Livonský řád: Porovnání verzí

Přidán 1 bajt ,  před 5 měsíci
 
[[Soubor:Balt1 prusy etal.jpg|náhled|upright=0.9|vlevo|Země řádu kolem roku [[1350]]]]
Proti rozpínavosti livonských rytířů se později postavil litevský velkokníže [[Gediminas]], který získal roku [[1322]] spojence přímo na území Livonska, a to samosprávu města [[Riga|Rigy]] a rižského arcibiskupa [[Fridrich z Pernštejna|Fridricha z Pernštejna]], kteří měli s rytíři vážné spory. Jejich prostřednictvím se obrátil roku [[1323]] na [[papež]]e [[Jan XXII.|Jana XXII]], důležitá německá [[přístav]]ní a obchodní města, [[františkáni|františkány]] a [[Řád bratří kazatelů|dominikány]] v [[Sasko|Sasku]]. Dosud pohanský vládce je informoval o svém úmyslu nechat se pokřtít a zval do své země duchovní i [[kolonizace|kolonisty]]. Zároveň obvinil livonské rytíře, že svým jednáním zprofanovali [[křesťanství]] v takové míře, že ho nyní Gediminasovi poddaní nenávidí. Papež požádal livonské rytíře, aby uzavřeli s Litvou mír ([[1323]]), a vyslal na Litvu své poselstvo ([[1324]]).
 
Papežští legáti však brzy zjistili, že Gediminas bude sice nadále na svém území křesťany tolerovat, sám však [[křest]] nepřijme, smysl jeho dopisů byl prý v tomto ohledu zkreslen, a nebude v tom ani nikoho povzbuzovat. V důsledku tohoto vývoje událostí nepovažoval řád smlouvu s Litvou za závaznou a ještě koncem roku 1324 proti ní obnovil útoky. Válka se protáhla až do roku [[1338]] a v jejím průběhu zaútočili proti Litvě také němečtí rytíři z Prus, kteří počátkem roku [[1329]] napadli v koordinované akci s českým vojskem [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] Žmuď.
 
Zájmy německých rytířů v Prusích a livonské větve řádu se postupně začaly lišit. Livonští rytíři například nebojovali v [[Bitva u Grunwaldu|bitvě u Grunwaldu]], do války vstoupili až poté, co v bitvě zahynul výkvět pruského řádového rytířstva.
 
== Samostatný livonský řád ==
Po roce [[1525]], kdy poslední pruský velmistr řádu [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrecht Braniborský]] přijal [[Luteránství|luteránskou]] reformaci a majetek řádu sekularizoval, se jeho livonská větev znovu osamostatnila. Po zahájení [[Livonská válka|livonských válek]] ([[1558]]) se Livonská konfederace pod ruským náporem zcela zhroutila, a tak poslední velmistr [[Gotthard Kettler]] řád rozpustil, přešel k luteránství a smlouvou z 28. listopadu [[1561]] se poddal pod ochranu [[Polsko-litevská unie|polsko-litevského soustátí]]. Za odměnu dostal do dědičné držby zbytek livonského státu v podobě [[Kuronské a zemgalské vévodství|Kuronsko-zemgalského vévodství]].
 
{{Pahýl část}}
Neregistrovaný uživatel