Verze z 23. 11. 2019, 13:18 editovat 62.44.12.48 (diskuse) →‎Vědomí v psychiatrii a filosofii: - doplnění o názor C. G. Junga ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 8. 6. 2020, 13:44 editovat zrušit editaci DvorapaBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 424 269 editací m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 9: === Vědomí v lékařství === V [[lékařství]] se jako vědomí označuje stav, kdy pacient vnímá, plně si uvědomuje sebe sama a kdy na podněty reaguje ze své [[vůle]].<ref>kolektiv autorů brněnských neurologických klinik. ''Učebnice obecné neurologie''. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 198 s. {{ISBN \|80-210-3309-6}}</ref> V tomto bdělém stavu prožíváme události jinak než ve spánku, bezvědomí a kómatu, neostře či zastřeně pak ve stavech ospalosti, somnolence či soporu (sopor – tvrdý spánek), stejně jako u změněného vědomí během [[hypnóza\|hypnózy]] či transu.<ref>BAŠTECKÁ, Bohumila, a GOLDMANN, Petr. ''Základy klinické psychologie''. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 436 s. {{ISBN \|80-7178-550-4}}.</ref><br /> Z [[fyziologie\|fyziologického]] hlediska je vědomí souhrnem funkcí, které umožňují přijímat podněty z vnitřního i vnějšího prostředí ([[Vnímání\|percepce]]), vyhodnocovat je a zpracovávat, ukládat je jako ''engramy'' (paměťové stopy) a odpovídat na ně přiměřeným způsobem.<ref>ŠMEJKAL, Václav a BROŽEK, Gustav. ''Základy patofyziologie nervového systému''. 2. LF UK. Praha 1995.</ref> V (neuro)psychologii lze vědomí definovat úžeji jako zaměřenou pozornost, pracovní (provozní) paměť nebo paměti, ale i sebeuvědomování a osobnost.<ref name="mozek">KOUKOLÍK, František. ''Mozek a jeho duše''. Makropulos. Vydání první, 1995. {{ISBN \|80-901776-1-1}}</ref> === Vědomí v psychiatrii a filosofii === Řádek 29: Nevědomí je úhrn všech duševních jevů postrádajících vlastnosti vědomí. Patří sem tedy psychické obsahy, které si člověk neuvědomuje, jež ale působí na jeho vnímání, chování a jednání, aniž o nich ví. Nevědomí obvykle obsahuje emočně bolestivé vzpomínky, které byly [[Vytěsnění\|vytěsněny]], případně další touhy a vzpomínky, jež ovlivňují chování přímo nebo zastřeně, prostřednictvím snů, chybných úkonů, přeřeknutími a specifickým chováním. Některé vzpomínky a duševní procesy jsou [[Introspekce\|introspekcí]] nepřístupné, a proto mohou být označeny jako nevědomé. Vodítka z prostředí mohou ovlivnit naše chování, aniž bychom si toho byli vědomi. ''[[Nevědomí#~~Kolektivní_nevědomí~~Kolektivní nevědomí\|Nevědomí kolektivní]]'' je termín [[Carl Gustav Jung\|C. G. Junga]] pro oblast nevědomí, která obsahuje kolektivní (všem lidem společné) psychické obsahy, tzv. [[archetyp]]y. Dle hlubinné psychologie soubor představ, jež se vyskytují v [[Mytologie\|mytologii]] a [[náboženství]]. == Typy vědomí == Řádek 48: === Literatura === * H. Bergson, ''Čas a svoboda: o bezprostředních datech vědomí''. Praha: Filosofia, 1994, 134 s. {{ISBN \|80-7007-065-X}} * D. S. Dennett, ''Druhy myslí: k pochopení vědomí''. Bratislava: Archa, 1997, 178 s.; 23 cm {{ISBN \|80-7115-140-8}} * F. Koukolík, ''Já: o vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování''. Praha: Karolinum, 2003, 382 s. : 37 obr. {{ISBN \|80-246-0736-0}} * R. Ruyer, ''Paradoxy vědomí; Expresivita''. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1994, 224 s. * J.-P. Sartre, ''Vědomí a existence''. Praha: OIKOYMENH, 2006, 135 s. {{ISBN \|80-7298-171-4}} * J. Sokol, ''Malá filosofie člověka a slovník filosofických pojmů''. Vyšehrad: Praha 2007, 414 s. {{ISBN \|978-80-7021-884-6}} * T. Keltner, ''Transformace vědomí''. Praha: T Keltner 2009, {{ISBN \|978-80-254-2713-2}} === Související články ===

Vědomí: Porovnání verzí