Ego-obranný mechanismus: Porovnání verzí

'''Ego-obranný mechanismus''' (obranný mechanismus ega či mechanismus obrany ega) je v [[Psychoanalýza|psychoanalytické teorii]] [[sebeklam]]ný mechanismus, který [[Nevědomí|nevědomě]] používají jednotlivci či skupiny k uchování pocitu vlastní hodnoty a integrity v situacích ne[[úspěch]]u, selhání, při [[pocit]]ech [[Vina|viny]], [[stud]]u apod. Spočívají především ve snížení úzkosti z těchto vzniklých situací a snaží se o udržení psychické rovnováhy. Ego obranné mechanismy lze dělit na útočné (projevující se fyzickou nebo verbální agresí), únikové a jiné (nejsou ani útočné, ani únikové). Mezi nejprimitivnější obranné mechanismy patří prostý útok nebo únik bez možnosti vyjasnění a vysvětlení si konfliktní situace nebo nedorozumění [[Asertivita|asertivní]] komunikací a vzájemnou domluvou. Předností uplatňování obranných mechanismů je téměř okamžité snížení [[Úzkost|úzkostiúzkost]]i. Hlavní nevýhodou však zůstává přetrvání skutečného problému a původní příčiny úzkosti jedince, který daný mechanismus použil. Mechanismy tak často odvrátí jedince k falšování, resp. odmítání reality.

Poznatky o ego-obranných mechanismech pochází především z díla [[Sigmund Freud|Sigmunda]] a [[Anna Freudová|Anny Freudových]]. Termín ''obranný mechanismus'' Freud poprvé použil v roce 1894 ve své studii ''Obranné neuropsychózy'' (Spisy z let 1892-1899). Na jeho práci navázala jeho dcera Anna, která se Ego-obrannými mechanismy přímo zabývala ve svém díle ''Já a obranné mechanismy'' vydaném v roce 1936. Jeho práci rozšířila a v té době definovala 10 základních obranných mechanismů. K uplatňování obranných mechanismů jako obraně proti úzkosti podle Freudové vede kritický hlas tzv. ''Superega.'' Obranné mechanismy tedy úzce souvisí s modelem psychických instancí Ono, Já a Nadjá (neboli [[Ego, superego a id|Id, Ego a Superego]]), který definoval ve svém díle ''Já a Ono'' z roku 1923. Je-li Ego v duševním zápase sil slabé a podléhá-li jedné z obou instancí (Id, Superego), může dojít k duševním poruchám, neurózám a psychózám. Prohraje-li Ego tento boj, vytváří si na jeho základě obranné mechanismy, které ho před vzniklou úzkostí mají různými způsoby ochránit a úzkost potlačit.

* FREUD, Anna. ''Já a obranné mechanismy''. Přeložil Petr BABKA. Praha: Portál, 2006. Spektrum [Portál, edice]. {{ISBN |80-7367-084-4}}.

* KAŠČÁKOVÁ, Natália. ''Obranné mechanizmy z psychoanalytického, etologického a evolučno-biologického aspektu''. Trenčín: Vydavateľstvo F, 2007. {{ISBN |80-88952-41-7}}.

* RÖHR, Heinz-Peter. ''Nedostatečný pocit vlastní hodnoty: sebedestruktivní vnitřní programy a jejich překonávání''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 174 s. Spektrum. {{ISBN |978-80-262-0354-4}}.

* LAUSTER, Peter. ''Nenechte si nic líbit: umění jak se prosadit''. Praha: Knižní klub, 1994. {{ISBN |80-85634-62-7}}.

* COLLIN, Catherine, Nigel C. BENSON, Joannah GINSBURG, Voula GRAND, Merrin LAZYAN a Marcus WEEKS. ''Kniha psychologie''. Vydání první. Přeložil Michaela BUCHTELOVÁ, Ivana MIČÍNOVÁ, Otakar VOCHOČ. Praha: Euromedia Group, 2014. Universum. {{ISBN |978-80-242-4316-0}}.

* Freud, S. (2000). ''Spisy z let 1892-1899''. Praha: Psychoanalytické nakladatelství