Šternberkové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Přidán obsah značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
m Robot: oprava ISBN |
||
Řádek 47:
== Konopišťská větev ==
[[Soubor:Zámek_Horažďovice_(6).jpg|náhled|vlevo|Erb [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václava Vojtěcha ze Šternberka]] a jeho manželky Kláry z Maltzanu na vstupní bráně [[Horažďovice (zámek)|horažďovického zámku]]]]
Do [[Doba pobělohorská|pobělohorské doby]] se udrželi především konopišťští Šternberkové, jejichž potomstvo se od 17. století označuje jako zelenohorská a častolovická větev, které založili bratři [[Adam ze Šternberka|Adam II.]] (1560–1623) a Štěpán Jiří (1567–1625). Adam II. patřil k významným politikům předbělohorských Čech v řadách katolíků, zároveň byl ale snášenlivou a kompromisní osobností katolizace. Od mládí zastával zemské úřady a nakonec byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] (1608-1619). Za [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] mu bylo uděleno domácí vězení, které ale porušil a odjel do zahraničí. Po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] byl sice znovu uveden do úřadu nejvyššího purkrabího, z exilu se ale již nevrátil a zemřel v [[Pasov]]ě. Kromě dědictví poloviny panství [[Zelená hora (zámek)|Zelená Hora]] rozšiřoval svůj majetek dalšími nákupy v různých částech Čech ([[Bechyně]] 1596, [[Libochovice]] 1610, [[Budyně nad Ohří]] 1613, [[Krupka]] 1615, [[Lnáře]] 1617), z [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskací]] získal [[Horažďovice]] (1622<ref>STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfínské; Praha, 2017 s. 203–204 {{ISBN
Nejvýznamnějším ze synů Františka Matyáše byl [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václav Vojtěch]] (1641–1708), který po řadě vysokých úřadů dosáhl až k postu [[Nejvyšší hofmistr|nejvyššího hofmistra]] (1701–1708) a stal se rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. Proslul jako iniciátor barokních staveb na svém majetku ([[Troja (zámek)|zámek Troja]], [[Šternberský palác (Hradčany)|Šternberský palác]]). Zemřel bez potomstva a majetek odkázal Františku Leopoldovi z častolovické větve. Mladší bratr Václava Vojtěcha [[Ignác Karel ze Šternberka|Ignác Karel]] (1644–1700) od mládí působil u [[Rada nad apelacemi|apelačního soudu]] a nakonec byl jeho prezidentem (1696–1700; funkci převzal po starším bratrovi). V [[Národní galerie v Praze|Národní galerii]] je portrét jeho manželky Marie Maxmiliány, rozené [[Lažanští z Bukové|Lažanské]] od [[Karel Škréta|Karla Škréty]].<ref>Karel Škréta: [http://veranovotna.galerie.cz/5589490-skreta-karel-1610-1674#71598336 Marie Maxmiliána ze Šternberka] – 1665 – detail – Olej na plátně, Národní galerie,Praha. veranovotna.galerie.cz</ref><ref>Bibliografie dějin českých zemí, Historický ústav AV ČR: [http://biblio.hiu.cas.cz/authorities/96481 Lažanská, Marie Maxmiliána, 1641–1665]</ref> Nejmladší Jan Norbert (1646–1678) byl dědicem Bechyně a jako jediný z bratrů měl další potomstvo. Jeho jediný syn Jan Josef (1671–1700) však spolu s manželkou a starší dcerou utonul v [[Inn]]u a dědičkou rozsáhlého majetku (Bechyně, Smiřice) se stala roční dcera Marie Terezie (1699–1761). Ta se později provdala za Jana Leopolda z Paaru a Paarové tímto sňatkem získali nové zázemí v Čechách.
Řádek 159:
* PALACKÝ, František. Dějiny rodu Sternbergů. = Geschichte der Familie Sternberg. Moravský Beroun : Moravská expedice, 2001. ISBN:80-86511-03-0
* {{Citace monografie | příjmení = Pokluda | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Pokluda | titul = Moravští Šternberkové | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 354 | isbn = 978-80-7422-181-1}}
* PREISS, Pavel – HORYNA, Mojmír Horyna – ZAHRADNÍK, Pavel. Zámek Trója u Prahy: dějiny, stavba, plastika a malba. Vyd. 1. V Praze a Litomyšli : Paseka; Galerie hlavního města Prahy, 2000. 365 s.: fot., ilustr.; 20 cm, {{ISBN
* SEJK, Roman. Urozenost, majetek a moc: (Šternberkové v 16. a 17. století). In: Středočeský sborník historický / Praha : Státní oblastní archiv v Praze Sv. 28–29, (2002-2003 [vyd. 2005]), s. 3–54.
| |||