Safvet-beg Bašagić: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
interní odkaz
doplnění+odkaz
Řádek 9:
Mezi lety [[1895]] a [[1899]] navštěvoval [[Vídeňská univerzita|Vídeňskou univerzitu]], obory orientální jazyky a historie. Rozhodně odmítl stipendium bosenskohercegovské Zemské vlády, jelikož nesouhlasil s podmínkou desetiletého působení v rodné zemí a zákazu účasti v jakýchkoli spolcích. V této době uveřejnil básnickou prvotinu ''Trofanda iz hercegovačke dubrave'' (Rané ovoce z hercegovského háje, Záhřeb 1896) a dokončil historické pojednání ''Najstariji ferman begova Čengića'' (Nejstarší ferman begů Čengićů).<ref name=":0" />[[Soubor:Behar-1900.jpg|thumb|Sarajevský list ''[[Behar]]'' roku 1900|316x316pixelů]]Po návratu z Vídně vydal tiskem historickou studii ''Kratka uputa u prošlost Bosne i Hercegovine'' (Krátký úvodem do minulosti Bosny a Hercegoviny, Sarajevo 1900) a drama ''Abdullah-paša'' (Sarajevo 1900) a roku [[1900]] společně s [[Edhem Mulabdić|Edhemem Mulabdićem]] a [[Osman Nuri Hadžić|Osmanem Nuri Hadžićem]] založil kulturně zaměřený list ''[[Behar]]'' (Květ, 1900–1911). Na podnět civilního adlata v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]] [[Hugo Kutschera|Hugo Kutschery]] mělo dojít k překladu jeho Krátkého úvodu, ale pro nesouhlas s jeho obsahem je od tohoto záměru v půli práce upuštěno a Bašagić bez vysvětlení přišel i o slíbené místo v sarajevském [[Zemské muzeum (Sarajevo)|Zemském muzeu]].<ref name=":0" /> Plodného autora to však neodradilo a následně publikoval další básnickou sbírku ''Misli i čuvstva'' (Myšlenky a pocity, Sarajevo 1905), drama ''Pod Ozijom ili krvava nagrada'' (U [[Očakiv|Očakova]] aneb krvavá odplata, Sarajevo 1905), prozaickou sbírku ''Uzgredne bilješke'' (Nahodilé poznámky, Sarajevo 1907) a historické pojednání ''[[Gazi Husrev-beg]]'' (Sarajevo 1907).
 
V letech [[1900]]–[[1907]] Bašagić působil jakožto učitel [[Arabština|arabského jazyka]] v sarajevském Vyšším gymnáziu. Dne 6. ledna 1907 byl propuštěn ze služby s odůvodněním, že nevykonal profesorskou zkoušku.<ref>{{Citace periodika
V letech [[1900]]–[[1906]] Bašagić působil jakožto profesor [[Arabština|arabského jazyka]] v sarajevském Vyšším gymnáziu. V roce [[1903]] spoluzaložil a čtyři roky vedl studentské podpůrné sdružení ''[[Gajret]]'' (Úsilí), nedlouho poté sportovní klub ''El-Kamer'' (Měsíc), nominálně zaměřený na cyklistiku, a kulturně společenské Sdružení islámské mládeže (''Udruženje islamske omladine'' ([[1908]]–[[1910]] jako ''Muslimanski klub''). V roce [[1907]], kdy se vyhrocují spory mezi muslimskou světskou inteligencí a vůdci boje o vakufsko-mearifskou autonomii, krátce vydával politické noviny ''Ogledalo'' (Zrcadlo). Konzervativní autonomisté nakonec ovládli i jím vedený ''Gajret'' a ''Udruženje islamske omladine'', a tak se Bašagić stáhl do ústraní. O rok později se vrátil zpět do [[Vídeň|Vídně]], aby dokončil disertační práci na téma ''Die Bosniaken und Hercegovcen auf dem Gebiete der islamischen Literatur'' (Bosňáci a Hercegovci v islámské literatuře, [[bosensky]] ''Bošnjaci i Hercegovci u islamskoj književnosti,'' čsp. 1910 a knižně 1912 v Sarajevu), kterou obhájil a v květnu [[1910]] byl promován na doktora filozofie ''ex linguis islamiticis''.
| příjmení = Šabanović
| jméno = Hazim
| titul = Bašagićevo „Ogledalo“
| periodikum = Narodna uzdanica: kalendar za godinu 1942
| datum vydání = 1941
| ročník =
| číslo =
| strany = 187
| url =
V letech [[1900]]–[[1906]] Bašagić působil jakožto profesor [[Arabština|arabského jazyka]] v sarajevském Vyšším gymnáziu.}}</ref> V roce [[1903]] spoluzaložil a čtyři roky vedl studentské podpůrné sdružení ''[[Gajret]]'' (Úsilí), nedlouho poté sportovní klub e''Ell-Kamer'' (Měsíc), nominálně zaměřený na cyklistiku, a kulturně společenské Sdružení islámské mládeže (''Udruženje islamske omladine'' ([[1908]]–[[1910]] jako ''Muslimanski klub''). V roce [[1907]], kdy se vyhrocují spory mezi muslimskou světskou inteligencí a vůdci boje o vakufsko-mearifskou autonomii, krátce vydával politické noviny ''Ogledalo'' (Zrcadlo). Konzervativní autonomisté nakonec ovládli i jím vedený ''Gajret'' a ''Udruženje islamske omladine'', a tak se Bašagić stáhl do ústraní. O rok později se vrátil zpět do [[Vídeň|Vídně]], aby dokončil disertační práci na téma ''Die Bosniaken und Hercegovcen auf dem Gebiete der islamischen Literatur'' (Bosňáci a Hercegovci v islámské literatuře, [[bosensky]] ''Bošnjaci i Hercegovci u islamskoj književnosti,'' čsp. 1910 a knižně 1912 v Sarajevu), kterou obhájil a v květnu [[1910]] byl promován na doktora filozofie ''ex linguis islamiticis''.
 
Roku 1908 byl jmenován sarajevským městským zastupitelem, byť sám v komunálních volbých nekandidoval. Zemská vláda v Sarajevu tehdy měla pravomoc vybrat jednu třetinu zastupitelstva a Bašagić nabídnutý úřad vděčně přijal.[[Soubor:Sarajevo Safvetbeg Basagic Gravestone.JPG|thumb|Bašagićův hrob ve dvoře [[Gazi Husrev-begova mešita|Gazi Husrev-begovy mešity]]|300x300pixelů]]V květnu [[1910]] byl jako nezávislý kandidát za město [[Banja Luka|Banja Luku]] v prvních volbách zvolen do bosenského zemského sněmu, saboru, kde po smrti předáka [[Muslimská národní organizace|Muslimské národní organizace]] [[Ali-beg Firdus|Ali-bega Firduse]] obsadil místo předsedy (1910 a 1914, jinak místopředseda). A přestože Bašagić formálně neměl žádný společenský vliv, politické kariéře dal přednost před nabídkou založit a vést katedru orientalistiky v [[Záhřeb|Záhřebu]].<ref name=":0" /> Za války se nijak veřejně neexponoval, třebaže i nadále zůstával formálním předsedou rozpuštěného saboru.