Calamity Jane: Porovnání verzí

Calamity Jane se narodila [[1. květen|1. května]] [[1852]] jako Martha Jane Cannary v [[Princeton]]u, [[Missouri (stát)|Missouri]] v okrese [[Mercer County (Missouri)|Mercer County]]. Její rodiče, Robert W. a Charlotte Cannaryovi, byli uvedeni při sčítání lidu v roce 1860, že žijí asi 11 [[kilometr]]ů severovýchodně od Princetonu v [[Ravanna|Ravanně]], v [[Missouri (stát)|Missouri]]. Martha Jane byla nejstarší ze šesti dětí, měla dva bratry a tři sestry. V roce 1865, Robert sbalil svou rodinu a odjeli z Missouri do Virginia City v Montaně. Charlotte zemřela během cesty v Black Foot, Montana v roce 1866Montaně na [[zápal plic]]. Po příjezdu do Virginia City na jaře roku 1866, Robert vzal svých šest dětí do Salt Lake City, Utahv Utahu. Dorazili v létě a Robert údajně začal hospodařit na 40 [[akr]]ech (160,000 [[metr čtvereční|m²]]) půdy. ByliStrávili zde pouze jeden rok, než otec zemřel v roce 1867. Martha Jane převzala roli hlavy rodiny, naložila ještě jednou povoz, a odvezla své sourozence do [[Fort Bridger]] ve [[Wyoming]]u, kam dorazili v květnu 1868. Odtud cestovali vlakem do [[Piedmont]]u.

Ve své autobiografii z roku 1896, Martha Jane o této době píše:

: „V roce 1865 jsme vyrazili z našich domovů v Missouri na dlouhou cestu do Virginia City v Montaně, která trvala pět měsíců. Během cesty jsem většinu času strávila lovem společně s muži a lovci výpravy; vlastně jsem vždy byla ve společnosti mužů, když došlo k nějakému vzrušení nebo dobrodružství. V době, kdy jsme dorazili do Virginia City, jsem byla považována za mimořádně dobrou střelkyni a odvážnou jezdkyni na dívku v mém věku. Pamatuji si na hodně událostí z cesty z Missouri do Montany. Mnohokrát při přejezdu hor byly podmínky trasy tak špatné, že jsme často museli táhnout povozy pomocí provazů, protože cesty byly tak nerovné a hrbolaté, že koně by byli k ničemu. Také jsme si užili hodně vzrušujících brodění řek, protože mnohé z nich byly plné tekutých písků a bažin, kde, pokud bychom nebyli velmi opatrní, bychom mohli přijít o koně a tím i o všechno. Také jsme se častokrát museli vypořádat s nebezpečím rozvodněných řek kvůli silným dešťům. Při těchto příležitostech muži obvykle vybrali nejlepší místo k překročení řeky; já sama jsem nejednou osedlala svého poníka a několikrát přeplavala řeku, jen abych se pobavila, a mnohokrát jsem i s poníkem jen těsně unikla stržení proudem, což by znamenalo jistou smrt. Ale jako všichni průkopníci jsme měli dost odvahy, abychom překonali všechny překážky a bezpečně dorazili do Virginia City. Matka zemřela roku 1866 v Black Foot, Montanav Montaně, kde jsme ji pochovali. Opustila jsem Montanu na jaře roku 1866 a do Salt Lake City v Utahu jsem přijela během léta.“