Vojenská okupace: Porovnání verzí

'''Vojenská okupace''' je efektivní dočasná kontrola<ref>A Roberts. Prolonged Military Occupation: The Israeli-Occupied Territories Since 1967 - ''Am. J. Int'l L.'', 1990, p. 47.</ref> nad cizím [[teritorium|územím]], které nepřísluší pod formální [[svrchovanost]] okupující mocnosti.<ref>Eyāl Benveniśtî. The international law of occupation. Princeton University Press, 2004. {{ISBN |0-691-12130-3}}, 9780691121307, p. xvi</ref><ref>Eran Halperin, Daniel Bar-Tal, Keren Sharvit, Nimrod Rosler and Amiram Raviv. Socio-psychological implications for an occupying society: The case of Israel. Journal of Peace Research 2010; 47; 59</ref> Takto ovládané území je '''okupované území''' nebo '''okupační zóna'''.

Rozdíl mezi anexí a okupací poprvé formuloval švýcarský filosof a diplomat Emerich de Vattel ve svém díle ''Zákon národů'' <ref>{{Citace monografie|příjmení = Vattel|jméno = Emerich de|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Droit des gens|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = 1758|počet stran = |strany = |isbn = }}</ref>. Toto rozlišení se stalo součástí mezinárodních právních norem po [[Napoleonské války|napoleonských válkách]] a později bylo zakotveno v [[Haagské úmluvy|Čtvrté úmluvě druhé haagské konference]] <ref>Oddíl třetí, vyhlášeno pod č. 180/1913 [[Říšský zákoník|ř. z.]] </ref> a [[S:Čtvrtá Ženevská úmluva o ochraně obětí války|Čtvrté ženevské úmluvě]] <ref>Vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 65/1954 Sb.</ref>. Tyto předpisy také stanovily základní pravidla okupace. Povinností okupující mocnosti je zejména obnovit a zajistit v maximálním možném rozsahu veřejný pořádek a bezpečnost, zabezpečit dostatečné zásobování potravinami, lékařskou péči a zajistit administrativní fungování okupované oblasti, spolupracovat s místními orgány a informovat obyvatelstvo o všech přijímaných opatřeních. Musí dále umožnit fungování civilní ochrany a dát jí k dispozici nezbytná zařízení. Okupující mocnost nese i náklady na správu země, pokud vybírá místní [[Daň|daně]]. Dále nesmí požadovat po civilním obyvatelstvu výkon prací za jiným účelem, než je zabezpečení potřeb jejich sil a veřejných služeb, ani nutit místní policejní složky k účasti na vlastních vojenských aktivitách. Vyžadovat věcné prostředky od místního obyvatelstva smí okupující mocnost jen pro účely zabezpečení svých sil a administrativního personálu, a to za náhradu. Dále je okupující mocnost povinna zachovat stávající systém prosazování práva (tj. [[policie]] a [[Soud|soudysoud]]y), je-li to v souladu s požadavky mezinárodního práva a obecně uznávaných standardů, jakož i s bezpečnostními ohledy, zavádět nová trestní pravidla je možné jen pokud je to nezbytné k prosazení mezinárodního práva, zabezpečení řádné vlády a bezpečnosti okupačních sil. <ref name=":0"/>