Tiš'a be-av: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: vhodnější šablona dle žádosti ze dne 25. 4. 2020; kosmetické úpravy
→‎Zvyky: doplnění 2. odstavce včetně wikipedických a referenčních odkazů
Řádek 30:
[[Půst]] 9. avu je na téměř stejné úrovni přísnosti jako půst na [[Jom kipur]]. Trvá více než 24 hodin – od západu slunce do objevení hvězd. Nenosí se kožená obuv ani kožené doplňky, nestuduje se [[Tóra]], nezdraví se ani se neodpovídá na pozdrav. Při modlitbách je přikázáno od západu slunce do poledne následujícího dne sedět v hlubokém smutku na zemi nebo nízké stoličce. Čte se kniha „Ejcha“, tj. [[Pláč Jeremjášův]] a pronáší se ''[[kinot]]'', což jsou žalozpěvy. Světla v [[synagoga|synagogách]] jsou ztlumena a modlitby jsou předčítané ve smutečním tónu.
 
Připomínají se příčiny zboření prvního Chrámu, o kterých tradice hovoří jako o důsledku hříchů. Těmi jsou: [[modloslužba]], [[smilstvo]] a [[vražda|vraždy]]. V Bibli existují rozpory ohledně dne – dle [[2. kniha královská|2. knihy Královské]]<ref>{{Citace bible|2Kr|25|8||10||}}</ref> začalo ničení Jeruzaléma již 7. avu, dle Jeremiáše,[[Kniha Jeremjáš|knihy Jeremjáše]] byl samotný Chrám zapálen 10. avu.<ref>{{Citace bible|Jr|52|12||}}</ref> byl samotný Chrám zapálen 10. avu. O půstech v těchto dnes se poprvé hovoří v Za[[Kniha 7Zacharjáš|knize Zacharjáš]],<ref>{{Citace 5bible|Za|7|3}}</ref> apřičemž 8,pátým 19měsícem je na všech těchto [[Bible|biblických]] místech míněn právě měsíc av.<ref>{{Citace monografie|jméno=Josef|příjmení=Blaha|odkaz na autora=Josef Blaha|titul=Proroctví o vykoupení Jeruzaléma - čteme knihu proroka Zachariáše s rabínskými autoritami a s kabalisty|místo=Praha|rok=2012|vydavatel=|isbn=978-80-260-3179-6|stránky=69}}</ref>
{{citát|''Sedmého dne pátého měsíce v devatenáctém roce vlády [[Nebukadnesar II.|Nebúkadnesara]], krále [[Babylonie|babylónského]], přitáhl do Jeruzaléma Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, služebník babylónského krále. Vypálil Hospodinův dům i dům královský a všechny domy v Jeruzalémě; všechny význačné domy vypálil ohněm. Celé [[Chaldea|kaldejské]] vojsko, které bylo s velitelem tělesné stráže, zbořilo hradby kolem Jeruzaléma.''|2 Královská 25,8-10|200}}
Zničení druhého Chrámu je přičítáno vzájemné nenávisti mezi lidmi (''sin'at chinam'')). Otázky po těchto příčinách mohou přinést poučení z historie. Právě v souvislosti s nenávistí a zničením druhého Chrámu má své místo v [[Talmud]]u alegorický příběh.
 
{{citát|''V Jeruzálemě žil bohatý muž a rozhodl se uspořádat hostinu. Poslal tedy sluhu, aby předal pozvánky, včetně jeho nejlepšímu příteli Kamcovi. Sluha se ovšem spletl a pozvánku donesl jeho nepříteli Bar Kamcovi. Ten pozvání přijal avšak, když se dostavil na hostinu, setkal se s nevlídným chováním v podobě vyhození. Nabídl tedy, že zaplatí za svou porci, ale hostitel mu odvětil stručným ne. Když nebyla přijata ani nabídka, že zaplatí polovinu celé hostiny, zmocnila se ho neutěšitelná touha po pomstě. Proto řekl císaři, že Židé plánují povstání. Aby to dokázal, poradil císaři, nechť jim pošle obětní zvíře a sám pak uvidí, zdali jej přijmou. Císař tak učinil, ale Bar Kamca mu po cestě poškodil pysk a učinil jej tak nepřijatelným pro obětování. V Jeruzálemě na tuto vadu přišli a začalo tak dohadování o správné reakci tak, aby neporušili zákon a zároveň neurazili císaře. Nakonec uznali, že bude vhodnější dar přijmout. Rabi Zacharja však namítl, že Tóra to nedovoluje. Dokonce začaly dohady, zda nezabít Bar Kamcu, neboť by se tak císař o nepřijetí nevhodné oběti nedozvěděl. Znovu ale rabi Zacharja nesouhlasil a zapřičinil se o to, že zvíře nepřijali. To však způsobilo, že císař vydal rozkaz dobýt město. A tak byl zničen Chrám.''|Gitin 57a|200}}