Cín: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
ref, port |
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy |
||
Řádek 137:
| značka produktu = [[Antimon|Sb]]
}}
}}
'''Cín''' (chemická značka '''Sn''', {{vjazyce|la}} ''Stannum'') patří mezi [[kovy]], které jsou známy lidstvu již od pravěku především jako součást slitiny zvané [[bronz]]. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi. Nachází využití při výrobě slitin (bronz, pájky, ložiskový kov), v potravinářství při dlouhodobém uchovávání potravin (pocínování konzerv, [[staniol|cínové fólie]]) a při výrobě uměleckých předmětů.
Řádek 155:
Celkově je cín v [[zemská kůra|zemské kůře]] poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2–4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů [[vodík]]u.
Hlavní cínovou rudou je [[kasiterit]] neboli [[Kasiterit|cínovec]], chemicky [[oxid cíničitý]] SnO<sub>2</sub>, který obsahuje 78,62 % cínu. Další, ale vzácná cínová ruda, je například [[stannin]] Cu<sub>2</sub>S.FeS.SnS<sub>2</sub>. [[Kasiterit|Cínovec]] se vyskytuje v cínovcových žilách a pegmatitech, hromadí se v náplavech. V České republice jsou poměrně bohatá naleziště cínových rud, např. [[Cínovec (Dubí)|Cínovec]], [[Horní Krupka]], [[Horní Slavkov]]. Světová ložiska jsou především v [[Myanmar
Dalšími méně známými rudami cínu jsou [[franckeit]] Pb<sub>5</sub>Sn<sub>3</sub>Sb<sub>2</sub>S<sub>14</sub>, [[stanin]] Cu<sub>2</sub>FeSnS<sub>4</sub> (resp. Cu<sub>2</sub>S•FeS•SnS<sub>2</sub>) a [[cylindrit]] Pb<sub>3</sub>Sn<sub>4</sub>FeSb<sub>2</sub>S<sub>14</sub>.
Řádek 174:
[[Soubor:Sword bronze age (2nd version).jpg|náhled|Obřadní bronzová [[dýka]], Plougrescant, Francie, 1500–1300 př. n. l.]]
[[Soubor:Map of Europe according to Strabo.jpg|náhled|[[Strabón]]ova mapa Evropy, kde jsou zakresleny cínové ostrovy „Cassiterides“.]]
V Bibli i v nejstarších spisech [[Řekové|Řeků]] a [[Římané|Římanů]] se vyskytují pojmy, která mnozí badatelé vztahují k výrobě cínu. Cín byl znám velmi dávno, především pro svou poměrně snadnou výrobu z [[ruda|rud]]. [[Hérodotos]] mluví o cínových ostrovech a [[Plinius starší]] píše, že cín je dražší než [[olovo]] a že se dováží z cínových ostrovů v Atlantském oceánu. Za cínové ostrovy se pokládají ostrovy [[Scilly|Scillské]] u pobřeží jižní Anglie, odkud [[Féničané]] cín vyváželi do Východní Evropy a Západní Asie.
Později poskytovalo Féničanům dostatek cínu [[Španělsko]].{{doplňte zdroj}} Těžba cínové rudy na Pyrenejském poloostrově zanikla v dobách, kdy se Maurové usazovali ve Španělsku. Začátkem tisíciletí byla nejdůležitější naleziště cínovce v Evropě v Anglii v [[Cornwall]]u a [[Devon (hrabství)|Devonu]].
Řádek 264:
* HOLZBECHER, Z.: ''Analytická chemie.'' SNTL, Praha 1974
* Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961
* N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN
* {{Citace monografie | příjmení = Majer | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Majer | titul = Těžba cínu ve Slavkovském lese v 16. století | vydavatel = Národní technické muzeum | místo = Praha | rok = 1970 | počet stran = 227}}
* RUŽA, V.: ''Pájení.'' SNTL, Praha, 1988.
* ABEL, M. – CIMBUREK, V.: ''Bezolovnaté pájení v legislativě i praxi.'' Abetec, 2005, {{ISBN
* ČSN EN ISO 9453 ''Slitiny pro měkké pájení – Chemické složení a tvary''
| |||