Pavel I. Esterházy z Galanty: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editor wikitextu 2017 |
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy |
||
Řádek 51:
Narodil se jako syn hraběte [[Mikuláš Esterházy|Mikuláše Esterházyho]] († 1645) a jeho manželky [[Nyáryové|Kristýny Nyáryové z Bedeghse]]. Pavel ukončil studium u [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]] v [[Trnava|Trnavě]] a [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]] a v roce 1652 zdědil velký rodinný majetek poté, co jeho starší bratr, hrabě [[Ladislav Esterházy z Galanty|Ladislav Esterházy]], padl ve válce proti Turkům.
Svou vojenskou kariéru začal až v roce 1664, když se pod vedením [[Raimund Montecuccoli|Raimunda Montecuccoliho]] postavil Turkům v [[Bitva u Mogersdorfu|bitvě u Mogersdorfu]].
V roce 1671 přijal asi 3000 židů, které císař Leopold I. vyhnal z Vídně. To vedlo k založení obcí v [[Burgenland|Hradsku]] souhrnně zvaných ''[[Siebengemeinden]]''. Za své zásluhy byl Pavel v následujících letech jmenován [[Polní maršál|polním maršálem]] a [[Vrchní velitel|vrchním velitelem]] [[Vojenská hranice|vojenské hranice]] v jižním Uhersku. Pavel zůstal věrný Habsburkům, a proto se nezúčastnil [[Vešeléniho spiknutí|Vešeléniho magnátské přísahy]] v 70. letech 17. století. Tato loajalita byla Habsburky odměněna v roce 1681, když byl jmenován [[Palatin (Uhry)|palatinem]]. Přesto neminula válka s Turky rodinu Esterházyů beze stopy, protože během [[Druhé obléhání Vídně|tažení Turků k Vídni]], byla četná rodová území zpustošena a tamní obyvatelstvo částečně vyvražděno.
Pavel se podílel na znovudobytí Uherska, a proto jej císař v roce 1687 povýšil na knížete. Tento titul byl původně omezen jen "[[Latinská rčení A|ad personam]]", to znamená pouze na jeho osobu. Od roku 1712 směl také nejstarší syn nosit knížecí titul. V roce 1703 znovu bojoval za habsburskou stranu v [[Kuruci|kuruckých válkách]].
Po smrti v roce 1713 byl pohřben v rodinné hrobce ve [[Františkánský klášter (Eisenstadt)|františkánském klášteře]] v [[Eisenstadt]]u. Aby zabezpečil své jmění, založil po vzoru Habsburků [[Svěřenství|fideikomis]], a uspořádal své následnictví v poslední vůli tak, že zřídil dva majoráty pro své syny [[Michal I. Esterházy z Galanty|Michala]] a [[Josef I. Esterházy z Galanty|Josefa]]. Protože však oba synové brzy po svém otci zemřeli, byly oba majoráty po krátkém čase opět spojeny.
Řádek 106:
=== Literatura ===
* Wilhelm Edler von Janko: Esterhazy von Galántha, Paul Fürst. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 6, Duncker & Humblot, Leipzig 1877, S. 387 f.
* Johann Christoph Allmayer-Beck: Esterházy von Galántha, Paul Graf. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, {{ISBN
{{Portály|Lidé|Maďarsko}}
Řádek 115:
[[Kategorie:Uherští palatini]]
[[Kategorie:Uherští šlechtici]]
[[Kategorie:Pohřbení v Eisenstadtu]]
[[Kategorie:Narození 8. září]]
| |||