Fašismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
m Robot: oprava ISBN
Řádek 161:
Rakousko-uherská [[Národně socialistická německá dělnická strana|Německá dělnická strana]] (Deutsche Arbeiterpartei, DAP) byla založena již roku 1903 v Ústí nad Labem a předešla Hitlera jak v užívání [[svastika|svastiky]], tak v použití hesla {{cizojazyčně|de|''Gemeinnutz geht vor Eigennutz''}} (''Společný prospěch je před osobním prospěchem'').<ref>Payne, s. 246</ref> Mezi její členy patřili především [[sudetští Němci]]. V roce 1918 se její rakouská část přejmenovala na [[Německá národně socialistická dělnická strana|Německou národně socialistickou dělnickou stranu]] (Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei, DNSAP) pod vedením [[Walter Riehl|Waltera Riehla]], zatímco část v českém pohraničí, vedená [[Hans Knirsch|Hansem Knirschem]], se stala předchůdkyní [[Konrad Henlein|Henleinovy]] [[Sudetoněmecká strana|Sudetoněmecké strany]]. Třebaže stále levicově orientovaná DNSAP nebyla jako celek plně fašistická, odštěpilo se z ní radikální křídlo, které pod Hitlerovým vlivem vytvořilo rakouskou odnož nacistické strany.<ref>Payne, s. 247</ref> Dílem rakouských nacistů byl neúspěšný [[červencový puč]], při němž byl 25. července 1934 zavražděn konzervativní diktátor [[Engelbert Dollfuss]], a později také podpora [[anšlus]]u Rakouska k [[nacistické Německo|nacistickému Německu]] 12. března 1938. Také v Československu sudetští nacisté a jejich [[Sudetoněmecký sbor dobrovolníků|Freikorps]] posloužili jako Hitlerova [[pátá kolona]] a přispěli k rozbití státu v [[Mnichovská dohoda|mnichovské krizi]].
 
Ve Španělsku se fašismus vyvíjel relativně pomalu, také proto, že šlo o poměrně zaostalou konzervativní zemi, kde nacionalismus byl spojován především s [[katalánský separatismus|katalánským]] a [[baskický separatismus|baskickým]] separatismem.<ref>Payne, s. 252–253</ref> Během [[Druhá Španělská republika|druhé španělské republiky]] (1931–1936) však vykrystalizovaly všechny tři varianty pravicového autoritářství, konzervativní, pravicově radikální i fašistická;<ref>Payne, s. 255</ref> fašismus zprvu reprezentovali [[Ernesto Giménez Caballero]] a [[Ramiro Ledesma Ramos]], který roku 1931 založil hnutí [[Juntas de Ofensiva Nacional-Sindicalista]] (JONS, Unie nacionálně-syndikalistické ofenzívy), jež se roku 1934 spojilo s [[Falanga (Španělsko)|Falangou]], již vedl [[José Antonio Primo de Rivera]], syn bývalého diktátora, aspirující na roli fašistického vůdce.<ref>Payne, s. 259</ref> Primo de Rivera však byl popraven republikány 20. listopadu 1936, na počátku [[Španělská občanská válka|občanské války]].<ref>VERNIER, Ettore. Falanga : k problematice třetí cesty. Vyd. 1. Praha : Národní myšlenka, 2008 72 s (Knihovna Národní myšlenky ; s sv. 7) {{ISBN |978-80-903582-7-0}}. str. 21</ref> Jeho hnutí převzal roku 1937 [[Francisco Franco]], který sice udržoval de Riverův kult, celkově však jeho diktatura vykazovala spíše konzervativně-pravicové než revoluční, tedy fašistické rysy, a falangistické „staré košile“ v ní hrály jen omezenou roli, takže vhodnější je označit ji za pouze semifašistickou.<ref>Payne, s. 266</ref> Franco však dokázal přežít své diktátorské kolegy a Španělsko se stalo nejdéle trvajícím režimem s fašistickými prvky.<ref>Payne, s. 252</ref>
 
[[Soubor:Llegada de integrantes de la División Azul a la estación del Norte (33 de 40) - Fondo Marín-Kutxa Fototeka.jpg|náhled|Španělé zdraví fašistickým pozdravem [[Modrá divize|Modrou divizi]] odjíždějící na [[Východní fronta (druhá světová válka)|Východní frontu]] do boje proti [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]], 1942]]
Řádek 426:
| jazyk = anglicky
}}
* DRÁBIK, Jakub. ''Mýtus o znovuzrození. Britská unie fašistů a její propaganda''. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta 2014. 332 s. {{ISBN |978-80-7308-520-9}}.
 
=== Externí odkazy ===