Chrýsippos: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 17 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q1043413)
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{možná hledáte|'''[[Chrýsippos ze Soloi]]'''}}
'''Chrýsippos''' ([[latina|latinsky]] ''Chrysippus'') je v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] synem krále [[Pelops|Pelopa]] a jeho milenky, [[nymfy]] [[Axioché|Axiochy]].
 
Král Pelops, vládce v [[Písa|Píse]], měl mnoho vlastních synů, z nich nejznámější jsou [[Átreus]] a [[Thyestés]], ale později také zplodil nemanželského syna Chrýsippa. Jeho macecha, manželka krále Pelopa [[Hippodameia]] rozhodně neměla levobočka v lásce, takže netrvalo dlouho a naváděla své syny Átrea a Thyesta, aby ho zabili, aby ho utopili v studni. Když jí to odmítli, rozhodla se jednat sama.
 
Chrýsippa unesl thébský král [[Láios]]. Věštba mu stanovila, že zahyne rukou vlastního syna, tak nechtěl děti se svou manželkou [[Iokasté]] vůbec mít. Proto unesl mladého Chrýsippa, do něhož se navíc zamiloval. Královna Hippodameia vzala pomstu do vlastních rukou, vplížila se v noci do Láiovy ložnice a Chrýsippa probodla. Vražda mohla padnou na vedle ležícího Láia nebýt toho, že posledním dechem umírající Chrýsippos označil za svého vraha macechu Hippodameiu.
 
To je však jenom jedna z verzí, jako důvody, proč vraždila královna, se označuje její neláska k levobočkovi nebo pomsta Pelopovi za nevěru. Nebo také obavy, že by mohl král Pelops vlastní syny vydědit a svým nástupcem ustanovit Chrýsippa. Nevylučovala se ani sebevražda, kterou Chrýsippos spáchal ze studu.
 
Následkem toho všeho bylo, že Hippodameia z [[Théby|Théb]] uprchla a spáchala sebevraždu. Král Pelops vlastní syny proklel do budoucího pokolení a toto prokletí se plně a krvavě vyplnilo. Átreus a Thyestés se povraždili vzájemně, zahynuli také jejich synové [[Agamemnón]] a [[Aigisthos]]. Thébského krále [[Láios|Láia]] nakonec podle této kletby zavraždil nevědomky Láiův syn [[Oidipus]].
 
== Literatura ==
* Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
* [[Vojtěch Zamarovský]], ''Bohové a hrdinové antických bájí''
* Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, {{ISBN |80-7309-153-4}}
* Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, {{ISBN |80-7234-287-8}}
* Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ''ABC Antiky''