Initial public offering: Porovnání verzí

Při žádosti o schválení prospektu společnost žádná ČNB i o přidělení [[ISIN|ISINu]]u.

Emitent musí nadále postupovat v souladu s pravidly panujícími na daném trhu a dodržovat jednak zákon o podnikání na kapitálovém trhu, tak i [[Burza|Burzovní pravidla]]. Největší důraz je kladen především na informační povinnost, která zabezpečuje transparentnost trhu a posiluje důvěru investorů. Společnost je povinna zveřejňovat [[Výroční zpráva|výroční zprávu]] a to dokonce do 4 měsíců od skončení účetního období. Tato zpráva je předkládána v předstihu před termínem stanoveným v účetních a daňových předpisech a většinou neobsahuje všechny povinné náležitosti (např. ještě není ověřená [[Auditor|auditoremauditor]]em). Do dvou měsíců po uplynutí prvních šesti měsíců účetního období předkládá [[Pololetní zpráva|pololetní zprávu]] a dále veškeré důležité informace, které mají značný cenotvorný vliv na daný instrument.

O emisi nejprve rozhodne [[management]] společnosti. Společnost si vybere tzv. vedoucího [[Aranžér|aranžéraaranžér]]a. Uzavře s ním [[Mandátní smlouva|mandátní smlouvu]], ve které jsou definovány vzájemné vztahy. Vedoucí aranžér ještě před uzavřením smlouvy provede interní fundamentální [[Analýza podniku|analýzu podniku]], ze které zjistí potřebnou výši nového [[Kapitál|kapitálukapitál]]u. Dále zkoumá vhodnost firmy pro emisi akcií. Spolu s emitentem vytváří plán celé emise (výběr vhodného cílového [[Trh (ekonomie)|trhu]], způsob umístění akcií, apod.), pomáhá při výběru dalších poradců (např. v oblasti daní). Vedoucí aranžér a poradci jsou označováni jako zprostředkovatel emise. Jak již bylo výše uvedeno, zprostředkovateli bývají hlavně bankovní instituce.

V další fázi přípravy emise je vytvářen tzv. investiční příběh. Firma se snaží oslovit její okolí (především potenciální [[Investor|investoryinvestor]]y) pomocí různých [[Marketing|marketingovýchmarketing]]ových aktivit. Cílem této činnosti je vytvořit na veřejnosti dojem, že emitentem je perspektivní, finančně stabilní a silná společnost.

V neposlední řadě je třeba určit [[emisní kurz]]. Je možné ho určit několika způsoby. Může být pevně stanovena cena, za kterou emitent emisi odprodá. Dalším způsobem určení emisního kurzu je provedení [[aukce]] (tzv. [[Americká aukce|americká]] a [[holandská aukce]]). V tomto případě obvykle emisní kurz lépe odpovídá reálné hodnotě akcií než u předchozí metody. Dále je možné využít metodu [[Bookbuilding|bookbuildingubookbuilding]]u.

* Meluzín, T. - Zinecker, M., (2009). IPO, Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku. Computer Press, 188 s. {{ISBN |978-80-251-2620-2}}.