Wikipedie:Transkripce latinských a řeckých jmen: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
úprava bodu 6 – titulování římských císařů – dle návrhu |
formální úpravy přehledu příkladů: odlišení pádové koncovky od kmene Valent-a, nikoli zavádějící Valen-ta; +stručně co je to „jak je běžné“ skloňování, -redukce pádových zkratek s opak. odkazy |
||
Řádek 4:
Na této stránce je shromážděno několik zásad, jak postupovat při '''přepisu ([[Transkripce (lingvistika)|transkripci]]) latinských a řeckých jmen a názvů''', používaných zvláště v dějinách starověku.
#Antická jména se skloňují, jak je běžné v dosavadní literatuře – vychází se vždy ze způsobu skloňování latinského či řeckého.
#* [[Nominativ]] (1. pád) vychází z původního nominativu, v ostatních pádech se pádová koncovka připojuje ke kmeni [[genitiv]]u (2. pádu), například: latinsky ''Nero'', gen. '''''Neron'''is'' – česky ''Nero'', gen. '''''Neron'''a'', latinsky ''Valens'', gen. '''''Valent'''is'' – česky ''Valens'', gen. '''''Valent'''a'', latinsky ''Claudius'', gen. '''''Claudi'''i'' – česky ''Claudius'', gen. '''''Claudi'''a''; v řečtině je to obdobné, píšeme tedy například ''Selínús, Selínúntu''; ''Narses, Narseta'' atd.
#*Několik zásad skloňování naleznete na stránce [[Wikipedie:Pravopisné rady#Skloňování řeckých a latinských jmen]].
#Řecké názvy se přepisují s vyznačením délky samohlásek, jak je obvyklé, avšak ve jménech a názvech, které se týkají dějin [[byzantská říše|Byzance]], se délka samohlásek nevyznačuje.
| |||