Olybrius: Porovnání verzí

O Olybriově panování se nedochovaly téměř žádné informace. Jedinou zaznamenání hodnou událostí byla Ricimerova smrt v srpnu 472 a následné povýšení jeho synovce [[Gundobad]]a do hodnosti patricius a magister militum.<ref>Ioannes z Antiochie fr. 209.2; Cassiodorus s.a. 472; ''Fasti vindonbonenses priores'', 607-608; Paulus Diaconus. ''Historia Romana'' XV.5.</ref> Olybrius se i nadále zabýval patrně jen náboženskými otázkami, což naznačují jím ražené zlaté mince. V rozporu s dosavadními zvyklostmi nechal razit [[Solidus|solidy]] nesoucí [[Křesťanství|křesťansky]] znějící nápis ''Salus Mundi'' („Blaho světa“) namísto tradičního ''Salus Reipublicae'' („Blaho státu“). Tuto zásadní změnu pravděpodobně inicioval sám císař, dávající tímto způsobem najevo svoji zbožnost.<ref name="MTH"/>

 

 

Olybrius představuje ukázkový příklad jednoho ze stínových císařů, vládnoucích Západu na sklonku jeho existence.<ref name="MTH"/> O bezvýznamnosti jeho panování svědčí to, že většina pramenů zmiňuje nanejvýš jeho začátek a konec. [[Prokopios z Kaisareie]] ho dokonce zaměňuje s [[Julius Nepos|Juliem Nepotem]].<ref>Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.7.15-17.</ref> Navzdory tomu se tato efemérní postava římských dějin dočkala uměleckého ztvárnění v opeře ''Flavio Anicio Olybrio'', zkomponované na počátku 18. století italským skladatelem [[Nicola Porpora|Nicolou Porporou]].