Verze z 12. 12. 2019, 16:35 editovat VojtěchDostálBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 54 604 editací m →‎Externí odkazy: + {{Obálky knih}} (v článku není k dispozici obrázek) za použití AWB ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 8. 6. 2020, 11:50 editovat zrušit editaci DvorapaBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 424 265 editací m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 9: Během studia na gymnáziu se rozhodl, že bude profesionálním hudebníkem, a proto přestoupil na [[Pražská konzervatoř\|pražskou konzervatoř]]. Nicméně již od dětství hrával ochotnické mládežnické divadlo. Na počátku [[nacismus\|nacistické]] okupace působil jako elév v pražském [[Národní divadlo\|Národním divadle]]. Poté vystřídal několik menších scén a zájezdových divadel – např. [[Intimní divadlo]] ([[1942]]–[[1945]]). Po skončení [[Druhá světová válka\|2. světové války]] spoluzakládal [[činohra\|činoherní soubor]] v [[Teplické divadlo\|Teplickém divadle]], ale velice brzy se vrátil zpět do Prahy, kde krátce působil v [[Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého\|Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého]], pak přešel přes působení v [[Divadlo pod Palmovkou\|Divadle S.K.Neumanna]] ([[1948]] až [[1950]]) do [[Národní divadlo Brno\|Státního divadla v Brně]] (1950–1953). Od roku [[1953]]<ref> Kolektiv autorů: ''[[Národní divadlo]] a jeho předchůdci'', Academia, Praha, [[1988]], str. 434</ref> až do roku [[1990]], kdy odešel do [[starobní důchod\|důchodu]], byl členem souboru činohry Národního divadla v Praze. Jednalo se o herce s velmi dobrou dikcí a výbornou jevištní řečí, který na divadle často hrál charakterní a oduševnělé postavy. Svoje hlasové dispozice dobře uplatňoval v rozhlase, televizi a v [[dabing]]u. Propůjčoval svůj [[hlas]] např. [[Michel Galabru\|Michelu Galabruovi]] i [[Walter Matthau\|Walteru Matthauovi]]. V roce [[1972]] získal ocenění ''Zasloužilý člen [[Národní divadlo\|ND]]''. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel v roce [[1995]] [[Ceny Františka Filipovského\|Cenu Františka Filipovského]]. Řádek 15: == Rozhlasové role == {{Pahýl část}} * [[2002]] [[Thomas Bernhard]]: ''Minetti. Portrét umělce jako starého muže'' (''{{cizojazyčně\|de\|Minetti. Ein Portrait des Künstlers als alter Mann}}''). 1977, [[Český rozhlas]], úprava a režie [[Josef Henke]], překlad: [[Josef Balvín]], osoby a obsazení: Minetti ([[Otomar Krejča]]), Dáma ([[Antonie Hegerlíková]]), dívka ([[Anna Suchánková]]), Hotelový vrátný ([[Soběslav Sejk]]), Hotelový sluha ([[Miroslav Masopust]]), Muž se psí maskou ([[Jiří Klem]]), lilipután + maškara + harmonika ([[Petr Šplíchal]]), Opilec + maškara ([[Josef Plechatý]]), starý kulhající muž ([[Josef Henke]]), Maškara + dívčin přítel ([[Viktor Dvořák]]), Maškary ([[Dana Verzichová]], [[David Švehlík]], [[Aleš Pospíšil]], Jaroslav Slánský, Jana Stryková, Vladimír Senič a Jiří Litoš) a hlášení (Světlana Lavičková)<ref>{{Citace elektronické monografie \| autor = Tvůrčí skupina Drama a literatura \| titul = Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže \| url = http://www.rozhlas.cz/vltava/stream/_zprava/thomas-bernhard-minetti-portret-umelce-jako-stareho-muze--1695545 Řádek 31: * [[František Černý (divadelní historik)\|František Černý]]: ''Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci'', Mladá fronta, Praha, [[1978]], str. 255 * František Černý: ''Pozdravy za divadelní rampu'', Divadelní ústav, Praha, [[1970]], str. 75, 141 * [[Jindřich Černý (1930)\|Jindřich Černý]]: ''Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost [[1945]]–[[1955]]'', Academia, Praha, [[2007]], str. 178, 290, 340, {{ISBN \|978-80-200-1502-0}} * ''Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů.'' Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. {{ISBN \|80-7008-107-4}}. S. 130, 188, 220, 227, 298, 365, 466. * [[Miloš Fikejz]]. ''Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž''. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. {{ISBN \|978-80-7277-353-4}}. S. 64–66. * Kolektiv autorů: ''[[Národní divadlo]] a jeho předchůdci'', Academia, Praha, [[1988]], str. 434–5 * ''Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba''. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 634–636. * Marie Valtrová: ''Kronika rodu [[Rudolf Hrušínský\|Hrušínských]]'', Odeon, Praha, [[1994]], str. 128, 299, {{ISBN \|80-207-0485-X}} * Marie Valtrová – [[Ota Ornest]]: ''Hraje váš tatínek ještě na housle?'', Primus, Praha, [[1993]], str. 214, {{ISBN \|80-85625-19-9}} === Externí odkazy === * {{Obálky knih}} * {{NK ČR\|ola200202708}} * {{ND osoba\|3632}} * {{NDB osoba\|6373}} * {{Čsfd osoba\|9053}} * {{Fdb osoba\|21646}} Řádek 53: {{Pahýl}} {{Autoritní data}} {{Portály\|Film\|Televize}} {{DEFAULTSORT:Sejk, Soběslav}} [[Kategorie:Čeští herci]] [[Kategorie:Čeští divadelní herci]]

Soběslav Sejk: Porovnání verzí