorová loď z Prahy do Třebenic a zpět. Několikrát ročně se koná linková plavba historickým parníkem z Prahy do [[Mělník]]a. V minulosti byly několikrát lodě využity k náhradní dopravě za přerušenou pozemní dopravu, například v letech 1975 a 1982 kolem vyšehradské skály a v roce 2005 z Davle do Štěchovic. V některých obdobích historie PPS provozovala plavbu [[Osobní vodní doprava na Labi|po Labi]] do [[Hřensko|Hřenska]], případně až do [[Bad Schandau]], na střední Labe až do [[Nymburk]]a.
 
PPS koná i pravidelné okružní plavby Prahou (Velká plavba Prahou jednou denně od března do října, Malá plavba Prahou pětkrát denně od dubna do září, celoročně denně plavby Oběd na lodi a Večeře na lodi) i další vyhlídkové i speciální plavby.
 
Hlavní přístaviště má PPS na [[Rašínovo nábřeží|Rašínové nábřeží]] mezi [[Palackého most|Palackého]] a [[Jiráskův most|Jiráskovým mostem]].
 
Od 7. srpna 2015 provozuje PPS sezónní [[Přívoz Pražská tržnice – Štvanice – Karlín-Rohanský ostrov|přívoz P7]] (Pražská tržnice – Štvanice – Karlín-Rohanský ostrov) v rámci [[Pražská integrovaná doprava|Pražské integrované dopravy]].
 
== Lodě ==
Prvními parníky PPS byla [[Parník Praha (1865)|Praha]] z roku 1865 a [[Parník Vyšehrad (1866)|Vyšehrad]] z roku 1866. Další parníky dodávala především pražská [[Rustonova loděnice]], v té době jedna z největších rakouských loděnic, a do konce 80. let 19. století vybudovala PPS poměrně velký lodní park, který postupně obměňovala. Poslední parníky společnost získala ve 40. letech, z nich jsou v provozu ještě dva: [[Parník Vyšehrad (1938)|Vyšehrad]] (původní Děvín) a od roku 2009 po tříleté rekonstrukci také [[Parník Vltava|Vltava]] ve své původní podobě.
 
Dále společnost provozuje osobní motorové lodě [[Lužnice (loď)|Lužnice]], [[Hamburg (loď)|Hamburg]], [[Odra (loď)|Odra]] a [[Visla (loď)|Visla]].
 
Pro linkové plavby používá společnost zejména motorové lodě [[Odra (loď)|Odra]] a [[Visla (loď)|Visla]]. Parníky [[Parník Vyšehrad|Vyšehrad]] nebo [[Parník Vltava|Vltava]] jsou nasazovány na příležitostné linkové plavby z Prahy do Mělníka.
 
{{Portály|Loďstvo|Praha}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Pražská paroplavební společnost| ]]
1 430 051

editací