Iroskotská misie: Porovnání verzí

Výraz ''iroskotská'' je odvozen od [[Keltové|Keltů]] v Irsku, kteří se nazývali Skotové, ti se záhy dostávali do Skotska, které podle nich dostalo jméno. Irsko bylo christianizováno až v 5. století, záhy si ale vydobylo pověst svatého ostrova. Iroskotská církev si ovšem zachovala některá specifika oproti kontinentálním církvím, jako byl velký význam klášterní sítě v církevní správě, silnější důraz na kontakt mezi duchovními a běžným obyvatelstvem, nedogmatický přístup duchovních a mnichů k obecné vzdělanosti obyvatel anebo tolerantní přístup k pohanským zvykům minulosti.<ref>Cahill Thomas, Jak Irové zachránili civilizaci, Pragma r. 1998, {{ISBN |80-7205-497-X}}, str. 146</ref> V Irsku se tak s přispěním tohoto tolerantního přístupu místní církve k běžnému obyvatelstvu šířilo křesťanství poklidnou a nekrvavou cestou, což v ostatních částech Evropy nebylo tak běžné.<ref>Cahill Thomas, Jak Irové zachránili civilizaci, Pragma r. 1998, {{ISBN |80-7205-497-X}}, str. 148</ref> Díky irským mnichům, kteří ve svých [[klášter]]ech pečlivě schraňovali a opisovali literární díla, která nepodrobovali žádné cenzuře, se nám až do dnešních časů dochovala významná vědecká, filozofická a umělecká díla [[Starověk|antiky]],<ref name="rfr1">Cahill Thomas, Jak Irové zachránili civilizaci, Pragma r. 1998, {{ISBN |80-7205-497-X}}, str. 188</ref> stejně jako nejranější irská literární díla. Svým otevřeným přístupem ke studiu antické literatury dosáhli mniši toho, že v blízkosti irských klášterů následně vznikaly vyhlášené klášterní [[univerzita|univerzity]], do nichž směřovali studenti z celého Irska, Anglie a nakonec i celé Evropy.<ref>Cahill Thomas, Jak Irové zachránili civilizaci, Pragma r. 1998, {{ISBN |80-7205-497-X}}, str. 154</ref> Irská církev také umožnila hříšníkům soukromou [[Svátost smíření|svatou zpověď]], která v ostatních částech tehdejší Evropy nebyla známa. V ostatních církvích bylo vyznání hříchů i následné pokání veřejné.<ref>Cahill Thomas, Jak Irové zachránili civilizaci, Pragma r. 1998, {{ISBN |80-7205-497-X}}, str. 172</ref> Soukromou zpověď časem převzala od iroskotské církve i všeobecná církev a používá ji dodnes.<ref>Cahill Thomas, Jak Irové zachránili civilizaci, Pragma r. 1998, {{ISBN |80-7205-497-X}}, str. 173</ref> Všechna tato specifika se irští misionáři snažili zachovat i při svém působení na kontinentu. Mniši se vydávali jako ''poutníci pro Krista'' (''peregrinari pro Christo'') na misie v malých skupinách, vedli přísně [[Askeze|asketický]] život a při své činnosti kladli důraz na jednotlivce, ale jejich působení nebylo systematické (spolu s Iry, či Iroskoty se do kontinentální Evropy dostávali také [[Anglosaská misie|anglosaští misionáři]], kteří se více zaměřovali na christianizaci celých území).

První cesty vedly do Skotska, kde [[svatý Kolumba|sv. Kolumba]] (starší) založil klášter na ostrově [[Iona]], ale mniši se postupně dostali do většiny evropských zemí (zejména severozápadní Německo, jejich působení je doloženo až na Moravě). Mezi známé misionáře patřil [[svatý Kolumbán|sv. Kolumbán]] (mladší), který se s dvanácti souputníky vydal roku [[590]] na kontinent a působil v [[Bretaň|Bretani]], [[Galie|Galii]], [[Burgundsko|Burgundsku]] a [[Lombardie|Lombardii]]. Za svůj život založil odhadem 60 klášterů na území dnešního [[Německo|Německa]], [[Francie]], [[Švýcarsko|Švýcarska]] a [[Itálie]]<ref>Cahill Thomas, Jak Irové zachránili civilizaci, Pragma r. 1998, {{ISBN |80-7205-497-X}}, str. 187</ref> a zavedl přísnou [[řehole|řeholi]], kterou napsal. Jeho souputník [[Svatý Havel]] založil [[Klášter Sankt Gallen|svatohavelský klášter]] ve [[St. Gallen|St. Gallenu]]u. Spolu s těmito šiřiteli křesťanství se zpět do Evropy a dalších oblastí zaniklé Římské říše postupně vracely i kopie zachráněných literárních děl – křesťanských i antických, která byla irskými mnichy pečlivě uchovávána a opisována.<ref name="rfr1" /> Dalšími šiřiteli iroskotské misie byli (často již ne Irové, ale jejich žáci) [[Ruprecht z Wormsu]], [[Jimram z Řezna]], či [[Svatý Amandus|Amandus]].<ref>{{Citace monografie

V druhé polovině 7. století ale dochází ke střetu svébytného a osobitého iroskotského křesťanství s přísnějším římským křesťanstvím, když se roku [[664]] vyhrotí konflikt na [[synod]]ě v [[Northumbrie|northumbrijském]] opatství ve [[Whitby]], na kterém northumbrijský král [[Oswiu]] (655–670) nakonec rozhodl ve prospěch římské strany.<ref>Cahill Thomas, Jak Irové zachránili civilizaci, Pragma r. 1998, {{ISBN |80-7205-497-X}}, str. 194</ref> Také kláštery založené v Evropě irskými mnichy se postupem času odklonily od myšlenek iroskotské církve a přejaly většinou [[Řehole svatého Benedikta|Řeholi sv. Benedikta]].

* Cahill Thomas, Jak Irové zachránili civilizaci, Pragma r. 1998, {{ISBN |80-7205-497-X}}