Initial public offering: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
port |
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy |
||
Řádek 99:
* seznam účetních závěrek.
Při žádosti o schválení prospektu společnost žádná ČNB i o přidělení [[ISIN
Po všech jednáních s regulátorem a organizátorem trhu a po splnění veškerých stanovených podmínek začne manažer emise připravovat první prezentaci společnosti investorům. Cílem je získat od investorů (zejména [[Institucionální investor|institucionálních]]) co nejvíce informací o jejich představě o ceně úpisu akcií. Společnosti (či manažerovi emise) toto jednání může značně ulehčit a zpřesnit stanovení emisního kurzu, celkového objemu emise a struktury budoucích investorů. Metody, které se používají pro stanovení emisního kurzu jsou: [[Dražba|aukce]], [[prodej za fixní cenu]] a [[bookbuilding]]. V poslední době převažuje metoda bookbuildingu.
Řádek 106:
Úlohou manažera emise je také stabilizace kurzu akcií po jejich uvedení na sekundární trh. K tomuto účelu může využít tzv. opci navýšení ('''''[[:en:Green Shoe option]]''''', ''[[:en:overallotment option]]''). Jde o právo na úpis dalších akcií po uskutečnění prvotní veřejné nabídky akcií, zpravidla ve výši 10-15 % z celkového počtu nabízených akcií. Ke stabilizaci ceny lze dále použít i tzv. ujednání o dočasném zákazu prodeje akcií (''[[:en:lock-up agreement]]'').
Emitent musí nadále postupovat v souladu s pravidly panujícími na daném trhu a dodržovat jednak zákon o podnikání na kapitálovém trhu, tak i [[Burza|Burzovní pravidla]]. Největší důraz je kladen především na informační povinnost, která zabezpečuje transparentnost trhu a posiluje důvěru investorů. Společnost je povinna zveřejňovat [[Výroční zpráva|výroční zprávu]] a to dokonce do 4 měsíců od skončení účetního období. Tato zpráva je předkládána v předstihu před termínem stanoveným v účetních a daňových předpisech a většinou neobsahuje všechny povinné náležitosti (např. ještě není ověřená [[
== Průběh emise akcií ==
O emisi nejprve rozhodne [[management]] společnosti. Společnost si vybere tzv. vedoucího [[
Všechny tyto subjekty společně provedou tzv. hloubkovou prověrku (''[[due diligence]]''). Hloubková prověrka se skládá zpravidla ze tří částí:
Řádek 125:
Dále je třeba vyhotovit žádost o přijetí akcií k obchodování na veřejném trhu. Toto má na starosti vedoucí aranžér spolu s právními poradci. Žádost musí být adresována organizátorovi veřejného trhu – tedy burze, na kterou chce podnik vstoupit. Organizátor má 2měsíční lhůtu na rozhodnutí o žádosti.
V další fázi přípravy emise je vytvářen tzv. investiční příběh. Firma se snaží oslovit její okolí (především potenciální [[
Velmi důležitá je komunikace a prezentace firmy analytikům obchodníků s cennými papíry. Ti jsou nositeli a zprostředkovateli informací pro širokou investorskou veřejnost.
V neposlední řadě je třeba určit [[emisní kurz]]. Je možné ho určit několika způsoby. Může být pevně stanovena cena, za kterou emitent emisi odprodá. Dalším způsobem určení emisního kurzu je provedení [[aukce]] (tzv. [[Americká aukce|americká]] a [[holandská aukce]]). V tomto případě obvykle emisní kurz lépe odpovídá reálné hodnotě akcií než u předchozí metody. Dále je možné využít metodu [[
V době schvalování prospektu Komisí pro cenné papíry ještě nemusí být známy veškeré údaje, které by měl prospekt obsahovat (např. emisní kurz). Emitent je však musí Komisi pro cenné papíry oznámit nejpozději do uveřejnění prospektu.
Řádek 186:
== Literatura ==
* Meluzín, T. - Zinecker, M., (2009). IPO, Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku. Computer Press, 188 s. {{ISBN
* Ritter, J. - Welch, I., (2002). A Review of IPO Activity, Pricing and Allocations. Journal of Finance, 57: 1795-1828.
* Ritter, J., (2009). Returns on IPOs during the five years after issuing, for IPOs from 1970-2007 [online], [cit. 2010/04/27].[http://bear.warrington.ufl.edu/ritter/IPOs2009-5years.pdf]
|