Válka v Zálivu: Porovnání verzí

| konflikt =

| cíl = Osvobození [[Kuvajt]]u

| popisek = ilustrační obrázek

| místo = [[Baasistický Irák|Irák]], [[Kuvajt]], [[Saúdská Arábie]], [[Izrael]] a [[Perský záliv]]

| příčina = Spor o ropná pole.<br />Irácká okupace [[Kuvajt]]u.

| výsledek = Rozhodující vítězství koalice; osvobození Kuvajtu

| velitel1 = {{Flagicon|USA}} [[Norman Schwarzkopf]]<br /> {{Flagicon|Saúdská Arábie}} [[Khalid bin Sultan]]

| velitel2 = {{Flagicon|Irák}} [[Saddám Husajn]]

| ztráty2 = cca 20&nbsp;000 až 200&nbsp;000 padlých<br /> 63&nbsp;000 zajatců, <br /> Neznámý počet zraněných a zběhlých

}}

 

Irácká invaze do Kuvajtu, která proběhla [[2. srpen|2. srpna]] [[1990]], se setkala s mezinárodním odsouzením, [[Rada bezpečnosti OSN]] schválila ekonomické sankce proti Iráku. Americký prezident [[George H. W. Bush]] vyslal [[Ozbrojené síly Spojených států amerických|americká vojska]] k obraně [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábie]], záhy se přidaly další státy. Většinu vojenských sil koalice tvořili Američané spolu se Saúdskými Araby následovaní [[Britské ozbrojené síly|Brity]], Egypťany a [[Armáda Francie|Francouzi]]. Polovinu nákladů operace uhradila Saúdská Arábie.

 

== Příčiny války ==

[[Irácko-íránská válka]], která skončila v roce 1988, [[Saddám Husajn|Saddáma Husajna]] a jeho režim finančně zruinovala. Dlužil 15 miliard dolarů [[Kuvajt]]u, přibližně stejnou částku [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábii]] a dalších 10 miliard ostatním věřitelům. Další půjčky mu byly zamítnuty. Jedinou záchranou ze spirály dluhů a úroků byla domácí ropná produkce. Jenže ve stejném roce konce Irácko-íránské války společenství [[OPEC]] schválilo limity produkce svých členských států, což stavělo Saddáma Hussajna do ještě svízelnější situace. Navíc, Kuvajt v této době přesáhl v těžbě ropy svůj limit o 20 % a nepřímo přispěl k tomu, že cena této suroviny vlivem převisu nabídky poklesla, což výnosy z irácké ropné produkce (která tvořila značnou část ekonomiky celé této země) znehodnotilo.

 

 

== Průběh války ==

[[Soubor:An_Iraqi_T-54,_T-55_or_Type_59_and_T-55A_on_Basra-Kuwait_Highway_near_Kuwait.JPEG|náhled|Dva opuštěné irácké tanky ve městě [[Kuvajt (město)|Kuvajt]] 26. února 1991]]

* 2. srpna 1990 – irácké elitní jednotky vtrhly s obrovskou přesilou do Kuvajtu. Po krátkém boji jej obsadily. OSN přijalo rezoluci, která vyzývala Irák, aby se okamžitě stáhl.

* 3. srpna – Jordánský král Husajn navrhoval konferenci čtyř arabských států za účasti [[egypt]]ského prezidenta [[Husní Mubárak|Mubaraka]], jeho osoby, Saddáma Husajna a za předsednictví krále Fahda ze Saúdské Arábie. Věřil, že takováto konference by mohla přesvědčit iráckého diktátora, aby se bez boje stáhl z Kuvajtu. Rychlé Saddámovo odmítnutí jeho arabské přátele urazilo. Otevřela se tak cesta k tomu, aby Saúdská Arábie souhlasila s umístěním cizích vojenských jednotek na svém území.

 

=== Pouštní bouře ===

Když USA získaly naprostou leteckou převahu nad Irákem, začala operace Pouštní bouře, jejímž cílem bylo vyhnat irácké okupanty z Kuvajtu. Schwarzkopf, aby toto dosáhl, naplánoval masivní obkličovací [[manévr]]. Na hlavní město Kuvajt byly provedeny diverzní útoky, ale hlavní útok směřoval přes saúdskoarabskou hranici směrem na sever a pak se stočil na východ. Dne 24. února začal pozemní útok mohutným leteckým a [[Dělostřelectvo|dělostřeleckým]] bombardováním Iráckých frontových linií. Poté americký 17. sbor, [[101. výsadková divize Spojených států amerických|101. výsadková divize]] a francouzská 6. Daguetova divize pronikly hluboko na irácké území. Hned za nimi postupoval americký 7. sbor včetně britské 1. obrněné divize, která se stočila [[východ]]ním směrem na Kuvajt. Nakonec [[Námořní pěchota Spojených států amerických|americká námořní pěchota]] a pozemní jednotky arabských států postoupily přímo přes kuvajtskou hranici k hlavnímu městu.

 

 

== Role médií ==

 

[[Pentagon]] po zkušenosti s vlivem médií na průběh [[válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]] přehodnotil situaci a v podstatě převzal iniciativu tím, že přicházel médiím a novinářům vstříc – například prostřednictvím tzv. [[embedded journalism]]u nebo konáním brífingů a tiskových konferencí – mnoho zpráv tak pocházelo právě z těchto zdrojů, pořádaných přímo armádou, nikoliv z vlastní zkušenosti novinářů. U podrobnějších zpravodajských a komentovaných relacích o válce v Zálivu se objevovala řada poradců Pentagonu coby respondenti, kteří zodpovídali otázky moderátorů, a diváky byli vnímáni jako autorita.

 

== Izrael ==

Po napadení Irák zareagoval odpálením [[raketa|raket]] [[Scud]] částečně na spojenecké základny v [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábii]], ale hlavně na území [[Izrael]]e. Předpokládal, že Izrael vojensky zareaguje, a to by mohlo vést k rozbití koalice, neboť [[Arabové]] by mohli mít problém pokračovat v boji po boku [[Židé|Židů]].

 

 

== Dohra ==

Úspěch nepřinesly ani obranné či lokální útočné operace irácké armády, která byla v ploché [[poušť|poušti]] velmi rychle rozdrcena zejména leteckými údery. Husajn následně nařídil zapálit [[ropný vrt|ropné vrty]] v Kuvajtu, popř. vypustit ropu do moře (tím způsobil velké ekologické a ekonomické škody) a stáhl své nejlepší jednotky (zejm. Republikánskou gardu) pryč, aby se vyhnul jejímu zničení. S její pomocí pak potlačil povstání [[šíité|šíitů]], které [[Spojené státy americké|Američané]] vyprovokovali, aniž by mu pak poskytli slibovanou pomoc.

 

 

== Důsledky války ==

* Cena ropy během války vzrostla z 13 na 40 [[americký dolar|dolarů]] za [[barel]]. Cena [[zlato|zlata]] na burzách se dočasně zdvojnásobila.

* Spojenecká vojska vystřílela nebo svrhla okolo 325 tun munice a bomb z [[Ochuzený uran|ochuzeného uranu]].