Helfštýn: Porovnání verzí

| využití =

| poloha =

| loc-map = {{LocMap | Česko | label = Helfštýn | position = left | lat = 49.5181225 | lon = 17.6285744 | float = center | relief = 1 | caption =}}

| přestavba =

| zánik =

| web = [http://www.helfstyn.cz/ www.helfstyn.cz]

[[File:Helfštejn 1848.gif|thumb|Vyobrazení zříceniny publikované F. A. Heberem v  roce 1848]]

Hrad pravděpodobně založil [[Friduš z &nbsp;Linavy]] na části [[Drahotuše (hrad)|drahotušského]] panství. Podle [[František Spurný|Františka Spurného]] se tak stalo v&nbsp;poslední čtvrtině čtrnáctého století,<ref name="spurny" /> zatímco [[Miroslav Plaček]] datuje výstavbu hradu do doby těsně po roce 1306 nebo 1312.<ref name="placekplaček" /> Doba a způsob, kterým Friduš z&nbsp;Linavy o&nbsp;Helfštýn přišel je nejasná, ale někdy před rokem 1320 se majitelem hradu stal [[Vok&nbsp;I. z&nbsp;Kravař]].<ref name="spurny" /> [[Ješek z &nbsp;Kravař]] se musel o&nbsp;hrad soudit s&nbsp;Čeňkem z&nbsp;Drahotuš, ale spor vyhrál a pánům z&nbsp;Kravař Helfštýn patřil déle než sto let.<ref name="glombova" /> Nejvýznamnější členem rodu byl [[Lacek z &nbsp;Kravař a Helfštejna]],<ref name="spurny" /> který nechal hrad výrazně rozšířit.<ref name="glombova" /> Panství, ke kterému patřil i&nbsp;[[Lipník nad Bečvou]],<ref name="spurny" /> v&nbsp;roce 1416 zdědil [[Petr z&nbsp;Kravař a Strážnice]]. Na počátku [[Husitské války|husitských válek]] stál na straně husitů, ale poté, co král [[Zikmund Lucemburský]] nechal plenit jeho východomoravské statky, kapituloval, a &nbsp;v&nbsp;rámci dojednaných podmínek přenechal Helfštýn do zástavy [[Přemysl I. Opavský|Přemyslu Opavskému]].<ref name="s75">Spurný 1983, s. 75</ref>

Během husitských válek hrad nebyl dobýván. Petr z&nbsp;Kravař se v&nbsp;roce 1425 přidal znovu na stranu husitů a dějiny hradu z&nbsp;té doby jsou nejasné. Přibližně od roku 1434 na něm sídlil vzdálený příbuzný pánů z&nbsp;Kravař, Jan z&nbsp;Menspecku. Pánům z&nbsp;Kravař se hrad vrátil do přímého držení až díky smlouvě uzavřené v&nbsp;roce 1440 ve [[Valašské Meziříčí|Valašském Meziříčí]].<ref name="s75" /> [[Jiří z Kravař a Strážnice|Jiří z&nbsp;Kravař]] poté Helfštýn někdy v&nbsp;letech 1444–1447 prodal s&nbsp;celým panstvím, ke kterému patřilo kromě Lipníka 27 vesnic a části dalších čtyř vsí, [[Vok ze Sovince|Vokovi ze Sovince]]. Jemu panství patřilo až do roku 1467, kdy jej prodal za třicet tisíc uherských zlatých Albrechtovi, Zdeňkovi a Janovi [[Kostkové z Postupic|Kostkům z&nbsp;Postupic]] a Jiříkovi z&nbsp;Landštejna. Za Kostků z&nbsp;Postupic byl Helfštýn roku 1468 obléhán králem [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]]. Hrad byl během bojů poškozen, ale o&nbsp;případném dobytí se nedochovaly žádné zprávy.<ref name="s75" />

[[File:Helfst07.JPG|thumb|left|upright|Trubačská věž s&nbsp; bránou do hradního jádra]]

[[File:Helfštýn (06).jpg|thumb|left|upright|Jedna z&nbsp; věží Kravařského předhradí upravená na rozhlednu]]

Albrecht Kostka z&nbsp;Postupic hrad roku 1474 prodal [[Vilém II. z Pernštejna|Vilémovi z&nbsp;Pernštejna]]. Nový majitel vzápětí zahájil velkorysé stavební úpravy, během kterých bylo zdokonaleno opevnění a postaveno nové [[předhradí]]. Letopočet na [[Pískovec|pískovcové]] desce nad novou branou datuje přestavbu rokem 1480.<ref name="s75" /> Také Vilémův syn [[Jan IV. z&nbsp;Pernštejna]] pokračoval ve stavebních úpravách. Helfštýn se zároveň stal vojenským centrem rodu, ve kterém Pernštejnové shromažďovali zbraně a munici potřebné k&nbsp;vybavení vojska. Přestože pánům z&nbsp;Pernštejna patřil největší šlechtický majetek v&nbsp;Čechách a na Moravě, dostal se i&nbsp;tak majetný rod do finančních potíží, které je přinutily k&nbsp;postupnému rozprodávání majetku. Jedním z&nbsp;prvních prodaných statků byl právě Helfštýn, který roku 1554 koupil Půta z&nbsp;Ludanic. V&nbsp;roce 1560 hrad zdědil jeho syn Václav z&nbsp;Ludanic, a &nbsp;když roku 1571 zemřel, stala se jedinou majitelkou teprve pětiletá [[Kateřina z &nbsp;Ludanic]].<ref>Spurný 1983,name="s76" s. 76</ref> Ve čtrnácti letech se provdala za [[Petr Vok z Rožmberka|Petra Voka z&nbsp;Rožmberka]]. Helfštýn patřil k&nbsp;rožmberskému panství jen dvanáct let. Panství bylo vzdálené od jiných rodových držav, obtížně se spravovalo a jeho zadlužení postupně dosáhlo výše osmdesáti tisíc zlatých. Petr Vok proto roku 1592 nebo 1593<ref name="placekplaček" /> panství prodal za 120 tisíc rýnských zlatých Hynkovi Bruntálskému z&nbsp;Vrbna.<ref name="s77">Spurný 1983, s. 77</ref>

Bruntálští z&nbsp;Vrbna založili blízký [[Lipník nad Bečvou (zámek)|zámek v&nbsp;Lipníku]] a &nbsp;v&nbsp;hradním jádře postavili či spíše dokončili stavbu rozsáhlého renesančního paláce. Posledním majitelem hradu z&nbsp;jejich rodu byl Jiří z&nbsp;Vrbna, který se jako jeden z&nbsp;[[Direktorium (stavovské povstání)|direktorů]] zúčastnil [[České stavovské povstání|stavovského povstání]]. Za to byl uvězněn na [[Špilberk]]u, kde v&nbsp;roce 1622 zemřel. Jeho majetek byl císařem zabaven a vzápětí přenechán kardinálu [[František z Ditrichštejna|Františkovi z&nbsp;Ditrichštejna]]. Přestože na hradě byla roku 1621 císařská posádka, obsadili ho bez boje Valaši vedení [[Jan Jiří Krnovský|Janem Jiřím Krnovským]], a &nbsp;zůstali na něm až do roku 1622.<ref name="s77" />

Během [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] byl hrad ještě dvakrát neúspěšně obléhán. Poprvé se tak stalo na podzim roku 1626, kdy na hrad zaútočilo dánské vojsko [[Petr Arnošt II. Mansfeld|generála Mansfelda]]. Hrad mu úspěšně odolal, ale František z&nbsp;Ditrichštejna poté převedl správu panství z&nbsp;hradu na zámek v&nbsp;Lipníku. Podruhé hradní posádka pod velením [[Jiří Štěpán Bruntálský z Vrbna|Štěpána Bruntálského z&nbsp;Vrbna]] odolala obléhání švédským vojskem [[Lennart Torstenson|generála Torstensona]] v&nbsp;roce 1643. Po válce již hrad nebyl udržován, a &nbsp;v&nbsp;roce 1656, i&nbsp;přes nesouhlas majitele, byly zahájeny demoliční práce, které měly v&nbsp;případě války zabránit vojenské využitelnosti hradu. Když však v&nbsp;roce 1663 hrozil vpád tureckých vojsk, byly způsobené škody opravovány. Ještě v&nbsp;roce 1680, za [[Imrich Thököly|Thökölyho]] povstání, na hradě sídlila císařská posádka a bylo postaveno podhradní opevnění, které sloužilo jako úkryt pro okolní obyvatelstvo. Menší opevňovací práce probíhaly ještě v&nbsp;polovině osmnáctého století, ale po [[Sedmiletá válka|sedmileté válce]] definitivně upadl i&nbsp;vojenský význam hradu.<ref name="s78">Spurný 1983, s. 78</ref> [[Karel Jan z&nbsp;Ditrichštejna]] nechal ve druhé polovině osmnáctého století rozebrat většinu střech a demontovat všechny využitelné prvky. Trubačská věž byla údajně v&nbsp;tak špatném stavu, že hrozilo nebezpečí jejího zřícení. V&nbsp;roce 1817 na ní proto bylo vypáleno šedesát ran z&nbsp;děla, po kterých se část věže zřítila. Ostřelování byl přítomen majitel panství [[František Josef z &nbsp;Ditrichštejna]].<ref>Glombová 2015,name="g16" s. 16</ref>

Již před polovinou devatenáctého století proběhly první úpravy, které měly hrad zpřístupnit návštěvníkům. Část cesty k&nbsp;hradu byla na popud hejtmana Atkinse vydlážděna a v&nbsp;její blízkosti vyrostl [[empír]]ový altán. Na štítové zdi byla zřízena kuželna a pohostinství. Na druhém nádvoří byly vybudovány hudební a taneční altány, taneční parket, další kuželna a restaurace. Toto vybavení bylo nejspíše poškozeno větrem v&nbsp;roce 1859 a od roku 1865 byly společenské události na hradě zakázány. Jediným obyvatelem hradu byl myslivec, který měl byt ve věži nad druhou bránou. Další hostinec na hradě otevřeli až v&nbsp;roce 1895.<ref name="g17">Glombová 2015, s. 17</ref>

Po [[Pozemková reforma v Československu|pozemkové reformě]] se ve dvacátých letech dvacátého století stal majitelem hradu na osm let stát, ale roku 1930 ho získala zpět Antoinetta z&nbsp;Althannu. Posledním soukromým vlastníkem se stal Michal Karel z&nbsp;Althannu, kterému byl hrad zabaven roku 1945. Po něm správu hradu zajišťoval Národní pozemkový fond a Ředitelství vojenských lesů. Dne 16.&nbsp;července 1947 hrad přešel do majetku [[Klub českých turistů|Klubu českých turistů]] a &nbsp;v&nbsp;roce 1949 připadl [[Sokol (spolek)|Československé obci sokolské]]. Od roku 1952 hrad spravovalo [[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|ministerstvo školství]], na jehož popud byl vypracován asanační plán, jehož cílem bylo zastřešení zachovalých budov a jejich kulturní využití.<ref name="g17" /> Vlastní správu zajišťovalo Krajské vlastivědné muzeum v&nbsp;Olomouci a od roku 1960 Okresní vlastivědné muzeum J.&nbsp;A. Komenského v&nbsp;Přerově.<ref>Glombová 2015,name="g18" s. 18</ref>

Od druhé poloviny devatenáctého století byl hrad na popud kněžny Gabriely z&nbsp;Hatzfeldu a její dcery Antoinetty z&nbsp;Althannu průběžně opravován. Součástí oprav bylo i&nbsp;vyhloubení nové studny ve třetím příkopu.<ref>Glombová 2015,name="g29" s. 29</ref> Ve druhé polovině dvacátého století na hradě probíhala řada udržovacích a rekonstrukčních prací, z&nbsp;nichž některé nerespektovaly zásady památkové péče a bylo při nich dokonce poškozeno vnější opevnění.<ref>Glombová 2015,name="g31+" s. 31–32</ref> Některé nekvalitně provedené opravy z&nbsp;padesátých a šedesátých let dvacátého století měly jen krátkou životnost. Po roce 1978 se na rekonstrukčních pracích významně podílel architekt Zdeněk Gardavský.<ref>Glombová 2015,name="g37" s. 37</ref> Jím provedené zásahy však často nerespektovaly památkovou podstatu objektu a nevratně změnily podobu hradu, aniž by vycházely z&nbsp;jeho skutečné historické podoby.<ref>Glombová 2015,name="g65+" s. 65–66</ref> Podobně se změnila podoba Kravařského předhradí, které bylo upraveno pro potřeby kovářů, kteří se na hradě schází během setkání uměleckých kovářů [[Hefaiston]].<ref>Glombová 2015,name="g54" s. 54</ref> Udržovací a rekonstrukční práce po roce 1990 probíhají způsobem, který více respektuje historickou autenticitu, i&nbsp;když úprava severní věže v&nbsp;Kravařském předhradí na rozhlednu je považována za kontroverzní.<ref>Glombová 2015,name="g55+" s. 55–57</ref> V&nbsp;roce 2017 byla zahájena rekonstrukce hradního jádra plánovanápůvodně ažplánovaná do roku 2019, s&nbsp;termínem dokončení dodatečně posunutým na 30.&nbsp;červen 2020.<ref name="haló" /> Jejím cílem je statické zajištění zdiva, zpřístupnění paláce pomocí lávek a jeho zastřešení pískovaným sklem.<ref name="drbna" /><ref name="tyden.cz" />

Helfštýn byl založen ve čtrnáctém století a postupné rozšiřování opevněné plochy probíhalo až do sedmnáctého století. Díky tomu patří mezi nejrozsáhlejší hrady v&nbsp;Česku. Původní podoba hradu byla do určité míry ovlivněna moderními zásahy, které zkomplikovaly, nebo dokonce znemožnily, poznání starších stavebních fází.<ref name="placekplaček" />

Hrad založený Fridušem z&nbsp;Linavy měl polygonální půdorys vymezený slabou [[Hradba|hradbou]], kterou chránil [[Příkop (válečnictví)|příkop]].<ref name="placekplaček" /> Podle [[Jiří Kohoutek (archeolog)|Jiřího Kohoutka]] byl Fridušův hrad menší než jsou dochované rozměry hradního jádra, a &nbsp;jeho zástavba byla z&nbsp;velké části dřevěná. Pouze na severní straně stál malý kamenný palác, z&nbsp;něhož se dochoval [[Valená klenba|valeně]] zaklenutý sklep. Páni z&nbsp;Kravař nepříliš kvalitní a nepohodlný hrad nechali nově opevnit dva metry širokou hradbou,<ref name="g2015g21+">Glombová 2015, s. 21–26</ref> která vymezila areál šedesát metrů dlouhý a třicet metrů široký. V&nbsp;prostoru dochovaného východního křídla byl postaven nový palác a další archeologicky doložená budova. Nejpozději na konci čtrnáctého století bylo hradní jádro obehnáno [[parkán]]em.<ref name="placekplaček" /> Podle [[Dobroslava Menclová|Dobroslavy Menclové]] a dalších badatelů stával v&nbsp;jihovýchodní části nádvoří [[bergfrit]], ale po výzkumu z&nbsp;roku 1996 je Helfštýn ve své nejstarší stavební fázi považován za bezvěžový hrad. Na základě stejného výzkumu byla odmítnuta existence hradní kaple v&nbsp;době okolo poloviny čtrnáctého století.<ref name="g2015g21+" />

[[File:Helfštýn (16).jpg|thumb|Brána z&nbsp; přístupového koridoru do Kravařského předhradí]]

[[File:Hrad Helfštýn, zřícenina (Týn nad Bečvou) 6.JPG|thumb|Čtvrté nádvoří s&nbsp; nádvorní stranou paláce]]

Před jádrem se pravděpodobně nacházelo předhradí, ale jeho případná nejstarší stavební fáze nebyla vzhledem ke špatné dokumentaci [[Archeologický výzkum|archeologických výzkumů]] doložena. Na jeho místě vzniklo na přelomu čtrnáctého a patnáctého století za Lacka z&nbsp;Kravař nové šestiboké předhradí a ve stejné době snad byla nad bránou hradního jádra postavena tzv. Trubačská<ref name="g2015g21+" /> věž. Součástí hradby předhradí jsou dovnitř otevřené věže, které mohou pocházet z&nbsp;konce čtrnáctého století, ale podle Zdeňka Gardavského pochází až z&nbsp;období [[Husitské války|husitských válek]]. Příkop před předhradím byl vyzděn a hradba, která vznikla zvýšením vnitřní vyzdívky příkopu, v&nbsp;patnáctém století poskytla prostor pro palebná postavení děl. Dochovaná podoba předhradí je výsledkem úprav provedených zejména v&nbsp;důsledku rozsáhlého požáru ve druhé polovině patnáctého století.<ref name="placekplaček" /> V&nbsp;hradním jádře nechal Lacek z&nbsp;Kravař postavit nové východní palácové křídlo s&nbsp;kaplí.<ref name="g2015g21+" />

Po obléhání Matyášem Korvínem byl nově zabezpečen vstup do předhradí. Před původní branou byl postaven přístupový koridor, do kterého se vstupovalo hranolovou věží spojenou s&nbsp;oblou baštou. Východní stranu koridoru navíc zajistil [[příhrádek]] zvaný psinec s&nbsp;drobnou zaoblenou baštou v&nbsp;nároží hradby. Ve stejné době byl také rozšířen severní palác v&nbsp;hradním jádře, jehož opevnění zesílily tři [[Bašta|bašty]]. Z&nbsp;nich se dochovala jen severovýchodní bašta, zatímco jihovýchodní zanikla a severozápadní bašta byla pohlcena budovou paláce.<ref name="placekplaček" />

Za Pernštejnů byl hrad výrazně přestavěn a rozšířen. Vilém z&nbsp;Pernštejna nechal postavit nový portál do přístupového koridoru ke&nbsp;kravařskému předhradí, jehož hradbu posílily dvě drobné oblé bašty.<ref name="placekplaček" /> Na jihozápadní straně založil nové předhradí dlouhé asi 150 metrů a široké šedesát metrů.<ref name="g2015g21+" /> Chrání ho hradba zesílená pěticí podkovovitých bašt, jejichž přízemí bylo uzpůsobeno k&nbsp;postavení menších děl a patro pro střelce z&nbsp;ručních palných zbraní. Hranolová třípatrová vstupní věž v&nbsp;severozápadním nároží je vysunutá před hradbu a umožňuje tak [[Boční palba|flankování]] obou přilehlých úseků hradeb.<ref name="placekplaček" />

V&nbsp; hradním jádře nechal Vilém z&nbsp;Pernštejna rozšířit oba paláce, takže z&nbsp;nich vznikla jedna dvojkřídlá budova, přičemž severní křídlo rozšířil směrem do dvora o&nbsp;přístavek, s&nbsp;točitým [[Točité schodiště|vřetenovým schodištěm]]. Novou podobu získala také Trubačská věž.<ref name="placekplaček" />

Jan IV. z&nbsp;Pernštejna pokračoval v&nbsp;rozšiřování hradu. Je možné, že již on zahájil výstavbu renesančního paláce v&nbsp;hradním jádře, ale pravděpodobnější je varianta, že zakladatelem paláce byl až [[Petr Vok z &nbsp;Rožmberka]] a stavbu dokončili [[Bruntálští z &nbsp;Vrbna]].<ref name="placekplaček" /> Za architekta paláce je považován [[Baldassare Maggi]].<ref name="g2015g21+" /> Velkou pozornost Jan&nbsp;IV. z&nbsp;Pernštejna věnoval zabezpečení hradu. Údajně jeho dílem je mohutná [[štítová zeď]], jejíž šířka se pohybuje od 7,5 do deseti metrů a výška dosahuje 13,5 metru. Na vnější straně ji chrání vyzděný příkop, přes který vede most na zděných [[pilíř]]ích. Zeď na vnější straně zpevňují dva oblé výstupky. Obranu zdi umožnily kasematové dělostřelecké střílny a další palebná postavení pro děla na vrcholu zdi. Přes nezvyklé rozměry byla taková zeď v&nbsp;době svého vzniku již zastaralým pevnostním prvkem, ale podle určitých náznaků si její výstavbu vynutila složitější obranná situace. Čelo hradu před štítovou zdí navíc zajistila protáhlá bašta před prvním příkopem a v&nbsp;prostoru pod východní stranou hradního jádra byla postavena dělová bašta zvaná Hladomorna.<ref name="placekplaček" />

Mezi kulturní a historické akce, které se na hradě pořádají patří:

Hrad rovněž využívají filmaři. V &nbsp;roce 2010 se zde natáčela pohádka Janek a Anežka inspirovaná pověstí o &nbsp;Zelené paní.<ref name="ct24čt24">{{Citace periodika/>

K Helfštýnu se váže celá řada [[Pověst|pověstí]]:<ref>Pověsti hradů moravských a slezských / Karel Kaláb. Praha, Jos. Hokr, 1937. Knihovna name="Naše vlastkallábovo", svazek III.</ref><ref>Pověsti z dějin města Olomoucename="čermákové" / z pramenů vybrala a upravila Mgr. Marcela Čermáková, odp. red. PhDr. Miloslav Čermák, CSc. Olomouc, Memoria, 2000. 1. vydání.</ref>

* Prý tady ďábel vykopal studnu (Čertová studna<ref name="ČERTOVAčertova STUDNAstudna" />{{Citace) elektronickéhopro periodikaloupeživého rytíře Friduše.<ref name="e15.mag" />

* O prokletí Kateřiny z &nbsp;Ludanic<ref>{{Citace periodikaname="novinky" />

<ref name="spurnyg37">{{CitaceGlombová monografie2015, s. 37</ref>

* [[Seznam hradů v &nbsp;Olomouckém kraji]]

* [http://www.helfstyn.cz/ Oficiální stránky hradu]