Wikipedie

Bezdýmný střelný prach: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Opraven překlep
značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace editace z mobilní aplikace pro Android
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
Řádek 1:
[[Soubor:Powder Samples.jpg|thumbnáhled|250px| Různé druhy bezdýmných prachů]]
'''Bezdýmný střelný prach''' je označení pro skupinu [[Střelivina|střelivin]]. Používá se jako výmetná náplň [[projektil|střely]] v [[Palná zbraň|palných zbraních]]. Jedná se o kategorii do které patří více používaných druhů střelných prachů.<ref name="StrelivoDRPZ">Caras,J. : Střelivo do ručních palných zbraní, ARS-ARM Praha (1995), {{ISBN |80-900833-8-2}}</ref>
 
== Používané názvosloví ==
[[Soubor:Cordite Filled Cartridge.JPG|thumbnáhled|Výmetná náplň kordit v puškovém náboji [[.303 British]]]]
Až do poloviny 19. století byl používán do palných zbraní jako výmetná náplň převážně jen černý [[střelný prach]]. Mnoho pramenů uvádí označení střelný prach bez bližší specifikace a ve skutečnosti hovoří o černém střelném prachu. Podle dostupných záznamů byly první palné zbraně v Evropě použity ve 14. století. Označení střelný prach bylo několik století synonymem černého střelného prachu a je tak používáno i v mnoha současných pramenech.
 
Jednou z nevýhod černého střelného prachu je množství dýmu vznikajícího při výstřelu. Ve skutečnosti i bezdýmné střelné prachy produkují při svém hoření dým, ale jeho množství je ve srovnání s původním střelným prachem velmi malé. Označení bezdýmé (bezdýmné) prachy zdůrazňuje tento rozdíl a je společné pro vice jazyků. Příkladem může být angličtina – smokeless, italština – infume. V němčině je používán výraz rauchschwache, tedy v překladu slabě kouřící.
 
Analogicky výraz prach neodpovídá úplně skutečnosti. Střelné prachy jsou vyráběny a používány v mnoha různých tvarech zrn, ale i dalších formách. Například [[kordit]] je ve formě tyčinek. Forma v jaké je střelivina vyrobena ovlivňuje způsob jejího hoření.
Řádek 13:
 
== Historie ==
=== Vznik ===
Objev bezdýmných prachů se datuje do poloviny 19. století. Působením kyseliny dusičné na celulózu vzniká nitrocelulóza. Poskytuje vysoký výkon, ale samotná nitrocelulóza hoří příliš rychle. Rakouské dělostřelectvo provádělo pokusy s použitím nitrocelulózy v letech 1855 až 1862, ale práce s nitrocelulózou byla nebezpečná. Docházelo k destrukci hlavní děl.
K pokroku došlo po objevu rozpouštění nitrocelulózy v organických rozpouštědlech. Tím začala cesta ke vzniku bezdýmných střelných prachů. Používal se nitroglycerin. Výbušniny na bázi nitroglycerinu zdokonalil významně [[Alfred Nobel]]. Později se používaly výbušniny také na základě [[Ethylenglykoldinitrát|nitroglycolu]]. Produkty založené na nitroglycolu bývají méně stabilní, protože glykol se dále odpařuje.
 
=== Chemická stabilita ===
Chemická stabilita bezdýmných střelných prachů byl v počátcích závažný problém. Na počátku 20. století došlo k několika neštěstím v důsledku výbuchu střelného prachu. Jedním ze smutných příkladů neštěstí přičítanému na vrub samovolného výbuchu je případ francouzského křižníku Jena (francouzsky Iéna) v roce 1907.<ref name=StrelivoDRPZ/>
Stabilita prachů je ovlivňována následujícími faktory:
* teplota
* vlhkost
* oxidy dusíku
* kyselé látky
* vlastní rozkladné produkty
* sluneční světlo
Rozklad může vést až k samovznícení.
Pro zvýšení chemické stability se přidávají stabilizátory. Stabilizátory regulují chemickou degradaci a samy se spotřebovávají. Např. difenylamin, centralit.
 
== Regulace hoření ==
=== Regulace tvarem zrn ===
Způsob hoření je závislý na způsobu odhořívání. Mění velikost a tvar zrn, což ovlivní plochu při odhořívání (kuličky, destičky, válečky, trubičky aj.
* Degresivní : Velikost okamžitého hořícího povrchu se zmenšuje. Je charakteristické pro zrna se všemi stejnými rozměry. Dochází k nejvyššímu nárůstu tlaku s rychlým poklesem.
* Konstantní : Hořící povrch je konstantní. Platí pro zrna v jedním otvorem – tvar trubky. Dosažený tlak je nižší ale dochází k němu později a celkové hoření je delší.
* Progresivní: Hořící povrch se během hoření zvětšuje. Za tímto účelem se používají větší víceděrová prachová zrna. Typicky je používáno u dělostřeleckého střeliva.
 
=== Regulace povrchovou úpravou ===
Například flegmatizace prachu roztokem [[centralit]]u a jiných. Flegmatizátor působí nejvíce na povrchu a směrem dovnitř zrn jeho koncentrace a tedy i vliv klesá. Tat úprava vede k progresivnímu hoření.
 
== Vlastnosti ==
Tabulka uvádí přibližné základní vlastnosti prachů.<ref name=KrimiBa>
{{citace monografie
Řádek 47:
| jméno2 =
| titul = Kriminalistická balistika
| místo = Plzeň
| vydavatel = Vydavatelství a nakladatelství Pavel Čeněk
| rok = 2010
| počet stran = 660
| isbn = 978-80-7380-036-9
| jazyk = česky
}}</ref>
<ref name=StrelivoDRPZ/>
Přesné hodnoty se liší dle konkrétního složení a hrubosti.
Řádek 72:
|}
 
== Druhy bezdýmných prachů ==
Základní používané druhy prachů jsou:
* Nitrocelulózové (označení Nc)
* Nitroglycerinové (označení Ng)
* Diglykolové (označení Dg)
Nitrocelulózové polokoloidní prachy mají zásadní použití ve střelných zbraních.
=== Další druhy prachů ===
* Amonný (19. století) – účinnější než černý. Dává méně dýmu
* Pikrátový prach (19. století) jiná náhrada černého prachu.
* Nitraminový, Gudolový (2.světová válka)
Tyto prachy byly vytlačeny nitrocelulózovými prachy
* Pyrodex – Střelivina vyvinutá jako náhražka černého prachu pro sřelbu historickými zbraněmi. Přísady zabezpečují efekty původního černého prachu. Výhoda je méně nespálených zbytků a méně koroze.
 
<ref name=KrimiBa>
Řádek 92:
| jméno2 =
| titul = Kriminalistická balistika
| místo = Plzeň
| vydavatel = Vydavatelství a nakladatelství Pavel Čeněk
| rok = 2010
| počet stran = 660
| isbn = 978-80-7380-036-9
| jazyk = česky
}}</ref>
 
== Odkazy ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Bezdýmný_střelný_prach“