Newtonovy pohybové zákony: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
vrácení zpět, smazán obsah |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Newtons_laws_in_latin.jpg|náhled|Newtonův první a druhý zákon v [[latina|latině]] v původním vydání ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica]]'' ([[1687]])]]
'''Newtonovy pohybové zákony''' jsou [[fyzikální zákon]]y formulované [[Isaac Newton|Isaacem Newtonem]]. Popisují vztah mezi [[Mechanický pohyb|pohybem]] tělesa a [[Síla|silami]], které na toto [[těleso]] působí.
Newton zavedl celkem tři pohybové zákony, které tvoří základ [[klasická mechanika|klasické mechaniky]] a zejména [[dynamika|dynamiky]], která zkoumá příčiny pohybu. Tyto zákony umožňují určit, jaký bude pohyb tělesa v [[Inerciální vztažná soustava|inerciální vztažné soustavě]], jsou-li známy síly působící na [[těleso]].
==
Nazývá se také '''Zákon setrvačnosti'''.
{{cizojazyčně|latina|
:Corpus omne perseverare in statu suo quiescendi vel movendi uniformiter in directum, nisi quatenus illud a viribus impressis cogitur statum suum mutare.}}
:'''Jestliže na [[těleso]] nepůsobí žádné vnější [[síla|síly]] nebo [[výslednice sil]] je [[nula|nulová]], pak těleso ''setrvává'' v [[Mechanický pohyb|klidu]] nebo v [[Rovnoměrný přímočarý pohyb|rovnoměrném přímočarém pohybu]].'''
Ekvivalentní (srozumitelná) formulace zní: ''Těleso zůstává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu, není-li nuceno vnějšími silami tento stav změnit.''
Tento zákon lze experimentálně testovat jen při vyloučení nebo kompenzaci všech [[vnější síla|vnějších sil]], což je v plné míře nemožné, částečně to však vyřešit lze. [[odporová síla|Odporové síly]], které působí v látkovém prostředí i ve [[vzduch]]u, lze odstranit umístěním [[těleso|tělesa]] do [[vakuum|vakua]]. [[gravitační síla|Gravitační sílu]] lze kompenzovat [[odstředivá síla|odstředivou silou]], například v [[kosmická loď|kosmické lodi]] na [[oběžná dráha|oběžné dráze]] kolem [[Země]].
První Newtonův zákon říká, že síla není ''příčinou'' [[Mechanický pohyb|pohybu]], tělesa se mohou pohybovat i bez působení sil. Ovšem tento pohyb musí být [[rovnoměrný pohyb|rovnoměrný]] a [[přímočarý pohyb|přímočarý]] (nemění se velikost [[rychlost]]i ani směr). Těleso si tedy zachovává svůj pohybový stav z okamžiku, kdy na něj přestala působit poslední síla.
Tato snaha setrvávat v okamžitém pohybovém stavu se nazývá ''[[setrvačnost|setrvačností tělesa]]''. Setrvačností se těleso brání proti změně svého pohybového stavu, tzn. proti [[zrychlení]].
Zákon platí i v obrácené verzi: ''Jestliže je těleso v klidu nebo se pohybuje rovnoměrně přímočaře, pak na něj nepůsobí žádná síla nebo je výslednice působících sil nulová.'' To je užitečné při určování sil, které působí na těleso.
Důležité také je, že zákon mluví pouze o [[vnější síla|''vnějších'' silách]]. Síly působící mezi částmi tělesa ([[vnitřní síla|vnitřní síly]]) nemají žádný vliv na celkový pohyb tělesa, přesněji řečeno na pohyb jeho ''[[těžiště]]''. Například pokud se prostorem volně (bez vnějších sil) pohybuje [[bomba]], která se v určitém okamžiku rozletí na kusy, pak společné těžiště všech těchto kusů bude nadále vykonávat rovnoměrný přímočarý pohyb. Je to také důsledek [[zákon zachování hybnosti|zákona zachování hybnosti]].
První pohybový zákon říká, že bez vnějšího působení si těleso zachovává svou [[hybnost]].
Tento Newtonův zákon platí pouze v [[inerciální soustava|inerciálních soustavách]].
== Druhý Newtonův zákon ==
| |||