Tomomori Taira: Porovnání verzí

Jeho smělý útok přes řeku se stal příkladnou ukázkou nejlepších tradic vojenského umění [[samuraj]]ů. Tomomori poté vedl útok na chrám [[Miidera|Miideru]], který patřil vojenskému mnišskému řádu, a zničil ho tak důkladně, že v těchto místech nebyla až do konce válek [[Gempei]] pozvednuta jediná zbraň. V tomto případě přitom čelil impozantní armádě mnichů, chráněné hrabou z dřevěných štítů a poražených stromů. Avšak Tomomoriho bratři a bratranci jeho vojenské schopnosti nesdíleli, a tak [[Taira|Tairové]] vítězili jen v případech, kdy velel Tomori osobně.

V roce [[1181]] dosáhl také významného úspěchu v bitvě u [[Sunomata|Sunomaty]], kde [[Minamoto|Minamotům]] velel [[Minamoto Jošiie|Jošiiův]] strýc [[Minamoto Jukiie]]. Armády od sebe dělila řeka, kterou Minamotové v noci překročili s nadějí, že se jim podaří nečekaný útok. Tairové je nechali vniknout do svého ležení a zde je pobili. Nepříte odlišili od vlastních vojáků snadno, protože Minamotové byli celí promáčení. Ti, kteří přežili, byli přinuceni vrátit se přes řeku zpátky. Minamoto Jukiie se při ústupu od Sunomaty pokusil postavit nepříteli u mostu přes [[Jahagigawa|Jahagigawu]], který zničil, a na jeho místě nechal vztyčit obrannou hradbu ze štítů. Tairové ho nakonec přinutili k ústupu, ale od dalšího pronásledování upustili, protože Taira Tomomori onemocněl. Ukázalo se také, že v době, kdy byl [[Minamoto Jošicune|Jošicune]] na vzestupu, byl právě Tomomori hlavním stratégem svého rodu, Byl přítomen u [[Ičinotani]] i u [[Jašima|Jašimy]] a po všech nezdarech se mu podařilo postavit Tairy znovu na nohy.

Tomomori utrpěl konečnou porážku v bitvě u [[Dannoura|Dannoury]] v roce [[1185]], která byla bitvou námořní a ukončila války Gempei. Patří k nejosudovějším bitvám v dějinách [[Japonsko|Japonska]] a v sázce bylo mnoho, protože na jedné z tairských lodí se nacházel dětský císař [[Antoku]]. Z analýzy bitvy u Dannoury je zřejmé, že k vítězství měly blízko obě strany. Na počátku zaujal výhodnější postavení Taira Tomomori. Byl zkušeným námořníkem a dějiště bitvy dobře znal. Oproti tomu Jošicune neměl s plavbou po moři žádné zkušenosti a musel spoléhat na jednotlivé kapitány, kteří se postavili na stranu Minamotů. Řečeno slovy ''[[Příběh rodu Taira|Heike monogatari]]'', Tomomori připomněl svým přívržencům, že "stejně jako v Indii a Číně, ani v naší zemi nemůže zvítězit armáda, které není osud nakloněn, byť by měla toho nejlepšího vojevůdce a nejudatnější válečníky".

Bitva začala soubojem lučištníků na dlouhý dostřel. Tairové se zprvu chopili iniciativy, protože díky přílivu byli ve výhodě, navíc patrně Taira Tomomori využil i svých znalostí mořských proudů v úžině. Na začátku bitvy, kdy ve [[Vnitřní moře|Vnitřním moři]] pomalu nastával příliv, se jeho lodě pokusily obklíčit loďstvo Minamotů. Trvalo to však déle, než Tomomori předpokládal. V jedenáct hodin dopoledne se obě flotily konečně utkaly, došlo i na boj mečem a dýkami. Přibližně ve stejnou dobu ovšem nastal odliv a voda z úžiny začala mizet. Tím získali výhodu [[Minamoto]]vé a plně jí využili. Události se zvrátily v jejich prospěch a vítězství měli takřka jisté.

Jeden z tairských velitelů, ''Miura Jošizumi'', navíc své spolubojovníky zradil a napadl Tairy zezadu. Minamotové se mezitím dovtípili, že císař se nachází na největší lodi celé flotily. ''Miura Jošizumi'' jim prozradil, kde přesně se nalézá, takže Minamotové zaměřili svůj útok na správný cíl. Jejich lučištníci soustředili palbu na veslaře a kormidelníky, a tairské lodi se brzy vymkly kontrole a začal je unášet odliv. Když si Tairové uvědomili, že je pro ně bitva ztracena, mnoho z nich spáchalo sebevraždu. Byl mezi nimi i Taira Tomomori, který zvolil dramatický způsob smrti.

Podle díla ''Heike Monogatari'' si oblékl na závěr nešťastné bitvy u Dannoury dvoje brnění, aby ho dokázalo stáhnout ke dnu, sevřel v náručí svého nevlastního bratra ''Tairu Ienagu'' a společně se vrhli do moře. Jinde se vypráví, že se přivázal ke kotvě a skočil do vln. Tato verze byla ztvárněna v divadle [[kabuki]], v němž Tomomori vystupuje jednak jako válečník, jednak jako duch.

== Použitá literatura ==

* Stephen Turnbull ''Samurajští velitelé 940–1576'' Praha: Grada {{ISBN |978-80-247-1893-4}}