Kritická teorie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN
typo
značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 19:
== Frankfurtská škola ==
{{Viz též|Frankfurtská škola}}
Pojem kritická teorie se užívá v užším a v širším smyslu. V užším smyslu jde o koncept společenské kritiky, který od založení „Ústavu pro společenský výzkum“ ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu]] (''Institut für Sozialforschung'') roku [[1931]] rozvíjela tak zvanátakzvaná [[Frankfurtská škola]] ([[Max Horkheimer]], [[Theodor Adorno]]) a její pokračovatelé, například [[Herbert Marcuse]] a [[Jürgen Habermas]]. Jejím cílem podle Horkheimera je „vysvobodit lidské bytosti z okolností, jež je zotročují“. Působila hlavně v Německu a za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] v americkém exilu. Po válce se její vliv rozšířil v celé Západnízápadní Evropě a od 60. let i v USA.
 
Předválečná kritická teorie se netajila svými sympatiemi k radikální politické levici a často kritizovala pokryteckou povahu liberální [[demokracie]]. Děsivá zkušenost s [[nacismus|nacismem]] ji v tom zdánlivě podpořila, zároveň však také upozornila, že hodnoty svobody nejsou tak samozřejmé, jak se dříve zdálo. Teprve odhalení zločinů komunistických režimů a rozpad [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] však vedly k tomu, že si začala více vážit hodnot politické svobody a [[demokracie]]. Už od sedmdesátých let věnují představitelé kritických teorií stále větší pozornost „skutečné demokracii“, kterou nyní chápou jako uspořádání, v němž „všechny společenské podmínky, jež jsou v lidských rukou, musí záviset na reálném souhlasu všech“.<ref>M. Horkheimer, ''Critical theory''. New York 1982, p. 249.</ref> S tím pak úzce souvisí i koncept „komunikativního jednání“ a „[[Diskurzivní etika|diskurzivní etiky]]“, jak ji spolu s [[Karl-Otto Apel|K.-O. Apelem]] (1922–2017) vypracoval J. Habermas.