Verze z 11. 1. 2020, 20:40 editovat 94.74.234.132 (diskuse) Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 6. 6. 2020, 07:41 editovat zrušit editaci DvorapaBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 424 265 editací m Robot: oprava ISBN Přejít na další porovnání →
Řádek 37: == Dialog v moderní filosofii == V novém, speciálnějším významu se k dialogu obrátil [[Martin Buber]], který v něm viděl vyjádření vztahu. Smyslem dialogu zde není jen intelektuální prospěch, nýbrž především zásadní uznání druhého jako člověka a partnera. Buberův názor ještě radikálněji rozvinul [[Emmanuel Lévinas]], pro něhož je řeč, „ochota a schopnost k rozhovoru“ podmínkou míru. Lévinas dokonce soudí, že v „setkání s tváří druhého“ uznávám, že druhý „vždy přesahuje moji představu o něm“; tomu je ovšem třeba rozumět tak, že stejně vidí „druhého“ oba.<ref>LÉVINAS, Emmanuel. ''Totalita a nekonečno''. Praha: OIKOYMENH, 2000. {{ISBN \|80-86005-20-8}} </ref> Poněkud jiné pojetí rozhovoru jako svobodného vyjednávání a hledání kompromisů, zejména ve veřejných záležitostech, představuje [[diskurzivní etika]] [[Karl-Otto Apel\|K. O. Apela]] a [[Jürgen Habermas\|J. Habermase]]. Řádek 57: Dalším odvětvím analýzy dialogu je [[analýza diskurzu]]. Analýza [[diskurz]]u se zabývá systémem uspořádání dialogu, klasifikací jednotek [[interakce]] v dialogu a jejich logickou návazností, především také samotnou hierarchií a posloupností dialogu. Zakladateli analýzy diskurzu se stali britští vědci M. Coulthard a J. Sinclair. Nejprve stanovili principy dialogického průběhu u typu ''vyučovací hodina ve škole'', posléze svou pozornost přesunuli i do mimoškolního prostředí. U dialogických akcí ve školním prostředí dokázali ale rozpracovat precizní typologii jednotek dialogu a stanovit jejich [[lexikální význam\|lexikální]] a [[gramatický význam\|gramatické]] významy. Do oblasti analýzy dialogu patří i pomezní lingvistické disciplíny jako [[antropolingvistika]] a [[etnolingvistika]]. Tyto směry se zaměřují především na specifické zvukové a další neverbální vlastnosti dialogů. Výzkum je často prováděn v prostředí tzv. exotickém, případně na materiálu podobně charakterizovatelných jazyků. Roli hraje také etnicita mluvčích, interkulturní rozdíly apod.<ref>HOFFMANOVÁ, Jana a MÜLLEROVÁ, Olga. ''Kapitoly o dialogu''. Praha: Pansofia, 1994. {{ISBN \|80-85804-29-8}}, str. 7–11</ref> == Odkazy == Řádek 66: * [[Michail Michajlovič Bachtin\|BACHTIN, Michail]]. ''Román jako dialog''. Praha: Odeon, 1980. * BORECKÝ, Bořivoj. ''Dialog a satira''. Praha: Odeon, 1977. 706 s. * HOFFMANOVÁ, Jana a MÜLLEROVÁ, Olga. Jak vedeme dialog s institucemi. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000. 188 s. {{ISBN \|80-200-0446-7}}. * HOFFMANOVÁ, Jana a MÜLLEROVÁ, Olga. ''Kapitoly o dialogu''. Praha: Pansofia, 1994. {{ISBN \|80-85804-29-8}}. * KOLÁŘ, Zdeněk a ŠIKULOVÁ, Renata. ''Vyučování jako dialog''. Praha: Grada, 2007. {{ISBN \|8024715414}}. * KRISTEVA, Julia. ''Slovo, dialog a román: texty o sémiotice''. Praha: Pastelka, Sofis, 1999. {{ISBN \|80-902439-3-2}}. * POLÁKOVÁ, Jolana. ''Filosofie dialogu''. Praha: Filosofia, 1993. {{ISBN \|80-7007-035-8}}. * SLAMOVÁ-CAZACOVÁ, T. ''Dialog u dětí''. Praha: SPN, 1966. * TONDL, Ladislav. ''Dialog: sémiotické rozměry a rozhraní dialogu''. Praha: Filosofia, 1997. {{ISBN \|80-7007092-7}}. * VRÁNA, Karel. ''Dialogický personalismus''. Praha: Zvon, 1996. {{ISBN \|80-7113-173-3}}. === Související články ===

Dialog: Porovnání verzí