Králíky: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN |
|||
Řádek 69:
První nepřímá písemná zmínka o Králíkách pochází z roku 1357, kdy [[Karel IV.]] daroval Čeňkovi z Potštejna [[Žampach (hrad)|hrad Žampach]] spolu s doly na železnou rudu (''montana in Greylichs''). Existence osídlení městského typu je doložena až v roce 1568 při dělení majetku mezi syny [[Žampachové z Potštejna|Zdeňka Žampacha z Potštejna]]. Králíky s několika vesnicemi dostal Burian Źampach z Potštejna, který však majetek zadlužil a v roce 1577 jej věřitelé prodali [[Valdštejnové|Zdeňkovi z Valdštejna]]. Ten ještě téhož roku vymohl pro městečko privilegia od císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] Za Zdeňka z Valdštejna byl postaven kostel sv. Michaela Archanděla a pravděpodobně tehdy také vznikl zámek v severovýchodním cípu náměstí jako centrum nového panství s 10 vesnicemi a městečkem [[Mladkov]]em<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl VII. Východní Čechy, s. 225; Praha, 1989</ref>. Zámek je písemně doložen až v roce 1605 v souvislosti se sporem Evy Hasištejnské z Lobkovic, rozené Valdštejnové. Od roku 1607 vlastnil Králíky její druhý manžel [[Jiří Fridrich Hohenlohe]]. Jemu bylo panství v roce 1621 [[Pobělohorské konfiskace|zkonfiskováno]], ale po omilostnění je získal zpět. V roce 1628 koupil Králíky významný císařský vojevůdce [[Gottfried Heinrich Pappenheim]], po jeho smrti v [[Bitva u Lützenu|bitvě u Lützenu]] je zdědil syn Wolfgang Adam Pappenheim (1618–1647), který zemřel v [[Praha|Praze]]. Vdova Kateřina, rozená Trauttmansdorffová, se v roce 1650 podruhé provdala za Michaela Ferdinanda z Althannu.
Rodu [[Althannové|Althannů]] patřily Králíky třista let (1650–1945)<ref>''Velkostatek Králíky 1654–1946''; Státní oblastní archiv Zámrsk, 1969 [https://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/files/2014/02/0556_Velkostatek-Kr%C3%A1l%C3%ADky-1654-1946_NAD_346_svazek-I.-%C3%BAvod-inv.-%C4%8D.-1-1044.pdf dostupné online]</ref>, v roce 1653 bylo přikoupeno panství [[Mezilesí (Polsko)|Mezilesí]] (Mittelwalde) v sousedním [[Kladské hrabství|Kladsku]], závětí Michaela Ferdinanda z Althannu byl z tohoto majetku na pomezí Čech a Polska vytvořen [[Svěřenství|fideikomis]] (1657). V roce 1708 vyhořelo celé město i se zámkem. Zámek již nebyl obnoven a pozemky na jeho místě prodal tehdejší majitel panství Michael Václav z Althannu (1668–1738) městu. Během 17. století došlo k útlumu těžby drahých kovů a obyvatelstvo našlo novou obživu v tkalcovství, časem dosáhlo významu také řezbářství a varhanářství. Rostoucí význam Králík podpořil místní rodák, [[Seznam královéhradeckých biskupů|královéhradecký biskup]] [[Tobiáš Jan Becker]] (1649–1710), který nad městem na přelomu 17. a 18. století vybudoval poutní místo s klášterem [[Hora Matky Boží]]. Po [[Války o rakouské dědictví|válce o rakouské dědictví]] připadlo Kladsko [[Pruské království|Prusku]] a majetek Althannů se tak ocitl na území dvou států. Z Kladska se do Králík přestěhovala řada lidí a počet obyvatel stoupl na více než 2 000. V roce 1850 byl v Králíkách zřízen okresní soud, berní úřad a pozemkový úřad. Železniční spojení bylo navázáno v roce 1899 na již existujicí trať [[Hanušovice]]–[[Hradec Králové]]. Během 19. století došlo k výraznému rozvoji textilního průmyslu, nejvýznamnější podnikatelskou rodinou byli Rotterové, z níž [[Ferdinand Rotter starší|Ferdinand Amand I.]] (1808–1867) a [[Ferdinand Rotter|Ferdinand Amand II.]] (1831–1907) zastávali úřad starosty Králík a oba byli také poslanci českého zemského sněmu<ref>''Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska''; Ostrava, Ostravská univerzita, 2003, s. 401–402 {{ISBN
Za [[První republika|první republiky]] bylo v okolí města vybudováno opevnění, které nakonec v důsledku [[Mnichovská dohoda|mnichovské dohody]] nebylo využito. Krátce po záboru [[Sudety|Sudet]] navštívil Králíky [[Adolf Hitler]] (5. prosince 1938), správou města byl pověřen činitel [[Sudetoněmecká strana|SDP]] Rudolf Poppe, který zůstal starostou až do května 1945, kdy spáchal sebevraždu<ref>KLEIN, Pavel: ''Okupace Králicka v období let 1938–1945'' (bakalářská práce); Olomouc, Univerzita Palackého, 2013 [https://theses.cz/id/mk1jzv/00149285-900397920.pdf dostupné online]</ref>. V Králíkách převažovalo německé obyvatelstvo, které bylo po roce 1945 [[Vysídlení Němců z Československa|odsunuto]]<ref>PAVLOVÁ, Monika: ''Odsun Němců z Králicka po druhé světové válce'' (bakalářská práce); Brno, Masarykova univerzita, 2007 [https://is.muni.cz/th/152534/pedf_b/getAttachment.txt dostupné online]</ref>, oblast byla ale na rozdíl od jiných míst v Sudetech brzy dosídlena českým obyvatelstvem. Na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]] byl v roce 1945 zestátněn i majetek Althannů, kteří ztratili i majetek v sousedním německém Slezsku, které po válce připadlo Polsku. Znárodněn byl také textilní průmysl, který přešel pod národní podnik Hedva. Od roku 1960 patřily Králíky do okresu [[Ústí nad Orlicí]], teprve v roce 1991 dosáhl počet obyvatel stavu před [[První světová válka|první světovou válkou]]. V roce 1990 bylo dochované centrum města prohlášeno [[Městská památková zóna|městskou památkovou zónou]].
Řádek 160:
== Literatura ==
* [[Karel Kuča|KUČA, Karel]]: ''Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl III.; Praha, 1998, s. 134–140 {{ISBN
== Reference ==
| |||