Rajmund z Lichtenburka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
popisek obrázku v ib, nezlom. mezery, typos, formulace, exo
částečný revert - za prvé tohle vymazávání mezer považuju za naprosto zbytečné a za druhé je kvůli němu kód příšerně nepřehledný... Nejsou tu na práci náhodou i trochu podstatnější věci než dělat kód nepřehlednější? Za ostatní úpravy děkuju User:Jurkij
Řádek 16:
=== Dětství a mládí ===
[[Soubor:Lichtenburk1.jpg|náhled|Pečeť Smila z Lichtenburka]]
Narodil se kolem roku 1265 jako nejmladší syn českého šlechtického předáka [[Smil z Lichtenburka|Smila z&nbsp;Lichtenburka]] z&nbsp;jeho druhého manželství s&nbsp;[[Alžběta z Křižanova|Alžbětou z&nbsp;Křižanova]], dcery [[Přibyslav z Křižanova|Přibyslava]] a [[Sibyla z Křižanova|Sibyly z&nbsp;Křižanova]].<ref name="L140">{{Citace monografie
| příjmení = Urban
| jméno = Jan
| odkaz na autora = Jan Urban (historik)
| titul = Lichtenburkové: vzestupy a pády jednoho panského rodu
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| počet stran = 585
| strany = 140
| isbn = 80-7106-579-X|poznámka = [dále jen Lichtenburkové]|rok = 2003
| poznámka = [dále jen Lichtenburkové]
}}</ref> Jeho otec však zemřel už roku 1269,<ref>{{Citace kvalifikační práce|příjmení = Somer|jméno = Tomáš|instituce = Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra historie|titul = Smil, z Boží milosti pán z Lichtenburka. Dějiny osobnosti, osobnost v dějinách|url = https://theses.cz/id/gzeaqm/00180485-714732553.pdf| typ práce = Disertační práce|vedoucí = David Papajík|odkaz na vedoucího = David Papajík|místo = Olomouc|strany = 201−203|počet stran = 258|rok = 2012 |poznámka = [dále je Smil]}}</ref> tedy v&nbsp;době kdy měl Rajmund okolo čtyř let.<ref name="L140" /> Jeho matka Alžběta z&nbsp;Křižanova se o&nbsp;něj zřejmě nepostarala, protože se vzápětí po smrti svého prvního manžela vdala na Moravu za [[Hrabiš ze Švábenic|Hrabiše ze Švábenic]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = Papajík|jméno = David|titul = Švábenicové: Velcí kolonizátoři a jejich následovníci|vydavatel = Lidové noviny|místo = Praha|rok = 2009|počet stran = 552|strany = 81|isbn = 9788074220043}}</ref> Starší bratři [[Jindřich z&nbsp;Lichtenburka]], jenž se stal po otcově úmrtí hlavou rodu, a&nbsp;[[Smil&nbsp;II. z&nbsp;Lichtenburka]] Rajmunda proto zřejmě dali někam na vychování. Je to totiž mnohem pravděpodobnější než možnost, že by si Alžběta Rajmunda na Moravu odvezla s&nbsp;sebou. Vzhledem k&nbsp;Rajmundově pozdější zálibě v&nbsp;[[minnesang]]u a dvorské poezii není vyloučeno, že ho starší bratři dali na vychování do [[Rakousko|Rakouska]].<ref>Lichtenburkové, 140.</ref>
| rok = 2003
}}</ref> Jeho otec však zemřel už roku 1269,<ref>{{Citace kvalifikační práce
| příjmení = Somer
| jméno = Tomáš
| instituce = Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra historie
| titul = Smil, z Boží milosti pán z Lichtenburka. Dějiny osobnosti, osobnost v dějinách
| url = https://theses.cz/id/gzeaqm/00180485-714732553.pdf
| typ práce = Disertační práce
| vedoucí = David Papajík
| odkaz na vedoucího = David Papajík
| místo = Olomouc
| strany = 201−203
| počet stran = 258
| rok = 2012
| poznámka = [dále je Smil]
}}</ref> tedy v&nbsp;době kdy měl Rajmund okolo čtyř let.<ref name="L140" /> Jeho matka Alžběta z&nbsp;Křižanova se o&nbsp;něj zřejmě nepostarala, protože se vzápětí po smrti svého prvního manžela vdala na Moravu za [[Hrabiš ze Švábenic|Hrabiše ze Švábenic]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Papajík
| jméno = David
| titul = Švábenicové: Velcí kolonizátoři a jejich následovníci
| vydavatel = Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 2009
| počet stran = 552
| strany = 81
| isbn = 9788074220043
}}</ref> Starší bratři [[Jindřich z&nbsp;Lichtenburka]], jenž se stal po otcově úmrtí hlavou rodu, a&nbsp;[[Smil&nbsp;II. z&nbsp;Lichtenburka]] Rajmunda proto zřejmě dali někam na vychování. Je to totiž mnohem pravděpodobnější než možnost, že by si Alžběta Rajmunda na Moravu odvezla s&nbsp;sebou. Vzhledem k&nbsp;Rajmundově pozdější zálibě v&nbsp;[[minnesang]]u a dvorské poezii není vyloučeno, že ho starší bratři dali na vychování do [[Rakousko|Rakouska]].<ref>Lichtenburkové, 140.</ref>
 
V&nbsp;pramenech se Rajmund poprvé objevil v&nbsp;roce 1278, kdy spolu se svými bratry udělil horní a [[Městské právo|městská práva]] rodovému městu Brodu (dnešní [[Havlíčkův Brod]]). Na vydání další listiny se podílel až o&nbsp;tři roky později. Tentokrát se jednalo o&nbsp;prodej dvou vsí [[Vilémov (klášter)|vilémovskému klášteru]]. V&nbsp;letech 1283 a 1287 se zúčastnil rodových sjezdů ve [[Žďár nad Sázavou (klášter)|žďárském klášteře]] a&nbsp;roku 1289 na hradě [[Ronovec|Ronovci]] osvědčil listinu staršího bratra Jindřicha. Následně se však vytratil z&nbsp;pramenů a&nbsp;zmínky o&nbsp;něm existují až z&nbsp;druhé poloviny 90.&nbsp;let. Čím se Rajmund mezitím zabýval není známo. Podle [[Jan Urban (historik)|Jana Urbana]] mohl pobývat v&nbsp;cizině nebo cestovat, což by u&nbsp;českých šlechticů nebylo tolik výjimečné.<ref>Lichtenburkové, 140−141.</ref>
 
Ve druhé polovině 90.&nbsp;let se Rajmund usadil na dvoře českého krále [[Václav II.|Václava&nbsp;II.]]<ref>Lichtenburkové, s. 141.</ref> Podle [[Josef Šusta|Josefa Šusty]] Rajmund a&nbsp;jeho příbuzný [[Jindřich z&nbsp;Lipé]] pod patronací pražského purkrabího [[Hynek Berka z Dubé|Hynka Berky z&nbsp;Dubé]], jenž s&nbsp;nimi byl také spřízněný, koncem 13.&nbsp;století žili značně marnotratně, přičemž se neváhali zadlužit u&nbsp;pražských měšťanů. Podle Šusty tak oba činili proto, aby na sebe upozornili u&nbsp;královského dvora. Šusta tak soudil kvůli zápisům z&nbsp;formulářových sbírek, z&nbsp;nichž je patrno, že Rajmund a&nbsp;Jindřich pražským měšťanům skutečně dlužili značné částky.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Šusta | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Šusta | titul = České dějiny II./I. Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:8b6109b0-100a-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:39b3fcd0-3792-11e8-b001-5ef3fc9bb22f | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1935 | strany = 510 | počet stran = 803 | poznámka = [dále jen Soumrak Přemyslovců]}}</ref> Šustův výklad ale vyvrátil Jan Urban, jenž uvedl, že podobné zadlužení u&nbsp;pražských patricijů bylo mezi šlechtici tehdy zcela normálním jevem. Zadlužoval se u&nbsp;nich dokonce i&nbsp;samotný Hynek z&nbsp;Dubé, který měl působit jako jakýsi patron obou mladíků. Rajmund byl navíc příliš urozený i&nbsp;bohatý na to, aby na sebe u&nbsp;královského dvora musel hýřivým životem upozorňovat. Král Václav&nbsp;II. ho podle Urbana tehdy už bezesporu dobře znal.<ref>Lichtenburkové, s. 141−142.</ref>
 
V&nbsp;roce 1296 zemřela dosavadní hlava rodu Jindřich z&nbsp;Lichtenburka, Rajmundův starší bratr. Lichtenburkové si proto rozdělili svá panství. Dosud totiž žili v&nbsp;majetkovém [[nedíl]]u. Rajmundovi v&nbsp;tomto dělení připadl nepříliš významný hrad [[Smrdov (hrad)|Smrdov]] se [[Střítež (okres Jihlava)|Střítěží]] a&nbsp;okolím, především ale polovina města Brodu s&nbsp;jeho doly. Druhou polovinu ovládal jeho starší synovec [[Hynek Krušina&nbsp;I. z&nbsp;Lichtenburka]]. Věkem i&nbsp;tím, že vlastnil rodový hrad [[Lichnice|Lichnici]] (Lichtenburk), se novou formální hlavou rodu stal Rajmundův další bratr [[Oldřich z&nbsp;Lichtenburka]], jenž se však zabýval především hospodářským podnikáním a&nbsp;do vyšší politiky příliš nezasahoval. Nejvýraznější osobností lichtenburského rodu se proto stal Rajmund.<ref>Lichtenburkové, s. 134−136, 140.</ref>
Řádek 27 ⟶ 62:
=== Oblíbenec Václava II. ===
[[Soubor:Codex Manesse Wenzel II. von Böhmen.jpg|náhled|vlevo|Václav&nbsp;II. jako autor milostných veršů ''([[Codex Manesse]])'']]
{{P-citát|right|Znalý on je v každé ctnosti,<br /> stoupá výš až k důstojnosti,<br /> řádně, štědře, přesto skromně.<br /> V mužném srdci pojí svorně<br /> jen chrabrost, věrnost, laskavost.<br /> Ochránce tímto je věru dost,<br /> je dvorný, též rytířský,<br /> dle rodu Lichtenburský.<br /> To jméno mi dnes slavíme,<br /> po Lichtenburku voláme,<br /> jeho zveme Rajmunde.<br /> Vláda srdce nadejde,<br /> neboť falše on je prost<br /> beze skvrny, vždyť ryzost při činech, úradku.<br /> Já, Jindřich z Freibergu<br /> teď věnuji proň Tristana,<br /> Tak nejlépe dím pro pána.|Dedikace Rajmundovi z&nbsp;Lichtenburka v&nbsp;Tristanovi [[Heinrich von Freiberg|Jindřicha z&nbsp;Freibergu]]|<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Zelenka | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Zelenka (historik) | titul = Ideál rytíře a idea ctnosti | příjmení sestavitele = Dvořáčková-Malá | jméno sestavitele = Dana | příjmení sestavitele2 = Zelenka | jméno sestavitele2 = Jan |sborník = Přemyslovský dvůr. Život knížat, králů a rytířů ve středověku | vydavatel = NLN | místo = Praha | rok = 2014 | počet stran = 626 | strany = 92 | isbn = 978-80-7422-276-4 | poznámka = [dále jen Ideál rytíře]}}</ref>|150}}
Rajmunda z&nbsp;Lichtenburka si po jeho příchodu na královský dvůr brzy oblíbil král Václav&nbsp;II. Oba spojovala především záliba v&nbsp;dvorské poezii,<ref name=L>Lichtenburkové, s. 142.</ref> kterou Václav&nbsp;II. nadšeně podporoval, poslouchal i&nbsp;skládal.<ref>{{Citace monografie | jméno = Kateřina | příjmení = Charvátová | odkaz na autora = Kateřina Charvátová | titul = Václav II. Král český a polský | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2007 | strany = 58 a 234 | isbn = 978-80-7021-841-9 | poznámka = [dále jen Václav II.]}}</ref> Rajmund byl také mecenášem dvorské poezie. Na jeho popud jeho chráněnec [[Heinrich von Freiberg|Jindřich z&nbsp;Freibergu]] dokonce přebásnil příběh o&nbsp;[[Tristan]]ovi z&nbsp;pera [[Gottfried von Straßburg|Gottfrieda ze Štrasburku]]. V&nbsp;dedikaci díla Jindřich chválil Rajmundovu chrabrost i&nbsp;štědrost<ref name=L /> a&nbsp;představil ho jako dokonalého rytíře.<ref>Ideál rytíře, s. 97.</ref> Záliba v&nbsp;poezii Rajmundovi pomohla k&nbsp;jeho vzestupu mezi nejmocnější a&nbsp;nejvlivnější muže v&nbsp;Českém království. Novější tradice ho kvůli tomu však stigmatizovala jako odrodilce, který podlézal Němcům. Jan Urban toto ocejchování však považuje za nespravedlivé.<ref>Lichtenburkové, s. 142−143.</ref>
 
V&nbsp;dubnu 1297 Rajmund svědčil, když Václav&nbsp;II. [[Albrecht ze Žeberka|Albrechtovi ze Žeberka]] zabavoval [[Tachov]]. Složení skupiny přítomných pánů dokazuje, že na královském dvoře velmi posílila pozice [[Ronovci|ronovského]] klanu. O&nbsp;rok později Rajmund od krále obdržel nově vytvořený úřad [[Moravský zemský hejtman|moravského zemského hejtmana]], tedy správcem [[Moravské markrabství|Moravského markrabství]]. Ctižádostivému Lichtenburkovi Václav zároveň zastavil významný hrad [[Bítov (hrad)|Bítov]] na řece [[Dyje|Dyji]], čímž nevědomky udělal první krok proto, aby byl tento hrad navždy zcizen z&nbsp;královského majetku. Rajmund se totiž později velmi vynasnažil pro to, aby Bítov v&nbsp;jeho rukou už zůstal. Václav&nbsp;II. mu ho zastavil zřejmě proto, aby si Rajmunda udržel na neustále ohrožené jihomoravské hranici s&nbsp;Rakouskem. Z&nbsp;tohoto důvodu se pán z&nbsp;Lichtenburka asi také nezúčastnil následujících Václavových výbojů do Polska a&nbsp;obrany před vpádem římskoněmeckého krále [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta]] v&nbsp;roce 1304 do jižních Čech. Jak dlouho Rajmund vykonával funkci moravského zemského hejtmana není známé.<ref>Lichtenburkové, s. 143−145.</ref>
Řádek 34 ⟶ 69:
=== První muž království ===
[[Soubor:Vasik3.jpg|náhled|upright|130px|Václav&nbsp;III. ''([[Zbraslavská kronika]])'']]
Když Václav&nbsp;II. 21.&nbsp;června&nbsp;1305 po dlouhé nemoci zemřel,<ref>Václav II., s. 217.</ref> na český trůn nastoupil jeho mladičký syn [[Václav&nbsp;III.]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Maráz | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Maráz | titul = Václav&nbsp;III. (1289-1306): poslední Přemyslovec na českém trůně | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 160 | strany = 43 | isbn = 978-80-86829-25-8 | poznámka = [dále jen Václav III.]}}</ref> Za jeho krátkého panování se Rajmund stal [[Nejvyšší lovčí|nejvyšším lovčím]] Čech i&nbsp;Moravy, jenž ovládal rozsáhlé královské hvozdy a&nbsp;mohl volně nakládat s&nbsp;volnou kolonizační půdou.<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 671.</ref> Autor [[Zbraslavská kronika|Zbraslavské kroniky]] [[Petr Žitavský]] barvitě popisoval, jak mladičký Václav neposlouchal rady starších a&nbsp;zkušenějších a&nbsp;začala jej ovládat šlechta, která do jeho blízkého okolí přidružila své mladé syny. Ty pak podle Petra Žitavského kazili a&nbsp;sváděli poddajnou Václavovu mysl k&nbsp;mnoha nepřístojnostem, k&nbsp;nezřízenému pohlavnímu životu, ponocování a&nbsp;nadměrnému pití, kterého využívali ke svému obohacení. Z&nbsp;opilého krále prý vymámili mnoho majetku − statky, vesnice i&nbsp;města.<ref>Václav III., s. 52.</ref> [[Josef Šusta]] kronikářovu vyprávění uvěřil a&nbsp;za jednoho ze šlechticů, kteří z&nbsp;mladého krále tímto způsobem tahali majetky, označil právě Rajmunda. Argumentoval listinou z&nbsp;roku 1306, kdy římský král Rajmundovi podle Šusty potvrdil majetky, jenž Rajmund na zesnulém Václavovi&nbsp;III. vymámil.<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 670−671.</ref> [[Karel Maráz]] však došel k&nbsp;závěrům, že Petr Žitavský si vyprávění o&nbsp;vykořisťovaném Václavovi značně přibarvil. Václavem vydané listiny totiž jeho vyprávění o&nbsp;velkém rozdávání majetku šlechtě nepotvrzují. Maráz také upozornil na to, že Šustou zmíněná listina římského krále pouze obvyklým způsobem konfirmovala všechen Rajmundův majetek − o&nbsp;majetku vymámeném na králi se v&nbsp;ní nemluví.<ref>Václav III., s. 53−66.</ref> Podobný názor zastává i&nbsp;Jan Urban, jenž ale zároveň uznal to, že dvorný a&nbsp;obratný Rajmund Václavovi zřejmě značně imponoval. Lichtenburk si podle něj za své přátelství s&nbsp;Václavem nechal zaplatit, ať už se jednalo o&nbsp;zmíněný úřad nejvyššího lovčího nebo to, že mu král za poměrně nízkou cenu prodal velmi výnosné vesnice [[Černilov]] a [[Jasenná (okres Náchod)|Jasennou]].<ref>Lichtenburkové, s. 145.</ref>
 
[[Soubor:Habsburger BSB Cod icon 330 fol 15v.jpg|upright=0.8|náhled|vlevo|Rudolf Habsburský ''(fiktivní portrét ze 16.&nbsp;století)'']]
Dne 4.&nbsp;srpna&nbsp;1306 při shromažďování vojska na tažení do Polska v&nbsp;[[Olomouc]]i rukou neznámého vraha bez legitimních potomků zahynul poslední český král z&nbsp;rodu [[Přemyslovci|Přemyslovců]] Václav&nbsp;III.<ref>Václav III., s. 67−84.</ref> Novým českým králem byl zemským panstvem vzápětí zvolen vévoda [[Jindřich Korutanský]], manžel dcery Václava&nbsp;II. [[Anna Přemyslovna|Anny Přemyslovny]].<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 693−697.</ref> Za Jindřichovo zvolení se mimo jiné zasadil i&nbsp;Rajmund.<ref>Lichtenburkové, s. 146.</ref> Nárok na český trůn však vznesli i&nbsp;Habsburkové, kteří České země okamžitě vzali útokem. Zatímco římský král [[Albrecht I. Habsburský|Albrecht Habsburský]] české hranice překročil ze západu a&nbsp;tábor rozbil u&nbsp;[[Louny|Loun]], jeho syn [[Rudolf Habsburský|Rudolf]] do Čech vpadl z&nbsp;jihu a&nbsp;utábořil se před Prahou. Od Jindřicha Korutanského se vzápětí odvrátila většina panstva a&nbsp;nově zvolený král byl donucen z&nbsp;Čech uprchnout. Následně proběhla jednání předních českých pánů s&nbsp;oběma Habsburky, u&nbsp;kterých pochopitelně nemohl chybět ani Rajmund. Tomu podle Josefa Šusty Albrecht Habsburský přislíbil velevýznamný a&nbsp;výnosný úřad [[Nejvyšší zemský podkomoří|nejvyššího podkomořího]],<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 695−700.</ref> jenž spravoval královy statky a&nbsp;finance a&nbsp;měl také příjmy z&nbsp;kutnohorských dolů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Fiala
| jméno = Zdeněk
| odkaz na autora = Zdeněk Fiala
| titul = Komorník a podkomoří: (pojednání o počátcích a vzájemném poměru obou do konce 13. století)
| periodikum = Sborník historický
| ročník = 2
| vydavatel = Historický ústav ČSAV
| místo= Praha
| datum = 1954|strany = 57−82}}</ref> Podle Jana Urbana Rajmund tento post ale získal už na sklonku vlády Václava&nbsp;III. Albrecht mu tehdy tuto funkci a&nbsp;jeho majetky podle Urbana pouze konfirmoval,<ref name=L147>Lichtenburkové, s. 147.</ref> což uvedl i&nbsp;[[Vratislav Vaníček]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = Vaníček|jméno = Vratislav|odkaz na autora = Vratislav Vaníček|titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250−1310|vydavatel = Paseka|místo = Praha|rok = 2002|strany = 485|počet stran = 760|isbn = 80-7185-433-6|poznámka = [dále jen Velké dějiny]}}</ref> Dne 16.&nbsp;října&nbsp;1306 Rudolfa Habsburského šlechta zvolila český králem,<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 700−704.</ref> a&nbsp;to i&nbsp;za Rajmundova přičinění.<ref name=L147 /> Druhý den se Rudolf oženil s&nbsp;vdovou po Václavovi&nbsp;II. [[Eliška Rejčka|Eliškou Rejčkou]], čímž legitimizoval svůj nárok na český i&nbsp;polský trůn a&nbsp;stanul v&nbsp;čele Českého království.<ref name=Vd486>Velké dějiny, s. 486.</ref>
| strany = 57−82
}}</ref>Podle Jana Urbana Rajmund tento post ale získal už na sklonku vlády Václava&nbsp;III. Albrecht mu tehdy tuto funkci a&nbsp;jeho majetky podle Urbana pouze konfirmoval,<ref name=L147>Lichtenburkové, s. 147.</ref> což uvedl i&nbsp;[[Vratislav Vaníček]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250−1310 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2002 | strany = 485 | počet stran = 760 | isbn = 80-7185-433-6 | poznámka = [dále jen Velké dějiny]}}</ref> Dne 16.&nbsp;října&nbsp;1306 Rudolfa Habsburského šlechta zvolila český králem,<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 700−704.</ref> a&nbsp;to i&nbsp;za Rajmundova přičinění.<ref name=L147 /> Druhý den se Rudolf oženil s&nbsp;vdovou po Václavovi&nbsp;II. [[Eliška Rejčka|Eliškou Rejčkou]], čímž legitimizoval svůj nárok na český i&nbsp;polský trůn a&nbsp;stanul v&nbsp;čele Českého království.<ref name=Vd486>Velké dějiny, s. 486.</ref>
 
[[Soubor:Henry_VI,_Duke_of_Carinthia.jpg|náhled|Malba Jindřicha Korutanského na zdi ve Španělském sále na zámku v&nbsp;[[Ambras (zámek)|Ambrasu]] u&nbsp;[[Innsbruck]]u]]
Novopečený český král Rudolf Habsburský po svém nástupu na český trůn zahájil velmi spořivou politiku,<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Antonín | jméno = Robert | odkaz na autora = Robert Antonín | titul = Rudolf I. Habsburský | příjmení sestavitele = Ryantová | jméno sestavitele = Marie | odkaz na sestavitele = Marie Ryantová | příjmení sestavitele2 = Vorel | jméno sestavitele2 = Petr | odkaz na sestavitele2 = Petr Vorel | sborník = Čeští králové | vydavatel = Paseka | odkaz na vydavatele = Nakladatelství Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-7185-940-6 | strany = 150−151 | poznámka = [dále jen Rudolf I. Habsburský]}}</ref> což Rajmunda z&nbsp;Lichtenburka i&nbsp;ostatní šlechtice jistě netěšilo.<ref name=L148>Lichtenburkové, s. 148.</ref> Po zemi o&nbsp;Rudolfovi proto brzy začaly kolovat vtipy a&nbsp;popěvky o&nbsp;„králi Kaše“ i&nbsp;o&nbsp;„králi Hokynářovi“.<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 710.</ref> V&nbsp;lednu 1307 byl Rajmund patrně přítomen u&nbsp;toho,<ref name=L148 /> když římský král Albrecht udělil Čechy a&nbsp;Moravu ve společné léno jak Rudolfovi, tak jeho mladším bratrům. Albrecht zde vydal rovněž nový nástupnický řád, podle kterého v&nbsp;případě Rudolfovy smrti měl na český trůn nastoupit nejstarší z&nbsp;jeho mladších bratrů, čímž fakticky obešel [[Zlatá bula sicilská|Zlatou bulu sicilskou]] a&nbsp;zpochybnil volební právo české šlechty.<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 707.</ref> Dne 3.&nbsp;července&nbsp;1307 však král Rudolf před [[Horažďovice]]mi zřejmě podlehl [[Úplavice|úplavici]], čímž začalo nové kolo zápasů o&nbsp;český trůn.<ref>Rudolf I. Habsburský, s. 152−153.</ref>
 
Ještě v&nbsp;červenci toho roku do jihozápadní Moravy sice vpadla vojska Rudolfova bratra [[Fridrich I. Habsburský|Fridricha I.&nbsp;Sličného]], avšak město Znojmo mu neotevřelo své brány a&nbsp;Fridrich proto zahájil jednání s&nbsp;moravským panstvem, které pro něj ale skončilo neúspěšně.<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 719−720.</ref> Šlechtická frakce Ronovců v&nbsp;čele s&nbsp;Rajmundem z&nbsp;Lichtenburka a&nbsp;Jindřichem z&nbsp;Lipé nyní znovu změnila své stanovisko a&nbsp;na místo Habsburků podpořila kandidaturu Jindřicha Korutanského.<ref>Lichtenburkové, s. 148.</ref> V&nbsp;Praze mezitím vzplanuly boje mezi přívrženci Jindřicha Korutanského a&nbsp;stoupenci Habsburků, v&nbsp;nichž Rajmundův bratr Oldřich a&nbsp;synovec Hynek Krušina&nbsp;I. zavraždili vůdce prohabsburského tábora [[Dobeš z Bechyně|Dobeše z&nbsp;Bechyně]]. V&nbsp;Praze vzápětí na to vypuklo povstání prokorutanských patricijů a&nbsp;šlechticů, které odstranilo většinu přívrženců habsburské kandidatury a&nbsp;zajistilo tak předání české koruny Jindřichovi Korutanskému, jehož Praha uvítala v&nbsp;srpnu téhož roku. Korutanec si posléze s&nbsp;pomocí Rajmunda z&nbsp;Lichtenburka zajistil věrnost Kutné Hory, [[Kolín]]a i&nbsp;[[Jihlava|Jihlavy]] a&nbsp;začal se připravovat na válku s&nbsp;Habsburky, kteří stále usilovali o&nbsp;českou korunu.<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 720−723.</ref> Český král se Rajmundovi odvděčil tím, že potvrdil jeho držbu funkce podkomořího a&nbsp;20.&nbsp;srpna&nbsp;1307 mu daroval dosud zástavní hrad Bítov. Protože Jindřich nebyl schopen si v&nbsp;celém království získat skutečnou autoritu, vládu za něj de facto vykonávali panští předáci v&nbsp;čele s&nbsp;Rajmundem, jenž se tak stal nejmocnějším mužem ve státě. Ocitl se zcela na vrcholu své kariéry.<ref>Lichtenburkové, s. 148.</ref>
Řádek 48 ⟶ 94:
 
[[Soubor:Jindřich_z_Lipé.jpg|náhled|vlevo|Jindřich z&nbsp;Lipé (fiktivní portrét od [[Bartoloměj Paprocký z&nbsp;Hlohol a&nbsp;Paprocké Vůle|Bartoloměje Paprockého]], ''Diadochus'')]]
Rajmundovi pro zlepšení své neútěšné finanční situace nestačily jeho podkomorské výnosy z&nbsp;kutnohorské [[Urbura|urbury]], ani různé odměny, dary a&nbsp;výsluhy od často střídajících se českých králů a&nbsp;ani to, že si sem tam možná něco nakradl. Už v&nbsp;roce 1303 zastavil Bartoušov a&nbsp;Dlouhou Ves. V&nbsp;říjnu 1307 směnil hrad Smrdov s&nbsp;okolím za vesnice kolem svého nově zbudovaného hradu [[Lipnice nad Sázavou (hrad)|Lipnice]]. Stavební náklady na její výstavbu, stejně jako na přestavbu Rajmundem nově získaného Bítova, jeho finanční situaci jistě nezlepšilo. Vilémovskému klášteru byl zase Rajmund donucen prodat vsi kolem Brodu. Po roce 1306 prameny svědčí o&nbsp;tom, že Rajumnd postupem času zastavoval a&nbsp;prodával čím dál více statků, a&nbsp;to se všechny listiny o&nbsp;jeho finančních transakcích zřejmě nedochovaly. Počátkem roku 1308 Rajmund například znovu zastavil Bartoušov a&nbsp;Dlouhou Ves [[Sedlecký klášter|Sedleckému klášteru]] za půjčku 200 hřiven stříbra, kterou však nedokázal splatil. Musel proto zastavit i&nbsp;[[Jeníkov (okres Chrudim)|Jeníkov]], [[Smilov (Štoky)|Smilov]], [[Květnov (Havlíčkův Brod)|Květnov]] a&nbsp;[[Vysoká (okres Havlíčkův Brod)|Vysokou]]. Do svých úvěrových operací Rajmund zatáhl pravděpodobně i&nbsp;své příbuzné, čímž se začalo rozpadat celé lichtenburské dominium. V&nbsp;polovině roku 1308 se Rajmund ocitl zcela na pokraji bankrotu. Poslední ranou pro něj bylo mírové jednání mezi Jindřichem Korutanským a&nbsp;syny nečekaně zavražděného Albrechta Habsburského,<ref>Lichtenburkové, s. 149−152.</ref> kteří sice byli ochotni vzdát se nároků na český trůn, po Jindřichovi ale na oplátku požadovali vyplatit odstupné v&nbsp;hodnotě 45 tisíc hřiven.<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 748−751.</ref> Obstarat tuto sumu bylo nad Rajmundovy síly. Pán z&nbsp;Lichtenburka se podle Jana Urbana proto přiklonil ke krajnímu řešení − před 5.&nbsp;červnem&nbsp;1308 se souhlasem krále rezignoval na post podkomořího, a&nbsp;to ve prospěch svého velmi ambiciózního a&nbsp;obratného příbuzného Jindřicha z&nbsp;Lipé.<ref name=L152>Lichtenburkové, s. 152.</ref> Josef Šusta a&nbsp;[[Miloslav Sovadina]] vznesli domněnky, že Jindřich z&nbsp;Lipé k&nbsp;tomu kroku Rajmunda donutil.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Šusta | jméno = Josef | titul = České dějiny II./2. Král cizinec | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:4ef66200-1009-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:d8507d40-2bc7-11e8-b257-005056825209 | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1939 | počet stran = 602 | strany = 18 | poznámka = [dále jen Král cizinec]}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Sovadina
| jméno = Miloslav
| odkaz na autora = Miloslav Sovadina
| titul = Jindřich z Lipé
| vydavatel = Matice moravská
| místo = Brno
| rok = 2005
| počet stran = 64
| strany = 17|isbn = 80-86488-21-7|edice = Zvláštní otisk z Časopisu Matice moravské}}</ref> Tato možnost je podle Jana Urbana ale zcela vyloučená, protože oba Ronovci spolu i&nbsp;nadále udržovali vřelé vztahy.<ref name="L152" />
| isbn = 80-86488-21-7
| edice = Zvláštní otisk z Časopisu Matice moravské
}}</ref> Tato možnost je podle Jana Urbana ale zcela vyloučená, protože oba Ronovci spolu i&nbsp;nadále udržovali vřelé vztahy.<ref name="L152" />
 
V&nbsp;červnu 1308 došlo zřejmě z&nbsp;popudu Jindřicha z&nbsp;Lipé i&nbsp;Rajmunda z&nbsp;Lichtenburka k&nbsp;úřednímu vyúčtování, jež provedla komise v&nbsp;čele se spojenci obou Ronovců [[Petr II. Andělův de Ponte Corvo|Petrem Andělovem]] a&nbsp;Hynkem z&nbsp;Dubé. Tato komise spočítala Rajmundovy pohledávky vůči královské komoře na závratných 9042 hřiven a&nbsp;jeden lot stříbra, jež se měla splácet z&nbsp;kutnohorské urbury po pravidelných týdenních splátkách v&nbsp;hodnotě nejprve 200 hřivnách a&nbsp;po umoření dvou třetin jenom po 100 hřivnách. Pokud by Rajmund zemřel, dlužná částka měla spadnout na jeho bratra Oldřicha a&nbsp;v&nbsp;případě Oldřichovy smrti na pána z&nbsp;Lipé. De facto se ale jednalo o&nbsp;jakési odstupné na státní útraty za Rajmundovu rezignaci na funkci podkomořího.<ref name="L152" />
Řádek 91 ⟶ 149:
V&nbsp;povodí říčky [[Sázava|Sázavy]] měl Rajmund do roku 1307 další nepříliš významný hrad Smrdov, ke kterému patřily vesnice [[Zboží (Habry)|Zboží]], [[Bačkov]], [[Lubno (Habry)|Lubno]], [[Štěpánov (Bezděkov)|Štěpanov]] a&nbsp;Vosičín. Podél potoka Žabince směrem k&nbsp;Jihlavě možná vlastnil [[Střítež (okres Jihlava)|Střítěž]], [[Štoky]], Zvonějov, [[Dobronín]], [[Ždírec (okres Jihlava)|Ždírec]], Dobešov, Heroltice a&nbsp;[[Německý Šicndorf]]. Na Čáslavsku asi také [[Habry]] a&nbsp;[[Golčův Jeníkov|Jeníkov]]. Západně od Chotěboře pod lichtenburské dominium spadal možná i&nbsp;[[Krucemburk]]. Směrem na východ na Moravu mezi lichtenburské statky náležely [[Kotlasy]]. Okraj lichtenburského panství na Čáslavsku tvořila tříšť malých statků a&nbsp;sídel drobných feudálů, ze kterých mnoho bylo leníky Lichtenburků. Lichtenburskými many mohli být majitelé [[Hostovlice|Hostovlic]], Jeníkova, [[Bojmany|Bojman]], [[Markvartice (okres Jihlava)|Markvartic]], [[Licoměřice|Licoměřic]], [[Lipoltice|Lipoltic]], [[Tupadly (okres Kutná Hora)|Tupadel]], [[Lipka (Horní Bradlo)|Lipky]] a&nbsp;[[Frýdnava|Frýdnavy]]. Od roku 1306 Rajmund také vlastnil vesnice Černilov a&nbsp;Jasennou na [[Hradec Králové|Královéhradecku]].<ref>Lichtenburkové, s. 103−107, 115−116, 145.</ref>
 
Na jižní Moravě měl Rajmund od roku 1307 hrad Bítov a&nbsp;k&nbsp;němu přilehlé poměrně rozsáhlé panství. Není však známé, jaké všechny vesnice do něj v&nbsp;první čtvrtině 14.&nbsp;století patřily.<ref>Lichtenburkové, s. 167−168.</ref> Rajmund poblíž Bítova možná vystavěl hrad [[Cornštejn]], jehož stavebníky mohli být ale i&nbsp;Rajmundovi synové.<ref>{{Citace kvalifikační práce
| příjmení = Karlík
| jméno = Jan
| instituce = Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění
| titul = Hrad Cornštejn
| url = https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/66333
| typ práce = Bakalářská práce
| vedoucí = František Záruba
| místo = Praha
| počet stran = 111|strany = 22|rok = 2014}}</ref> Na Jižní Moravě krátce vlastnil také vesnici Křtiny a&nbsp;v&nbsp;zástavě i&nbsp;hrad Vranov. Ke konci života bítovské panství rozšířil o&nbsp;Jaroměř nad Rokytnou.<ref>Lichtenburkové, s. 168.</ref>
| strany = 22
| rok = 2014
}}</ref> Na Jižní Moravě krátce vlastnil také vesnici Křtiny a&nbsp;v&nbsp;zástavě i&nbsp;hrad Vranov. Ke konci života bítovské panství rozšířil o&nbsp;Jaroměř nad Rokytnou.<ref>Lichtenburkové, s. 168.</ref>
 
== Pečetě ==
[[Soubor:Lichtenburg-Scheibler414ps.jpg|náhled|Erb pánů z&nbsp;Lichtenburka]]
[[Soubor:Lichtenburk2.jpg|náhled|upright|vlevo|Rajmundova pečeť z&nbsp;roku 1303]]
Nejstarší pečeť Rajmunda z&nbsp;Lichtenburka se zachovala z&nbsp;roku 1303. Byla okrouhlá s&nbsp;průměrem 51&nbsp;milimetrů a&nbsp;zhotovená z&nbsp;hnědého vosku. Na listinu ji notáři přivěsili červeno-zeleno-bílo-žlutými nitěmi. V&nbsp;poli měla gotický štít, v&nbsp;němž se nacházely zkřížené ostrve (sekané kmeny s&nbsp;pahýly větví). Plochu pole zdobily proražené routy. Pole asi odděloval perlovec. Vnější okraj měl také perlovec. Stál na ní gotickou [[Majuskule|majuskulí]] opis +S&nbsp;REM…LVCHTENBVRC.<ref name=P>{{Citace sborníku | příjmení = Pátková | jméno = Hana | titul = Exkurz 2 Poznámky k heraldice a sfragistice pánů z Lichtenburka | příjmení sestavitele = Urban | jméno sestavitele = Jan | sborník = Lichtenburkové: vzestupy a pády jednoho panského rodu | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 585 | strany = 378 | isbn = 80-7106-579-X | poznámka = [dále jen Poznámky k heraldice]}}</ref>
 
Další Rajmundova dochovaná pečeť pochází z&nbsp;roku 1307. Tutéž pečeť Rajmund využil i&nbsp;v&nbsp;letech 1310 a&nbsp;1314. Pečeť z&nbsp;roku 1307 byla na listinu přivěšena žluto-bílo-červeno-fialovými nitěmi. Pečetě z&nbsp;roku 1310 a&nbsp;1314 notáři na listiny přivěsili pergamenovým proužkem. Tyto pečetě byly okrouhlé s&nbsp;průměrem 26&nbsp;milimetrů. V&nbsp;poli měly gotické štíty a&nbsp;v&nbsp;nich zkřížené ostrve. Pole odděloval provazec. Vnější okraj měl také provazec. Stál na ní gotickou majuskulí opis +SDnI.REMVDI.DE.LEVChTEnBVRC.<ref name=P />
Řádek 103 ⟶ 173:
 
== Hodnocení ==
Jan Urban Rajmunda zhodnotil jako velmi obratného a&nbsp;schopného politika, který se při dosahování svých politických cílů neštítil žádné špatnosti. Rajmund byl podle Urbana ctižádostivý i&nbsp;hrabivý. Zároveň mu však podle Urbana nechyběly vybrané rytířské mravy, což souvisí s&nbsp;tím, že nadšeně podporoval německou dvorskou poezii. Ačkoli ho za to novější tradice stigmatizovala jako odrodilce, který podlézal Němcům, Urban toto ocejchování odmítá.<ref>Lichtenburkové, s. 140, 142.</ref> Českoněmecký historik [[Ludwig Schlesinger]] Rajmunda z&nbsp;Lichtenburka například považoval za zaníceného průkopníka germanizace v&nbsp;českých zemích.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Schlesinger
| jméno = Ludwig
| odkaz na autora = Ludwig Schlesinger
| titul = Die deutsche Sprachinsel von Iglau
| periodikum = Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen
| ročník = 23
| místo = Prag
| rok vydání = 1885
| strany = 329-336|počet stran = 373|jazyk = de}}</ref> 329−336
| počet stran = 373
| jazyk = de
}}</ref>
 
== Potomci ==
Řádek 119 ⟶ 201:
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | titul = Zbraslavská kronika | odkaz na titul = Zbraslavská kronika | editoři = Zdeněk Fiala | překladatelé = František Heřmanský, Rudolf Mertlík | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1975 | počet stran = 597}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = Lenka Bobková | titul = Jan Lucemburský: Otec slavného syna | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok vydání = 2018 | isbn = 978-80-742-9342-9}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | titul = Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310-1402 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 694 | isbn = 80-7185-501-4}}
* {{Citace kvalifikační práce
* {{Citace kvalifikační práce|příjmení = Párysová|jméno = Františka|instituce = Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin|titul = Moc a sláva zkřížených ostrví. Kariéra Ronovců v době lucemburské|url = https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/15012|typ práce = Diplomová práce|vedoucí = Lenka Bobková|odkaz na vedoucího = Lenka Bobková|místo = Praha|počet stran = 181|rok = 2008}}
| příjmení = Párysová
* {{Citace monografie|příjmení = Sedláček|jméno = August|odkaz na autora = August Sedláček|titul = Hrady, zámky a tvrze Království českého|url = https://archive.org/details/hrady-zamky-tvrze-12-caslavsko|vydavatel = František Šimáček|místo = Praha|počet stran = 378|svazek = XII. Čáslavsko|rok = 1900}}
| jméno = Františka
* {{Citace monografie|příjmení = Spěváček|jméno = Jiří|odkaz na autora = Jiří Spěváček|titul = Jan Lucemburský a jeho doba 1296−1346. K prvnímu vstupu českých zemí do svazku se západní Evropou|vydavatel = Nakladatelství Svoboda|místo = Praha|rok = 1994|počet stran = 658|isbn = 80-205-0291-2}}
| instituce = Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin
* {{Citace kvalifikační práce|příjmení = Somer|jméno = Tomáš|instituce = Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra historie|titul = Smil, z Boží milosti pán z Lichtenburka. Dějiny osobnosti, osobnost v dějinách|url = https://theses.cz/id/gzeaqm/00180485-714732553.pdf|typ práce = Disertační práce|vedoucí = David Papajík|odkaz na vedoucího = David Papajík|místo = Olomouc|rok = 2012|počet stran = 258}}
| titul = Moc a sláva zkřížených ostrví. Kariéra Ronovců v době lucemburské
* {{Citace monografie|příjmení = Šusta|jméno = Josef|odkaz na autora = Josef Šusta|titul = České dějiny II./I. Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví|url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:8b6109b0-100a-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:39b3fcd0-3792-11e8-b001-5ef3fc9bb22f|vydavatel = Jan Laichter|místo = Praha|rok = 1935|počet stran = 803}}
| url = https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/15012
* {{Citace monografie|příjmení = Šusta|jméno = Josef|titul = České dějiny II./2. Král cizinec|url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:4ef66200-1009-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:d8507d40-2bc7-11e8-b257-005056825209|vydavatel = Jan Laichter|místo = Praha|rok = 1939|počet stran = 602}}
| typ práce = Diplomová práce
* {{Citace monografie|příjmení = Urban|jméno = Jan|odkaz na autora = Jan Urban (historik)|titul = Lichtenburkové: vzestupy a pády jednoho panského rodu|vydavatel = Lidové noviny|místo = Praha|rok = 2003|isbn = 80-7106-579-X}}
| vedoucí = Lenka Bobková
* {{Citace monografie|příjmení = Vaníček|jméno = Vratislav|odkaz na autora = Vratislav Vaníček|titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250−1310 |vydavatel = Paseka|místo = Praha|rok = 2002|počet stran = 760|isbn = 80-7185-433-6}}
| odkaz na vedoucího = Lenka Bobková
* {{Citace monografie|příjmení = Žemlička|jméno = Josef|odkaz na autora = Josef Žemlička|titul = Do tří korun: Poslední rozmach Přemyslovců (1278—1301)|vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny|místo = Praha|rok = 2017|počet stran = 592|isbn = 978-80-7422-566-6}}
| místo = Praha
* {{Citace monografie|příjmení = Žemlička|jméno = Josef|titul = Přemysl Otakar II.: král na rozhraní věků|vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny|místo = Praha| rok = 2011|počet stran = 721|isbn = 978-80-7422-118-7}}
| počet stran = 181
| rok = 2008
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Sedláček
| jméno = August
| odkaz na autora = August Sedláček
| titul = Hrady, zámky a tvrze Království českého
| url = https://archive.org/details/hrady-zamky-tvrze-12-caslavsko
| vydavatel = František Šimáček
| místo = Praha
| počet stran = 378
| svazek = XII. Čáslavsko
| rok = 1900
}}
* {{Citace monografie | příjmení = Spěváček | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Spěváček | titul = Jan Lucemburský a jeho doba 1296−1346. K prvnímu vstupu českých zemí do svazku se západní Evropou | vydavatel = Nakladatelství Svoboda | místo = Praha | rok = 1994 | počet stran = 658 | isbn = 80-205-0291-2}}
* {{Citace kvalifikační práce | příjmení = PárysováSomer | jméno = FrantiškaTomáš | instituce = Univerzita KarlovaPalackého v Olomouci, Filozofická fakulta, ÚstavKatedra českýchhistorie dějin| titul = MocSmil, z Boží amilosti slávapán zkříženýchz ostrvíLichtenburka. KariéraDějiny Ronovcůosobnosti, osobnost v dobědějinách lucemburské| url = https://dspace.cunitheses.cz/handleid/20.500.11956gzeaqm/1501200180485-714732553.pdf | typ práce = DiplomováDisertační práce | vedoucí = LenkaDavid Papajík Bobková| odkaz na vedoucího = LenkaDavid Papajík Bobková| místo = PrahaOlomouc |počet stranrok = 1812012 |rok počet stran = 2008258}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šusta | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Šusta | titul = České dějiny II./I. Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:8b6109b0-100a-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:39b3fcd0-3792-11e8-b001-5ef3fc9bb22f | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1935 | počet stran = 803}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šusta | jméno = Josef | titul = České dějiny II./2. Král cizinec | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:4ef66200-1009-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:d8507d40-2bc7-11e8-b257-005056825209 | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1939 | počet stran = 602}}
* {{Citace monografie | příjmení = Urban | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Urban (historik) | titul = Lichtenburkové: vzestupy a pády jednoho panského rodu | vydavatel = Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2003 | isbn = 80-7106-579-X}}
* {{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250−1310 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 760 | isbn = 80-7185-433-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Žemlička | titul = Do tří korun: Poslední rozmach Přemyslovců (1278—1301) | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2017 | počet stran = 592 | isbn = 978-80-7422-566-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | titul = Přemysl Otakar II.: král na rozhraní věků | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2011 | počet stran = 721 | isbn = 978-80-7422-118-7}}
 
=== Externí odkazy ===