George Byng, 1. vikomt Torrington: Porovnání verzí

Pocházel z obchodnické a statkářské rodiny z [[Kent]]u. Byl synem Johna Binga (1628–1683) a jako první z rodiny začal užívat upravenou podobu příjmení Byng. Měl tři bratry, kteří sloužili v armádě a námořnictvu. George sloužil u námořnictva od roku 1678, brzy vynikl a získal přízeň vlivných námořních vojevůdců. V 80. letech sloužil v [[Tanger]]u a [[Bombaj]]i, v roce 1687 byl povýšen na kapitána. Vyznamenal se za války o španělské dědictví, kdy se zúčastnil [[Bitva v zátoce Vigo|bitvy v zátoce Vigo]], jménem spojeneckých [[Habsburkové|Habsburků]] převzal kontrolu nad [[Sicílie|Sicílií]] a podílel se na převzetí [[Gibraltar]]u pod britskou nadvládu. V roce 1703 získal hodnost [[kontradmirál]]a a byl povýšen do šlechtického stavu, téhož roku byl krátce vyslancem v [[Alžírsko|Alžírsku]], zúčastnil se [[Bitva u Málagy|bitvy u Malagy]]. Během následujících let postupoval v hodnostech, stal se [[viceadmirál]]em (1706) a admirálem (1708), v letech 1709–1717 byl zároveň lordem admirality (v letech 1714–1717 na pozici druhého lorda byl zástupcem prvního lorda admirality).<ref>[https://www.british-history.ac.uk/office-holders/vol4/pp18-31 Personální obsazení adamirality 1660–1870] na webu British History Online</ref> V letech 1705–1721 byl zároveň členem [[Dolní sněmovna Spojeného království|Dolní sněmovny]].<ref group="pozn.>V parlamentu zastupoval přístav [[Plymouth]], což byl volební obvod často obsazovaný námořními důstojníky. Když byl povýšen na vikomta a přešel do Sněmovny lordů, mandát za Plymouth převzal jeho syn Pattee (1722–1727). Později byl v letech 1728–1739 poslancem za Plymouth další syn Robert Byng, který pak odešel jako guvernér do Karibiku.</ref> Politicky se hlásil k [[Whigové|whigům]], ale často hlasoval s příslušníky strany [[Toryové|toryů]]. V roce 1715 byl povýšen na [[baronet]]a. Další vojenské úspěchy slavil ve válce [[Válka čtverné aliance|Aliance čtyř]], kdy dosáhl široké popularity vítězstvím nad španělským loďstvem u [[Bitva u mysu Passaro|mysu Passaro]] (1718).<ref>[[Martin Kovář|KOVÁŘ, Martin]]: ''Velká Británie v éře Roberta Walpola''; Praha, 2004 s. 31, 224 {{ISBN|80-86642-23-2}}–86642–23–2</ref> Obdržel hodnost velkoadmirála (''Admiral of the Fleet)'' (1718), téhož roku byl krátce mimořádným vyslancem v [[Maroko|Maroku]] a následně byl pověřen diplomatickou misí po italských státech (1718–1720). Od roku 1720 zastával čestnou hodnost Kontradmirál Velké Británie (''Rear-Admiral of Great Britain'') a v roce 1721 s titulem vikomta vstoupil do [[Sněmovna lordů|Sněmovny lordů]]. Mezitím se stal členem vlády jako prezident úřadu námořního pokladu (1720–1724)<ref group="pozn.>Funkci prezidenta úřadu námořního pokladu (''Navy Treasurer'') převzal v říjnu 1720 po [[Richard Hampden|Richardu Hampdenovi]]. Po více než dvaceti letech byl prvním námořníkem v této funkci, předtím zastávalo funkci několik civilistů, posledním námořním důstojníkem v úřadu byl admirál [[Edward Russel, 1. hrabě z Orfordu|Edward Russell]] v letech 1689–1699. Po Georgu Byngovi byl dalším prezidentem námořního pokladu jeho syn [[Pattee Byng, 2. vikomt Torrington]].</ref> a od roku 1721 byl členem Tajné rady. Kariéru zakončil ve funkci [[První lord admirality|ministra námořnictva]] (1727–1733). Tento úřad převzal po [[James Berkeley, 3. hrabě Berkeley|admirálu Jamesi Berkeleyovi]], který tehdy přešel do opozice proti premiéru [[Robert Walpole|Robertu Walpolovi]].

* KODETOVÁ, Petra: ''Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714''; Praha, 2016 {{ISBN|978-80-7557-037-6}}–80–7557–037–6