Carl Rogers: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m pomlčka, trojtečka
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{infobox - spisovatel}}
'''Carl Ransom Rogers''' ([[8. leden|8. ledna]] [[1902]] [[Oak Park (Illinois)|Oak Park]], [[Illinois]] – [[4. únor]]a [[1987]] [[La Jolla]], [[Kalifornie]]) byl americký [[psycholog]] a psychoterapeut, profesor na univerzitách [[Ohio|Ohiu]], [[Chicago|Chicagu]] a [[Wisconsin]]u. Spolu s [[Abraham Maslow|Abrahamem Maslowem]] patřil mezi nejvýznamnější představitele [[humanistická psychologie|humanistické psychologie]]. Byl [[Sto nejvlivnějších psychologů 20. století|6. nejcitovanějším psychologem 20. století]].<ref>Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152</ref>
 
Prosazoval „na osobu zaměřenou terapii“ (angl. Person-Centered Approach), která studuje osobnost z vnitřního vztažného rámce, což se projevuje důrazem na pohled z klientova hlediska. Uplatňoval kombinace empatie (vcítění), kongruence (shody) a reflexe (porozumění, účast na pacientově světě).
Řádek 6:
Také je autorem teorie osobnosti soustřeďující se na pojem „já“.
 
Rogers se hlásil k [[fenomenologie|fenomenologii]], rovněž byl ovlivněn [[existencialismus|existencialistickou filosofií]]. Naopak byl v opozici vůči klasickému [[behaviorismus|behaviorismu]], kterému vyčítal prosazování konformity. Zastával totiž primárně optimistický (později kritizován za nerealističnost) pohled na přirozené schopnosti organismu. Ten je podle něj psychofyzickým základem prožívání.
 
Dále se domníval, že chování je vždy motivováno přítomnými potřebami (i když minulé události mohou motivaci ovlivnit), přičemž se projevuje tendence k tzv. sebeaktualizaci (neboli základní lidská motivace, do níž patří uspokojování jednotlivých potřeb, např. potřeba potravy, bezpečí, seberealizace).
 
Ústřední pojem „já“ je podle Rogerse tvořen prožitky organismu, který je jedinec ochoten „přijmout za své“, za část své osobnosti. Dobře přizpůsobena osobnost je schopná asimilovat do svého pojetí „já“ své veškeré prožitky v původní, nezkreslené podobě. Tato shoda mezi prožitým a uvědomovaným se nazývá kongruence.
Řádek 15:
 
Cílem terapie podle Rogerse je tedy nepodmíněné pozitivní sebepřijetí. Dále tzv. „dobrý život“, což je spíše shrnutí principů, obsažených v jeho ostatních spisech. Mezi jeho znaky patří
* vzrůstající otevřenost prožívání
* vzrůstající existenciální kvalita žití (souvislost s kongruencí)
* vzrůstající důvěra v sebe a svůj organismus (viz výše)
* plnější fungování (plnější žití v právě přítomném okamžiku).
 
== Dílo ==
* ''Způsob bytí''. Praha: [[Portál (nakladatelství)|Portál]], 2014. {{ISBN |978-80-262-0597-5}}
* ''Být sám sebou''. Praha: [[Portál (nakladatelství)|Portál]], 2015. {{ISBN |978-80-262-0796-2}}
 
== Reference ==
Řádek 31:
* {{Wikiverzita|kurs=PCA}}
* {{NK ČR|jn20000402123}}
* [http://carlrogers.webz.cz/ Aplikace přístupu Carla R. Rogerse]. Stěžejní myšlenky, srovnání s dalšími směry psychoterapie, praktické použití.
 
{{Autoritní data}}