Karl-Gerät: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy |
Přeskupení (Historie->Technika), doplnění údajů a prolinků (v souladu s prameny angl. a něm. Wiki). značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 19:
| síla motoru = 580 hp
| suspension = Torzní tyče
| max. rychlost = střelba: 1/10 minut,
| dojezd = Benzín 42 km, Diesel 60 km (nádrž 1 200 litrů)
}}
Řádek 25:
== Historie ==
Vývoj houfnice určené jako zbraň k dobývání [[Maginotova linie|Maginotovy]] linie začal v roce 1936, v roce 1937 byla opuštěna koncepce transportu menších dílů sestavovaných na místě ve prospěch samohybného provedení, v letech 1938 a 1939 proběhly zkušební jízdy nového transportéru a první střelby z moždíře, nazvaného podle generála dělostřelectva Karla [[Karl Becker|Beckera]].
Jeho nejtěžší [[Náboj (zbraň)|náboj]] měl [[ráže|ráži]] 60 cm<ref name=boure/> a vážil 2 170 kg. [[Dostřel]] nejlehčího náboje (1 250 kg) byl něco přes 10 km. Každý moždíř byl doprovázen [[Jeřáb (stroj)|jeřábem]], těžkým podvalníkem a několika upravenými [[tank]]y pro přepravu [[Střelivo|munice]].▼
Jedná se o 600mm moždíř [[Lafeta|lafetovaný]] na pásovém podvozku (Selbstfahrlafette). Hmotnost sestavy činila 139/154 t. Moždíř měl zadní nabíjení s využitím horizontálního klínového [[závěr]]u. Kvůli kompenzaci zpětného rázu bez použití rydel střelba vyžadovala minimální elevaci 50°. Hmotnost náboje (projektilu) činila 2 t, [[úsťová rychlost]] 240 m/s, účinný dostřel cca 4 km.▼
== Technika ==
Vzhledem k rychlosti pojezdu 6–7 km/h a značnému opotřebení pásů a pojezdových kol podvozku (měrné zatížení 1,5 kg/cm²) se pro transport využívalo kolejového přepravníku tvořeného párem pětinápravových podvozků spojených výložníkem, na který se za pomoci výkonné hydrauliky a několika jeřábů zavěsil celý [[kanón]] i s podvozkem.▼
▲Jeho nejtěžší [[Náboj (zbraň)|náboj]] měl [[ráže|ráži]] 60 cm<ref name="boure" /> a vážil 2 170 kg
▲Jedná se o 600mm moždíř [[Lafeta|lafetovaný]] na pásovém podvozku (Selbstfahrlafette). Hmotnost sestavy činila 139/154 t. Moždíř měl zadní nabíjení s využitím horizontálního klínového [[závěr]]u. Kvůli kompenzaci zpětného rázu bez použití rydel střelba vyžadovala minimální elevaci 50°, nabíjení však muselo probíhat s hlavní v horizontální poloze. Hmotnost náboje (projektilu) činila 2 t, [[úsťová rychlost]] 240 m/s, účinný dostřel cca 4 - 6 km.
▲Vzhledem k rychlosti pojezdu 6–7 km/h a značnému opotřebení pásů a pojezdových kol podvozku (měrné zatížení 1,5 kg/cm²) se pro transport využívalo kolejového přepravníku tvořeného párem pětinápravových podvozků spojených výložníkem, na který se za pomoci výkonné hydrauliky a několika jeřábů
V ojedinělých případech bylo pro přepravu využíváno kolových podvalníků Culemeyer. Pro rozložení byl zapotřebí 35t jeřáb, který nebyl součástí výzbroje baterie. Dílčí části tvořil [[podvozek]], [[hlaveň]] se závěrným ústrojím, lafeta a náměrný mechanismus a nabíjecí soustrojí přepravované společně s oběma brzdovratnými mechanizmy. Celková hmotnost soupravy tahač + valník + podvozek většinou překračovala maximální nosnost mostů, takže před každým mostem musel podvozek děla sjet z podvalu, přejet most po vlastní ose (i tak se mnohdy pohyboval na hranici maximálního zatížení) a za mostem zase najet na valník. k tomu sloužil speciálně zkonstruovaný skládací nájezd přepravovaný na samostatném nákladním voze. Díky všem těmto problémům – i přes relativně vysokou konstrukční rychlost tahače [[SdKfz 8]] – se doba přepravy počítala na dny a někdy i týdny.
Pro transport munice se využívalo modifikace podvozku [[Panzer IV|PzKpfw IV]] s označením SdKfz. 161, který byl schopen přepravit naráz 4 náboje a pro snadnější manipulaci s municí byl vybaven 6t jeřábem, nebo podvalníků Culemeyer, které uvezly až 10 nábojů.
▲Těchto moždířů bylo do léta 1941 vyrobeno celkem 6 ks (některé prameny uvádějí 7) a první čtyři (Adam, Eva, Thor a Odin) byly přiděleny k 833. ''schwere Artillerie-Abteilung'' dislokované v [[Bergen]]u pod velením pplk. Schmidta. 1. baterii (Adam a Eva) velel kpt. Messmann, 2. baterii (Thor a Odin) velel pplk. Rudt.
Dělostřeleckou baterii tvořila dvě děla, osm 12 t polopásových vozů SdKfz 8, osm podvalníků Culemeyer, dva transportéry munice SdKfz. 161, osm náklaďáků a několik osobních aut a motocyklů a cca 160 mužů.
== Použití ==
K plánovanému použití na ničení pevností v Maginotově linii nedošlo, protože se Francii podařilo obsadit před operačním nasazením této zbraně. Moždíře byly použity při dobývání Brestu a průlomu u Lvova, Thor a Odin Němci použili na východní frontě při [[Bitva o Sevastopol (1941–1942)|obléhání Sevastopolu]]
Jediný známý dochovaný exemplář je vystaven v centrálním muzeu obrněné techniky v [[Kubinka|Kubince]] u Moskvy.
== Odkazy ==
| |||