Člen (mluvnice): Porovnání verzí

Přidáno 16 bajtů ,  před 1 rokem
m
Robot: oprava ISBN
(odkaz na "Determinátory v angličtině")
m (Robot: oprava ISBN)
Členy často stojí před podstatným jménem (příp. před rozvíjejícím [[přívlastek|přívlastkem]]), např. angl. '''''the''' young boy'' (ten mladý chlapec).
 
V [[bulharština|bulharštině]], [[makedonština|makedonštině]], [[rumunština|rumunštině]] či [[severogermánské jazyky|severogermánských jazycích]] existuje určitý člen '''postpozitivní''', který se připojuje jako [[koncovka (mluvnice)|koncovka]] ke jménu, např. [[Švédština|švéd.]] ''pojk'''en'''''<ref>Mencák F., Frydrich M. Švédština pro samouky, SPN, Praha, 1991, {{ISBN |80-04-24005-4}}.</ref>, [[Bulharština|bulh.]] ''момче'''то'''''<ref>Kufnerová Z., Panev P. Bulharština pro samouky, SPN, Praha, 1987.</ref>(ten chlapec).
 
== Člen v evropských jazycích ==
Postpozitivní určitý člen se vyskytuje ve dvou oblastech: jednak v [[Severogermánské jazyky|severogermánských]] jazycích ve [[Skandinávie|Skandinávii]] ([[dánština]], [[norština]], [[švédština]], [[islandština]] a [[faerština]]) a jednak na [[Balkán]]ě ([[albánština]], [[bulharština]], [[makedonština]], [[rumunština]]). V případě uvedených balkánských jazyků se jedná o výrazný společný rys, který charakterizuje tzv. '''balkánský jazykový svaz''', ačkoliv se jedná o jazyky blízké pouze geograficky, nikoliv však geneticky – uvedené jazyky náleží do 3 různých jazykových skupin. Postpozitivní člen má též izolovaná [[baskičtina]] v západní Evropě.
 
[[Baltské jazyky]] členy nemají, ale k vyjádření určitosti využívají determinativní tvary adjektiv.<ref name=":0">Viereck W., Viereck K., Ramisch H. Encyklopedický atlas anglického jazyka. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2004, s 87. {{ISBN |80-7106-569-2}}.</ref>
 
=== Čeština ===
V [[čeština|češtině]] se člen za samostatný slovní druh nepovažuje. Podstatná jména lze ve větě identifikovat podle jejich [[Tvarosloví|morfologických]] vlastností (většina [[flektivní jazyk|flektivních jazyků]] rovněž nemá člen). Pro rozlišení určitosti a neurčitosti (respektive [[Kontext (lingvistika)|kontextové zapojenosti]] a novosti) se v češtině používá [[slovosled]] (viz též [[aktuální členění větné]]). V hovorovém stylu se často využívají [[zájmeno|zájmena]] ''nějaký'' a ''ten'' (případně [[číslovka]] ''jeden'') ve stejné funkci jako člen neurčitý resp. určitý v jiných jazycích. Nicméně toto použití není závazné, závisí na volbě mluvčího. Tyto prostředky se využívají zejména pro zdůraznění.
 
Někteří autoři se domnívají, že rozšířené užívání zájmena ''ten'' (všimněte si podobnosti s německým členem ''den'') ve funkci blízké určitému členu může být dáno silným vlivem němčiny.<ref>Hajičová E., Panevová J. in Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny, Praha 2002, s 68. {{ISBN |80-7106-484-X}}. </ref>
 
=== Němčina ===
<references/>
 
* Čermák F. Jazyk a jazykověda. Karolinum, Praha 2004. {{ISBN |80-246-0154-0}}.
 
== Externí odkazy ==
422 176

editací