Oghuzové: Porovnání verzí

Oguzské kmeny byly v příbuzenství s Pečeněžskými [[Kangarská unie|Kangary]],<ref group="pozn.">2. gasirdin ekinši žartisindagi «Chaliktardin uly konis audarui» dep atalmiš ketken tarihi okigalardin netižesinde Ortalik Azijada žana memlekettik birlestikter, sonin išinde Ujsin, Jancaj, Kanly memleketteri kalyptasady.</ref> z nichž někteří byli dohola vyholení a další, někteří byli s malými vousy. Dle knihy ''Attila a Nomad Hordes'' - ''Atila a kočovné hordy'' "[[Kimäkové]] jim vystavěli řadu vyřezávaných dřevěných pohřebních soch, obklopených jednoduchými kamennými monolity - [[Balbaly]]." Autoři knihy vzaly na vědomí, že "...Oguzští válečníci sloužili v Byzanci od 9. století. Sloužili dokonce i ve Španělsku a Maroku, a téměř ve všech [[islám]]ských vojskách na Blízkém východě od jedenáctého století. Ti [[Uzové|Uz'ové]] či Tork'ové kteří se usadili podél ruské hranice byli postupně slavizováni a jejich kavalerie 12. a počátku 13. století také hrála vedoucí roli v ruské armádě, kdy byli známí jako [[Černé klobouky|Karakalpak kmen]] čili Kara-kalpakové."<ref>{{Cite book|publisher=Osprey Publishing|last=Nicolle|first=David|coauthors=Angus McBride|title=[http://books.google.sk/books?id=inWrvm0oggC&printsec=frontcover&dq=bibliogroup:%22Osprey+Military+Series%22&source=bl&ots=GRVY7alxmg&sig=VMVsgtHlr0LjMvHNZVxOjm233Q0&hl=cs&sa=X&ei=4KQdUIvPDej04QTm4IC4AQ&ved=0CCkQ6AEwADgo#v=onepage&q&f=false Atila a kočovné hordy]|location=|year=1990}}{{ISBN |0-85045-996-6}}, {{ISBN |978-0-85045-996-8}} (anglicky)</ref>

| publisher = Turk Dunyas Arastrmalar Vakf {{ISBN |975-498-057-8}}, {{ISBN |978-975-498-057-8}} (Turecky)

}}</ref><ref group="pozn.">''Oğuzname destan denemesi'' '''''(Studie [[epos|dastanu]] Oguz-name)''''' napsal [[Rıza Nur]] v Káhiře, v roce 1928</ref> pocházejí z&nbsp;24 turkomanských kmenů Oguzů. {{#tag:ref|[[Oghuzští Turci|Oguzové]] se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: [[Boz-okové|Bozok'y]] – ''Sivé šípy'' a [[Üč-okové|Üčok'y]] – ''Tři šípy''<ref name="Oguz">Atalay, Besim. ''„Divanü Lügati't - Türk“''. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi (2006). {{ISBN |975-16-0405-2}}, Cilt I, sayfa 57 (turecky)</ref>|group=pozn.}}

{{Citát|„Historie Oguzů - Uzů sahá do roku 178-177 př.n.l. když Mao Tun [[šan-jü]], sjednocený lid na západ od [[Wu-sunové|Wu-sun'ů]]{{#tag:ref|Wu-sunové původně obývali území Kan-su|group=pozn.}} nazval Chu-čieh {{#tag:ref|'''Chu-čieh''' ({{vjazyce|zh}} [[český přepis čínštiny|v českém přepisu]] ''Chu-čch'ieh'', [[pchin-jin]]em ''hùchǐeh'')|group=pozn.}} Nová výslovnost tohoto přepisu naznačuje, že to byly předkové Ogur'ů - Oguz'ů"|L.Torday, „Jízdní lukostřelci„ Počátky historie Střední Asie<ref>[http://www.amazon.com/Mounted-Archers-Beginnings-Central-History/dp/1900838036 Torday, L., '''''Jízdní lukostřelci''''': ''Počátky historie Střední Asie''.] Durham Academic Press, 1997, str. 220-221 {{ISBN |1-900838-03-6}}, {{ISBN |978-1-900838-03-0}}. (anglicky)</ref>|350|}}

Někdy v tomto období přijali Oguzové islám a stali se spojenci středoasijské muslimské dynastie Sámánovců ze Sogdiany. Oguzové společně s [[Ismáíl Sámání|Emírem Ismáílem Sámáním]] (892-907) bojují proti [[Karlukové|Karlukům]] ([[Karachánové]] 840/940-1212) {{#tag:ref|s kolapsem Ujgurského kaganátu v roce 840, se Karlukský chán prohlásil "právním panovníkem stepních zemí" jako "Legitimní nástupce" tureckých vládců, oprávněn na titul Kara-chán s hlavním centrem Kara-ordu (nebo Kuz-Ordu) poblíž Balasagunu, bývalého Türgešského hlavního centra. Karlukové položili základ pro vznik Kara-chánského státu (932–1212)|group=pozn.}} v [[Sedmiříčí|Žety-su]] a u [[Talas]]u {{#tag:ref|roku 893 [[Ismáíl Sámání]] dobyl hlavní město Karlukských Turků, Talas a přestavěl Nestoriánský kostel na mešitu.<ref>Renee Grousset, ''The Empire of the Steppes:A History of Central Asia'', Transl. Naomi Walford, (Rutgers University Press, 1991), 142. {{ISBN |0-8135-1304-9}}, {{ISBN |978-0-8135-1304-1}}</ref><ref>''Samanids'', C.E.Bosworth, '''The Encyclopedia of Islam''', Vol. VIII, Ed. C.E.Bosworth, E.van Donzel, W.P.Heinrichs and G.Lecomte, (E.J.Brill, 1995), 1026.</ref> Ismailův syn Ahmad, vyslal dvě vojenské výpravy (911 a 912 - 913) do [[Sístán a Balúčistán|Sistánu]] ke znovu zavedení Sámánídské kontroly nad provinciemi u Kaspiku.<ref>''Samanids'', C.E.Bosworth, 1027.</ref>|group=pozn.}}. Další tažení v roce 903 dále zabezpečilo Sámánídské hranice vůči karlukským nájezdům, a dovolilo muslimštím misionárům rozšířit své aktivity v regionu. Ve stejné době, [[Ahmad Sámání|Ahmadův]] (907-914, Ismailův syn) oguzský generál [[Simdžúr al-Dawati|Simdžúr]] přijal v [[Zaranž|Zarangu]] kapitulaci [[Al-Mu'addal]]a {{#tag:ref|Al-Mu'addala byl Saffaridským vládcem Zarangu v roce 911.|group=pozn.}}. Simdžúr byl pak dosazen jako guvernér Sístánu. [[Chórezm]] na severu byl rozdělen, jižní část zůstala pod autonomií [[Afrigidi|Afrigidštích]] vládců {{#tag:ref|Afrigidi (305-995) byla domorodá Chórezmská, Íránská<ref>C.E. Bosworth, “The Ghaznavids” in History of Civilization: Central Asia in History of Civilizations of Central Asia, Volume IV: The Age of Achievement : A.D. 750 to the End of the Fifteenth Century : Part One : The Historical Social and Economic Setting/edited by M.S. Asimov and C.E. Bosworth. Delhi, Motilal Banarsidass, 1999, 485 pages. (Vol. IV, Pt. I). {{ISBN |81-208-1595-5}}. Excerpt from page 101: “The ancient Iranian kingdom of Khwarazm had been ruled until 995 by the old established line of Afrighids of Kath, but control subsequently passed to the new line of Khwarazm Shahs, the [[Ma'munids]] of Gurganj”</ref><ref name="BosworthIranica">[http://www.iranicaonline.org/articles/al-e-afrig-afrighid-dynasty-the-name-given-by-the-khwarazmian-scholar-abu-rayhan-biruni-to-the-dynasty-of-rulers-in ” ĀL-E AFRĪḠ” IN Encyclopedia Iranica by C.E.Bosworth]</ref><ref name="MuslimDynasties">Clifford Edmund Bosworth, The New Islamic Dynasties: A Chronological and Genealogical Manual, Columbia University, 1996.</ref> dynastie která vládla nad starověkým Královstvím Chórezm až do roku 995.|group=pozn.}}, zatímco severní část byla řízena Sámánidským úředníkem. Rok 940 je považován za konec kaganátu Karluků a jeho přímým pokračováním byla následná říše Karachánů.