Přepis ruské cyrilice do latinky: Porovnání verzí

m
Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
m (typo)
m (Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy)
 
Transliterace cyrilice je upravena normou [[ISO 9]]:1995, která je totožná s normou [[GOST]] 7.79. V Česku byla tato norma přijata jako ČSN ISO 9. Dříve měla svoji důležitost dnes neplatná norma GOST 16876-71, jenž byla vytvořena v 70. letech 20. století pro potřeby sovětské [[kartografie]].
 
V českém prostředí tradice transliterace ruské cyrilice vznikla na základě diskuse [[Vavřinec Josef Dušek|Vavřince Josefa Duška]] a [[Jaroslav Bidlo|Jaroslava Bidla]] na stránkách [[Český časopis historický|Českého časopisu historického]] v letech 1904–1905.<ref>Dušek, V. J. Jak psáti jména a terminy původně azbukou psané, ČČH X (1904), s. 439–444. a Bidlo, J. Ještě o transskripci azbuky, ČČH XI (1905), s. 196–199.</ref> Bidlo v ní obhájil koncepci tzv. „mechanické transskripce“ nezohledňující např. přízvuky apod. (podobné zásady nevyužívala jen transliterace, ale i současná transkripce) Transliterace se ustálila především v katalogizační praxi v knihovnách ([[Zdeněk Václav Tobolka|Z. V. Tobolka]], 1921,<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav. ''Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného''. Praha : Kompas, 1921. Příloha II: Přepis azbuky, s. 50-52.</ref> a pro pravidla katalogu základního v roce 1925 [[Jaroslav Sutnar]]<ref>Borecký, Jaromír. Pravidla katalogu základního. Praha 1925. Písmo cyrilské, 116-120.</ref>). Šířeji platnou normu navrhla v roce 1939 transliterační komise [[Slovanský ústav|Slovanského ústavu]] (referent: [[Bohuslav Havránek]], předseda: [[Oldřich Hujer]]), která se odvolává na starší české systémy a v případě ruštiny též na systém schválený v roce 1925 AV SSSR.<ref>Návrh na transliteraci cyrilského písma do latinky. Slavia, 1939-1940, s. 317-320.</ref> Transliterační systém na úrovni národní normy byl přijat roku 1977 v podobě ČSN 01 0185 (platná do roku 2003). Poté byla přijata ISO 9 jako česká státní norma. Vedle toho se stále odlišují například zásady transliterace v českých knihovnách (vypracované 2004, protože přijetím nové normy „by byla narušena dosavadní kontinuita katalogů a rejstříků“).<ref>Edita Lichtenbergová (ed). Doporučení pro přepis nelatinkových písem do latinky. Praha 2004, 2. vydání 2006.</ref>
 
V moderní ruské praxi existuje řada neslučitelných standardů pro romanizaci ruské cyrilice, z nichž žádná nebyla hodně oblíbená a ve skutečnosti je transliterace často prováděna bez jednotných standardů.<ref>Ivanov, L. [https://web.archive.org/web/20170707114819/http://russian-romanization.weebly.com/uploads/5/5/3/4/55341127/2017-paper.pdf Streamlined Romanization of Russian Cyrillic.] ''Contrastive Linguistics''. XLII (2017) No. 2. pp. 66-73. ISSN 0204-8701</ref>
 
== Transkripce ruštiny do češtiny ==
Jako základ pro transkripci lze běžně využívat psanou ruštinu. Nejběžnější transkripční systém ruštiny do [[Česká abeceda|české latinky]] obsahují akademická [[Pravidla českého pravopisu]] z roku 1993.<ref>Tamější kapitola Doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny (ve vydání z roku 2005, {{ISBN |80-200-1327-X}}, s. 76–89) byla převzata do Standardu ISVS pro transkripci neběžných latinských znaků do znaků podle ISO Latin 2 a část týkající se cyrilici do 2. přílohy předpisu č. 594/2006 Sb., nařízení vlády o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy.</ref> Některé specifické případy jsou pak popsány níže.
 
=== Tabulka transkripce ===
{| class="wikitable"
|-
! Azbuka !! Latinka !! Poznámka !! Příklad <br /> azbuka !! Příklad <br /> latinka
|-
| rowspan="3"| E || E || Ve všech případech kromě:<br />1. po '''D, T, N''';<br />2. na začátku slova;<br />3. po samohláskách a po '''Ъ, Ь''' || С'''е'''рг'''е'''й В'''е'''с'''е'''ловский || S'''e'''rg'''e'''j V'''e'''s'''e'''lovskij
| Ě || 1. po '''D, T, N''' s výjimkou u slov neslovanského původu (Шт'''е'''йн – Št'''e'''jn);<br />2. výjimečně možné také po '''B, P, V''' u vžitých jmen připomínajících jména česká<ref group="p">Na příslušném místě systému podle PČP je uvedeno: „Po retnicích v některých jménech, která ve svém povědomí spojujeme s domácími slovy, v nichž se píše ě, je přípustné tradiční psaní s ě: Белинский - Bělinskij vedle Belinskij, Бедный - Bědnyj vedle Bednyj.“</ref> || Турге'''не'''в, '''Бе'''линский || Turge'''ně'''v, '''Bě'''linskij
|-
| JE || 1. na začátku slova;<br /> 2. po samohláskách a po '''Ъ, Ь''' || '''Е'''гор, Верес'''ае'''в || '''Je'''gor, Veres'''aje'''v
|-
| rowspan="3"| Ё || jo || Ve všech případech kromě:<br />1. po '''д, т, н''';<br />2. po '''ж, ш, ч, щ''' || ёлка || jolka
| ďo, ťo, ňo || po '''д, т, н''' || Бу'''дё'''нный || Bu'''ďo'''nnyj
|-
| o || po '''ж, ш, ч, щ''' || '''шё'''лк || '''šo'''lk
|-
| rowspan="2"| И || I || Ve všech případech kromě po '''Ь''' || Мар'''ии''' || Mar'''ii'''
| JI || Po '''Ь''' || Ил'''ьи'''ч || Il'''ji'''č
|-
| rowspan="2"| Я, Ю || JA, JU || Ve všech případech kromě po '''D, T, N''' || '''Ю'''рий П'''я'''тницкий || '''Ju'''rij P'''ja'''tnickij
|-
| ĎA, ŤA, ŇA atp. || Po '''D, T, N''' || Воло'''дя Тю'''рчев || Volo'''ďa Ťu'''rčev
| rowspan="2"| Ь || nepřepisuje se || Ve všech případech kromě po '''D, T, N''' || Гор'''ь'''кий || Gorkij
|-
| Ď, Ť, Ň || Po '''D, T, N''' || Тре'''ть'''яков || Tre'''ť'''jakov
|-
| rowspan="2"| KC || X || Je-li zřetelný neruský původ || Але'''кс'''андров, Мар'''кс''' || Ale'''x'''androv, Mar'''x'''
|-
| KS || Není-li zřetelný neruský původ || А'''кс'''анов || A'''ks'''anov
|}
 
=== Další pravidla ===
* Ruská jména neruského původu: Přepisovat podle ruského znění, nikoli podle předpokládaného původního znění: '''Штейн – Štejn'''
* Cizí jména psaná v ruštině podle ruské výslovnosti: Ponechat v původní neruské podobě: '''Шекспир, Гегель – Shakespeare, Hegel'''
* Historická osobní jména: Počešťovat, pokud mají v češtině ekvivalent: '''Пётр I., Моисей – Petr I., Mojžíš'''
* Zeměpisná jména vžitá: Počešťovat, pokud mají v češtině ekvivalent: '''Галиция, Абиссиния – Halič, Habeš'''
* Počáteční písmena jmen (iniciály): Nepřevádět mechanicky počáteční písmena, vycházet z celkové podoby jména v latince: '''Е. Я. (Евгений Яковлевич) – J. J.'''
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie| příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Nařízení vlády č. 100/2007 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 594/2006 Sb., o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy | url = http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-594| vydavatel = | edice = Sbírka zákonů| subedice = 2007| strany = 1305 -1312| svazek = 29| typ svazku = Částka| isbn = }}
 
[[Kategorie:Převody písma]]
413 155

editací