Osmanská říše: Porovnání verzí

 

=== Opory sultánovy moci ===

 

=== Stagnace a reformy (1566–1802) ===

 

=== Pád a rozpad (1908–1923) ===

[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-S29571, Türkei, Dardanellen, MG-Stellung.jpg|náhled|Turecké jednotky v Dardanelách, 1915]]

[[Soubor:Peace-conference-memoranda-respecting-syria-arabia-palestine5.jpg|náhled|vlevo|[[Sykesova–Picotova dohoda]]]]

Zmenšení osmanského území také vedlo k posílení tureckého [[folklór]]u, který byl nakonec povýšen na kulturní dědictví říše. Nacionalistické hnutí [[mladoturci|mladoturků]] tak vůbec nerespektovalo existenci netureckých muslimských etnik (zejména Arabové), natož pak křesťanské etnické menšiny. V roce 1909 bylo při masakru v [[Kilíkie|Kilikii]] zavražděno 30&nbsp;000 Arménů.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Ternon|jméno = Yves|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Genocidy XX. století|vydání = 1|vydavatel = Themis|místo = Praha|rok = 1997|počet stran = 358|strany = 152|isbn = 80-85821-45-1}}</ref> Mladoturecké hnutí bylo také hnutím liberálním a po povstání roku [[1908]] dosáhlo obnovení [[konstituce]] a uznání [[Svoboda tisku|svobody tisku]]. Mezitím se zbytky osmanského panství na Balkáně dále hroutily, když roku [[1908]] vyhlásilo nezávislost [[Bulharsko|Bulharské carství]], a v následujících letech vypukly nepokoje v [[Albánie|Albánii]], [[Kosovo|Kosovu]], které nakonec vyústily v [[balkánské války]] (1912–1913). [[Balkánská liga]] složená ze [[Srbsko|Srbska]], [[Bulharsko|Bulharska]], [[Řecko|Řecka]] a [[Černá Hora|Černé Hory]] nakonec zmenšila osmanské území v Evropě jen na okolí [[Istanbul]]u. Ztráta [[Balkán]]u byla navíc provázena několika dalšími převraty v [[Istanbul]]u (viz [[Mladoturecká revoluce]]). Pravomoci nového sultána [[Mehmed V.|Mehmeda V.]] (1909–1918) byly nakonec značně okleštěny.<ref>Palmer (1996). Str. 205–230.</ref> V roce 1911 po porážce v [[Italsko-turecká válka|italsko-turecké válce]] Osmanská říše ztratila [[Libye|Libyi]] a některé řecké ostrovy ([[Dodekany]]).

 

 

Osmanská říše byla v troskách. [[Istanbul]] byl okupován, [[Spojené království|Velká Británie]] získala [[Irák]], [[Palestina|Palestinu]] a [[Jordánsko|Zajordání]], Francie [[Sýrie|Sýrii]] a [[Libanon]], [[Řecko]] obsadilo [[Anatolie|anatolské]] pobřeží. Válečný hrdina [[Mustafa Kemal Atatürk|Mustafa Kemal]] se rozhodl roku [[1919]] vydat Prohlášení o nezávislosti, nově zvolený parlament však Britové obsadili. Kemal byl nucen uchýlit se do [[Ankara|Ankary]], kde zřídil Velké národní shromáždění. Mírové podmínky, podle kterých měli [[Arméni]] získat nezávislost a [[Kurdistán (rozcestník)|Kurdistán]] [[Autonomie|autonomii]] Kemal nepřijal. Když začalo řecké vojsko během [[Řecko-turecká válka|řecko-turecké války]] zatlačovat kemalisty do hor, zahájil Kemal protiútok, který nakonec vedl k vytlačení Řeků. Při útoku na [[Smyrna|Smyrnu]] zahynulo několik desítek tisíc Řeků a Arménů.<ref>{{cite book | author = Irving Louis Horowitz | author-link = Irving Louis Horowitz | author2 = Rudolph J. Rummel | title = Death by Government |publisher=Transaction Publishers |year=1994 |isbn=978-1-56000-927-6 |chapter=Turkey's Genocidal Purges}}, s. 233.</ref> V roce [[1922]] byl zrušen [[sultanát]], čímž Osmanská říše zanikla.<ref>Palmer (1996). Str. 255–272.</ref>

 

== Vláda ==

Před reformami v 19. a [[20. století]] byla státní organizace Osmanské říše systémem se dvěma hlavními dimenzemi: vojenskou správou a civilní správou. [[Sultán]] měl v systému nejvyšší postavení. Civilní systém byl založen na místních správních celcích odpovídajících charakteristikám regionu. Stát měl kontrolu nad klérem. Některé předislámské turecké tradice, které přežily přijetí správních a právních postupů od islámského Íránu, zůstaly nadále v osmanských administrativních kruzích významné.{{sfn|Itzkowitz|1980|p = 38}} Podle osmanského chápání měla být hlavní odpovědnost státu hájit a rozšiřovat území muslimů a zajistit bezpečnost a harmonii uvnitř svých hranic v překlenujícím kontextu ortodoxní islámské praxe a suverenity dle dynastií.<ref name="Kapucu">{{cite book|author1=Naim Kapucu|author2=Hamit Palabiyik|title=Turkish Public Administration: From Tradition to the Modern Age|url=https://books.google.com/books?id=DWceNjwTggUC&pg=PA77|accessdate=11 February 2013|year=2008|publisher=USAK Books|isbn=978-605-4030-01-9|page=77}}</ref>

 

 

=== Náboženství ===

 

Až do druhé poloviny [[15. století]] měla říše [[Křesťanství|křesťanskou]] většinu obyvatel pod vládou muslimské menšiny.<ref name="Benton 109-110">{{cite book|last=Benton|first=Lauren|title=Law and Colonial Cultures: Legal Regimes in World History, 1400–1900|url=https://books.google.com/books?id=rZtjR9JnwYwC&pg=109|accessdate=11 February 2013|date=3 December 2001|publisher=Cambridge University Press|isbn=978-0-521-00926-3|pages=109–10}}</ref> Na konci 19. století začala nemuslimská populace v říši značně klesat, a to nejen kvůli odtržení mnoha území, ale také kvůli migraci.<ref name="emigrnonm"/> Podíl muslimů ve 20. letech 19. století činil 60%, postupně stoupal na 69% v 70. letech 19. století a v 90. letech 19. století vzrostl na 76%.<ref name="emigrnonm"/> Do roku 1914 bylo pouze 19,1% populace říše nemuslimských, většinou tvořeno [[Židé|Židy]] a křesťany, [[Asyřané|Asyřany]] a [[Arméni|Armény]].<ref name="emigrnonm">{{cite journal |last1=Içduygu |first1=Ahmet |last2=Toktas |first2=Şule |last3=Ali Soner |first3=B. |title=The politics of population in a nation-building process: emigration of non-Muslims from Turkey |journal=Ethnic and Racial Studies |date=1 February 2008 |volume=31 |issue=2 |pages=358–89 |doi=10.1080/01419870701491937|hdl=11729/308 }}</ref>

 

==== Islám ====

[[Turkické národy]] před přijetím [[islám]]u praktikovaly různé druhy [[Šamanismus|šamanismu]]. [[Abbásovský chalífát|Abbásovský]] vliv byl ve [[střední Asie|střední Asii]] zajištěn muslimským dobytím [[Transoxanie]]. Mnoho různých turkických kmenů - včetně [[Oghuzové|Oghuzů]], kteří byli předci [[Seldžucká dynastie|Seldžuků]] i [[Osmanská dynastie|Osmanů]] - postupně konvertovalo na islám a toto náboženství počátkem [[11. století]] přivlekli do [[Anatolie]]. Od založení Osmanské říše Osmané následovali ''maturidismus'' (islámská škola teologie) a [[hanífovský mazhab]] (islámská právní škola).<ref>[https://books.google.com/books?id=4BXsV0_qhs4C&pg=PA104&lpg#v Change And Essence: Dialectical Relations Between Change And Continuity in the Turkish Inrtellectual Traditions] Cultural Heritage and Contemporary Change. Series IIA, Islam, V. 18, p.104-105</ref><ref>[http://www.mei.edu/content/map/salafism-infiltrates-turkish-religious-discourse Middle East Institute: "Salafism Infiltrates Turkish Religious Discourse" By Andrew Hammond - Middle East Policy Fellow - European Council on Foreign Relations] July 22, 2015</ref><ref>[http://nationalinterest.org/feature/turkeys-200-year-war-against-isis-13412 The National Interest: "Turkey's 200-Year War against 'ISIS'" by Selim Koru] July 24, 2015</ref>