Valerian Magni: Porovnání verzí

'''Valerian Magni''', rodným jménem '''Maxmilián Magni''' ([[15. říjen|15. října]] [[1586]] v [[Milán]]ě -– [[29. červenec|29. července]] [[1661]]) byl [[kapucín]], diplomat, blízký spolupracovník [[Pražská arcidiecéze|pražského arcibiskupa]] [[kardinál]]a [[Arnošt Vojtěch z Harrachu|Arnošta Harracha]], který se podílel na katolické reformě po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] jako zastánce mírného postupu.

Narodil se 15. října 1586 v [[Milán]]ě jako Maxmilián Magni. Odtud přišel již v dětství roku [[1588]] do [[Praha|Prahy]] a vyrostl na [[Malá Strana|Malé Straně]], kam se přestěhovala jeho obchodnická rodina. Vstoupil do řádu [[Řád menších bratří kapucínů|kapucínů]], kde přijal jméno Valerian. Po vysvěcení proslul jako dobrý kazatel a brzy se stal [[provinciál]]em pro [[Čechy]] a [[Rakousko]]. Sloužil v [[císař]]ských službách jako rádce a [[diplomat]]. Roku [[1621]] absolvoval diplomatickou misi do [[Francie]], roku [[1630]] do [[Mantova|Mantovy]]. Roku [[1635]] se účastnil mírových jednání v [[Praha|Praze]] jako teologický poradce. V letech [[1622]]-–[[1623]] byl poradcem vévody [[Maxmilián I. Bavorský|Maxmiliána I. Bavorského]]. Od roku [[1645]] působil jako misionář v [[Sasko|Sasku]], [[Hesensko|Hesensku]], [[Braniborsko|Braniborsku]] a Gdaňsku.

Papežskou kongregací Pro šíření víry (''Propaganda fide'') byl v červenci [[1625]] určen za spolupracovníka [[Pražská arcidiecéze|pražského]] [[arcibiskup]]a [[kardinál]]a [[Arnošt Vojtěch z Harrachu|Arnošta Harracha]] a v této funkci působil do roku [[1634]]. Jeho úkolem bylo pomáhat uskutečnit v [[Bílá Hora|pobělohorských]] [[Čechy|Čechách]] [[protireformace|katolickou obnovu]]. Usiloval o církev začleněnou do českých poměrů a nezávislou na [[Habsburkové|habsburské]] moci. Spolu s kardinálem Harrachem se pokoušel prosadit mírný postup [[rekatolizace]]. Připouštěl jistou toleranci vůči [[Protestantismus|protestantům]] a ne jejich striktní vyhánění, spojované mnohdy s nelidským zacházením. Násilí při hlásání víry odmítal. Tyto myšlenky se neúspěšně pokoušeli prosadit při jednáních ve [[Vídeň|Vídni]] roku [[1626]] do [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]]. Požadoval také svobodu [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]] a zrušení [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitského]] monopolu ve vzdělávání. Nakonec se podařilo pro českou církev prosadit finanční výtěžek ze solné daně za zcizené majetky, účast duchovních na sněmech a zřízení biskupského semináře. Další plán na zřízení čtyř nových [[biskupství]] se podařil plně dokončit až za [[Josef II.|Josefa II.]] I když po prvních jednáníjednáních chtěl na svou funkci rezignovat, postupně se pustil do reformní práce v duchu přijatých pravidel. Kardinála Harracha zastupoval také v letech [[1628]] - –[[1629]] v [[Řím]]ě, kde představil a hájil výsledky dosažené při jednáních.

Svými postoji si získal řadu odpůrců u císařského dvora, zejména mezi [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]], proti kterým soustavně vystupoval. Jeho největším protivníkem byl jezuita Lamormain, [[Svátost smíření|zpovědník]] [[císař]]e [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II]]. Proti jezuitům poté vystupoval soustavně, za což sklidil kritiku, také od svých představených v [[Řím]]ě. Za svůj spis proti nim byl v roce [[1661]] vzat ve [[Vídeň|Vídni]] do vazby. Po svém propuštění ještě téhož roku v [[Salzburg|Salcburku]] zemřel.

|příjmení příjmení = NovákCatalano

| jméno = Jan VáclavAlessandro