Čínské jméno: Porovnání verzí

}}</ref> tři nejčastější – Wang (王), Li (李) a Čang (张) má přes 20 % populace.<ref name="PD"/>

| jméno2 = Him Mark

| vydavatel = McFarland

Převaha dvouslabičných jmen se datuje od [[Říše Ming|mingské]] éry. V říši západní [[Říše Chan|Chan]] bylo 70 % jmen jednoslabičných a toto procento vzrostlo na 98, když [[Wang Mang]] z [[dynastie Sin]] dvouslabičná jména zakázal. Návrat k víceslabičným jménům nastal až ve 4. století, pod vlivem kultury kočovných národů ze severu.<ref name="ABC"/> Obyvatelé [[Říše Tchang|říší Tchang]] a [[Říše Sung|Sung]] preferovali dvouslabičná jména, ale za [[Pět dynastií a deset říší|pěti dynastií]] a v [[Říše Liao|říši Liao]] i [[Říše Jüan|Jüan]] získala oblibu jména jednoslabičná. Až od nástupu čínské říše Ming dominují jména dvouslabičná.<ref name="ABC"/> U dvouslabičných jmen vznikl zvyk mít jeden znak společný pro všechny členy (zpravidla syny) rodiny stejné generace a druhý individuální.<ref name="kamenarovič 207">Kamenarovič, s. 207.</ref>

V rodinách vzdělanců dostával při zahájení studií žák studijní jméno ({{Čínsky|tradiční=學名|zjednodušené= 学名|pchin-jin= xuémíng|český přepis=süe-ming}}), vybíral ho učitel po dohodě s otcem, souviselo se zájmy a zaměřením žáka.<ref name="kamenarovič 207"/>

* KNAPPOVÁ, Miloslava. ''Naše a cizí příjmení v současné češtině''. Liberec: Tax Az Kort, 2002, s. 138–141. {{ISBN |80-238-8173-6}}.