Imamát Omán: Porovnání verzí

| hlavní město = [[Nazvá]]

| počet obyvatel =

| rozloha =

| rozloha poznámka =

| kapitola = Introduction: Oman and its People

| strany = 20

 

[[Maskat a Omán]] byl stát zahrnující jednak vnitrozemí ovládané imámem a jednak pobřežní regiony s centrem v [[Maskat]]u, jemuž vládl sultán. Mezi oběma státy vládlo napětí, kmeny loajální imámovi někdy útočili na sultánova teritoria. Na konci 19. století se imamát více než přiblížil dobytí sultanátu, a to v letech 1868 až 1871, kdy imám [[Azzan bin Kais]] Maskat dobyl, a také v roce 1895, kdy kmeny věrné imámovi [[Salih bin Ali|Salihovi bin Alimu]] kontrolovaly většinu Maskatu, přičemž sultán [[Fajsal bin Turki]] se uchýlil do pevnosti Jalali (Džalali). Sultána nemile překvapila nečinnost Britů, kteří nechtěli zasahovat v Ománu pakliže nemuseli. Kmenoví vůdci loajální sultanátu se střetli se sílou imáma, situace však byla vyrovnaná a nakonec se urovnala dohodou. Rebelové se v březnu 1895 stáhli zpět a sultán se zavázal platit tribut. Britové se museli angažovat, aby si zde udrželi svůj vliv, což se později projevilo podpisem [[Síbská smlouva|Síbské smlouvy]] mezi imámem a sultánem v roce 1920, která imamátu zaručila autonomii.

 

Následující roky se nesly ve znamení relativního klidu. Když se ovšem kmenoví šejkové sešli v květnu roku 1913, shodně považovali Fajsalovu servilnost Evropanům za slabost, kterou je třeba vymýtit. Poté co vyhlásili džihád se přesunuli do města [[Nazvá]] – historicky to sídlo imáma – a obsadili jej. Přesto se zpočátku vyhýbali přímému útoku na Maskat, aby nevyprovokovali Brity, kteří by v takové situaci zasáhli. V lednu roku 1915 se však odhodlali a s dvojím vojskem se vydali směrem k hlavnímu městu, než byli odraženi Brity.

 

Síbská dohoda znamenala pro imamát autonomii a tak nadešly klidné roky vzájemného respektu. Změna nastala se smrtí imáma [[Mohamed al-Chalili|Mohameda al-Chaliliho]] a nástupem imáma [[Ghalib bin Alí|Ghaliba bin Alího]], jenž byl pod vlivem svého bratra [[Talib bin Ali]]. V této době pokračovaly průzkumné geologické vrty především evropských společností, které hledaly ropná ložiska už od roku 1925.<ref>{{Citace monografie

| příjmení1 = Al-Hajri

| počet_stran = 317

| strany = 252

V roce 1954 se dostaly do konfliktu imamát s kmenem Duru u dnešního ropného ložiska Fahúd poblíž města [[Ibri]], města, které si nárokoval jak imám, tak sultán.<ref>{{Citace monografie

| příjmení1 = Allen

| počet_stran = 251

| strany = 14

V září 1955 sultanát obsadil město Ibri a vyhnal Talibova vojska, v říjnu tohoto roku obsadila vojska [[Saíd bin Tajmúr|sultána Saída]] [[Rustak]] a v prosinci město [[Nazvá]].

 

| počet_stran = 184

| strany = 58

| jazyk = anglicky

Výrazný střet sil imáma a [[Saíd bin Tajmúr|sultána Saída bin Tajmúra]] (se značnou britskou podporou) nadešel roku 1957, sultán získal centrum imamátu – město Nazvá – a nakonec takřka celé vnitrozemí, postupně však ztrácel zájem o vládu.<ref>{{Citace monografie

| příjmení1 = Razzaq Takriti

| rok = 2013

| počet_stran = 340

Imám opustil zemi a odešel do exilu, byť část věrných imamátu vedla povstání do roku 1959.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Restoration of Omani rule

| vydavatel = Britannica

| datum_přístupu = 2018-06-23

 

Imám Ghalib bin Alí a jeho věrní zůstali v exilu, zatímco [[Kábús bin Saíd]] převzal titul a pozici sultána namísto svého otce [[Saíd bin Tajmúr|Saída bin Tajmúra]] poté co s britskou pomocí porazil rebely v [[Dafár]]u. Imám se snažil otázku imamátu přednést na půdě [[Organizace spojených národů|OSN]], ale nikdy nedošlo k nějaké rezolutní akci.<ref name="al-khalili" />

 

 

 

<references />

 

| příjmení1 = Jones

| jméno1 = Jeremy

| rok = 2015

| počet_stran = 291

 

{{Portály|Omán}}

[[Kategorie:Dějiny Ománu]]

[[Kategorie:Zaniklé státy Asie]]