Právní jednání: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
m Robot: vhodnější šablona dle žádosti ze dne 25. 4. 2020; kosmetické úpravy
Řádek 1:
'''Právním jednáním''' ({{Vjazyce|la}} {{CizojazyčněVjazyce2|la|''negotium iuridicum''}}) [[Svéprávnost|svéprávná]] [[Právní osobnost|osoba]] nabývá [[Subjektivní právo|práva]] a zavazuje se k [[povinnost]]em. Je projevem [[vůle]] člověka s právními následky, jde tedy o jednu z [[Právní skutečnost|právních skutečností]]. Právně lze jednat konáním (''komisivní jednání'') nebo opomenutím (''omisivní jednání''), může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit (''[[Konkludentní právní jednání|konkludentně]]''). Svým obsahem a účelem musí právní jednání odpovídat [[Dobré mravy|dobrým mravům]] i [[zákon]]u. Jestliže je v rozporu s právem, jedná se o '''protiprávní jednání''', jehož následkem je [[delikt]]. Nejčastějším projevem právního jednání obecně je ale [[smlouva]].
 
Dříve bylo právní jednání vyjádřeno pojmem '''právní úkon''', který byl v § 34 [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanského zákoníku]] definován jako „projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují“. Tato zákonná definice se stala předmětem kritiky (například [[Karel Eliáš]]), neboť výraz ''zejména'' implikoval existenci takových právních úkonů, které vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností nezpůsobovaly, aniž by však bylo zřejmé, jak takové neuzavřené a „nedefinující“ (nevymezující) definici rozumět a jak ji prakticky uplatňovat. S [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|novým občanským zákoníkem]] se české právo vrátilo k původnímu označení ''právní jednání'', které podle jeho § 545 vyvolává nejen ty právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, ale také ty, které plynou ze zákona, dobrých mravů, obecných zvyklostí a ze zavedené praxe stran.
Řádek 73:
 
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Právní skutečnosti]]