Obrenovićové: Porovnání verzí

| jméno = Dynastie Obrenovićů

| znak = Coat of Arms of the Obrenovic Royal Family.png

| popisek = Znak dynastie Obrenovićů

| země = [[Srbsko]]

| mateřská dynastie =

| tituly = [[srbský král]]<br />[[srbský kníže]]

| zakladatel = Miloš Obrenović I.

| mýtický zakladatel =

| poslední vládce = [[Alexandr I. Obrenović]]

| rok založení = [[1815]]

| konec vlády = [[1903]]

| současná hlava = rod vymřel

| větve rodu =

Když v&nbsp;roce [[1813]] rozdrtily tři [[Turecko|turecké]] armády devět let trvající povstání v&nbsp;[[Srbsko|srbském]] knížectví, donutily jeho vůdce [[Karađorđe Petrović]]e , který byl roku [[1804]] zvolen prvním [[Srbsko|srbským]] vládcem, uprchnout do [[Uhersko|Uherska]]. Represe [[janičár]]ů v&nbsp;Srbsku však byly tak kruté a nesnesitelné, že v&nbsp;roce [[1815]] vyvolaly [[druhé srbské povstání]] pod vedením vojvody [[Miloš Obrenović|Miloše Obrenoviće]]. [[Srbové]] se marně domáhali slyšení na [[Vídeň|vídeňskémvídeň]]ském [[kongres]]u. [[Sultán]] [[Mahmut II.]] posléze roku [[1815]] uznal Miloše Obrenoviće za vrchního [[kníže]]te a přiznal Srbsku částečnou vnitřní [[Autonomie|autonomii]] s&nbsp;tím, že 6&nbsp;měst a 2&nbsp;pevnosti zůstanou v&nbsp;tureckých rukou. Miloš Obrenović pak systematicky rozšiřoval srbskou autonomii i své osobní postavení a zavedl zcela despotický režim. Když se Karađorđe vrátil v&nbsp;roce [[1817]] z&nbsp;[[emigrace]], kníže Miloš ho nechal popravit a jeho hlavu poslal sultánovi Mahmutovi&nbsp;II. do [[Istanbul|Cařihradu]]. To se stalo zárodkem nenávisti mezi dynastií Obrenovičů a Karađorđevićů. Téhož roku byl Miloš Obrenović prohlášen za dědičného [[kníže]]te.<ref>Dějiny Srbska - Miroslav Tejchman a kolektiv autorů; Nakladatelství Lidové noviny, 2006, edice: Dějiny států, {{ISBN |80-7106-671-0}}</ref>