Intence: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
link a drobnosti, -Upravit
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
Řádek 3:
Tento původně [[scholastika|scholastický]] pojem oživil rakouský filosof [[Franz Brentano]] a schopnost takového vztahu čili intencionalitu pokládal za charakteristický rys mysli. Většina myšlenkových aktů je skutečně zaměřena, obrácena k nějakému intencionálnímu předmětu, který může a nemusí být skutečný. Představa, úsudek, láska, nenávist, chtění a podobně se vždycky vztahují k něčemu; tvrzení vypovídá o něčem, otázka se ptá na něco. Myšlenkové akty se tedy samy „přesahují“ (transcendují) směrem k nějakému předmětu, a to i kdyby předmětem bylo toto myšlení samo. Nic podobného se u fyzických (čistě materiálních) objektů nevyskytuje.<ref>F. Brentano, ''Psychologie vom empirischen Standpunkt''. 1874 I., str. 124.</ref>
 
Na tuto myšlenku navázal [[Edmund Husserl]] a učinil zkoumání intencí a intencionality jedním ze základních kamenů své [[fenomenologie]]. Původní Brentanovu představu jeho kritikové opravili v tom, že některé akty mysli – například nálady – žádný předmět nemají, kdežto naopak intencionalitu můžeme pozorovat i u lidských jednání (ruka sahá po něčem) a předpokládat i u jiných živých bytostí (pes běží za zajícem). Někteří současní filosofové (například [[John Searle]]<ref> ''Intentionality''. Cambridge 1983. {{ISBN |0-521-27302-1}}</ref>) považují intencionalitu za silný argument proti pokusům o materialistický výklad myšlenkové činnosti.
 
== Reference ==
<references/>
 
== Související články ==
* [[Fenomenologie]]
* [[Edmund Husserl]]
 
== Externí odkazy ==
* {{en}} [http://plato.stanford.edu/entries/intentionality/ Heslo „Intentionality“]
 
[[Kategorie:Filosofické pojmy]]