Renesanční hudba: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Tři generace renesančních skladatelů: +šablona {{Historie západní umělecké hudby}} |
rozšíření textu převzetím části článku klasická hudba značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Chigi codex.jpg|alt=Bohatě zdobený úvodní list kodexu|náhled|Iluminovaný úvodní list z [[Codex Chigi|kodexu Chigi]] s [[Kyrie]] z [[Johannes Ockeghem|Ockeghemovy]] ''Missa Ecce Ancilla Domini'']]
'''Renesanční hudba''' je vokální a instrumentální hudba napsaná a prováděná v Evropě v období [[renesance]]. Období v hudbě trvalo přibližně od roku 1400 do roku 1600 od konce středověku po nástup baroka. Pro renesanční hudbu je charakteristický velký důraz na libozvučnost, kontrast, soulad, řád, umění má základ v pozemském světě na rozdíl například od [[gotika|gotiky]]. Hudba je charakterizována větším využitím [[instrumentace]], vícenásobným propletením melodických linií a použitím prvních basových nástrojů. Rozšířili se společenské tance, takže se začaly rozvíjet hudební formy vhodné jako taneční doprovod. V této době získal konkrétní obrysy zápis hudby do [[Notová osnova|notové osnovy]] a další prvky hudební [[Notace (hudba)|notace]]. Tento vynález umožnil oddělení [[Hudební skladba|kompozice]] hudební skladby od jejího přednesu; bez psané hudby byl přenos ústní a při každém přednesu se měnil. Díky [[Partitura|hudební partituře]] bylo možné uvést hudební dílo bez přítomnosti skladatele. Vynález pohyblivé sazby [[Tiskařský lis|knihtisku]] v 15. století měl dalekosáhlé důsledky na uchovávání a přenos hudby. Patří ke směrům [[klasická hudba|klasické hudby]].
Mezi významné renesanční skladatele patřil [[Josquin Desprez|Josquin des Prez]], [[Giovanni Pierluigi da Palestrina]], [[John Dunstable|John Dunstaple]], [[Johannes Ockeghem]], [[Orlando di Lasso|Orlande de Lassus]], [[Guillaume Dufay|Guillaume Du Fay]], [[Gilles Binchois]], [[Thomas Tallis]], [[William Byrd]], [[Giovanni Gabrieli]], [[Carlo Gesualdo]], [[John Dowland]], [[Jacob Obrecht]], [[Adrian Willaert]], [[Jacob Arcadelt|Jacques Arcadelt]] a [[Cipriano de Rore]].
* Název ''renesance'' byl tomuto období přisouzen zpětně, podobně jako tomu bývá u mnohých významných událostí i jak tomu bylo například u období [[Ars antiqua]].▼
V českých zemích je orientační vymezení renesanční hudby mezi lety 1420 a 1620,<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Čermáková
| jméno = Dagmar
| titul = Hudba stredoveku a renesance v Cechach
| url = https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/19756/1/Dagmar%20Cermakova%20-%20Hudba%20stredoveku%20a%20renesance%20v%20Cechach%2021.%20stoleti.pdf
| vydavatel =
| místo = Plzeň
| datum vydání = 2015
| datum přístupu = 2020-05-26
}}</ref> nejdůležitějším představitelem byl [[Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic]].
[[Soubor:The Concert A22894.jpg|náhled|Hudebníci kolem roku 1600]]
== Název ==
▲
== Společenské a kulturní základy renesanční hudby ==
Řádek 7 ⟶ 23:
== Hudba renesance ==
[[Soubor:Giovanni Pierluigi da Palestrina.jpg|vlevo|náhled|Giovanni Pierluigi da Palestrina]]
Jako v kultuře obecně, je renesance v hudbě charakteristická obnoveným zájmem o [[Starověk|antickou]] [[Kultura|kulturu]] a ideály a uplatněním těchto myšlenek na současné umění. Z hudby tak mizí [[disonance]] a stoupá důraz na [[harmonie|harmonii]]. Umělecké dílo není a nemůže být shlukem dílčích detailů, ale musí tvořit komplexní propracovaný celek, jehož části se navzájem doplňují, vytvářejí rovnováhu, harmonii. Pro renesanční hudbu je charakteristická konsonantnost, vzájemný vztah všech částí díla. Pro renesanční hudbu je charakteristický velký důraz na libozvučnost, kontrast, soulad, řád, umění má základ v pozemském světě na rozdíl například od [[gotika|gotiky]].
Během renesance vzniklo mnoho hudebních nástrojů; jiné prošly změnou nebo vylepšením těch, které existovaly již dříve. Některé přežily dodnes; jiné zmizely, tak aby byly znovu vytvořeny, aby se mohla provozovat hudba na dobových nástrojích. Stejně jako v dnešní době nástroje můžeme rozdělit na žesťové, strunné, bicí a dřevěné nástroje. Na žesťové nástroje v renesanci tradičně hráli profesionálové, kteří byli členy [[Gilda|cechů]], mezi tyto nástroje patřila [[posuvná trubka]], dřevěná [[Kornet (hudební nástroj)|kornoutka]], bezklapková [[Trubka|trumpeta]] a barokní pozoun. Strunné nástroje zahrnovaly [[Viola da gamba|violu da gamba]], [[rebec]], harfu, [[Lyra|lyru]] podobnou harfě, [[Niněra|niněru]], [[Loutna|loutnu]], [[Kytara|kytaru]], citeru, bandoru, a orfarion. Mezi strunné [[Klaviatura|klávesové]] nástroje patřilo [[cembalo]] a [[klavichord]]. Bicí nástroje zahrnují [[Triangl (hudební nástroj)|triangl]], [[brumle]], [[Tamburína|tamburínu]], zvony, rachotící nádoby a různé druhy bubnů. Dřevěné nástroje byly dvojitý plátkový [[šalmaj]] (raný člen rodiny [[Hoboj|hobojů]]), plátková trubka, [[dudy]], příčná flétna, [[zobcová flétna]], [[dulcian]] a [[krumhorn]]. Existovaly jednoduché píšťalové [[varhany]], ale byly do značné míry omezeny na kostely, ačkoli existovaly i přenosné typy. Tisk umožnil standardizaci popisů a specifikací nástrojů, jakož i návody na používání.
Důležitý byl také '''princip jednoty''':▼
* ''vertikální'' – snaha pokrýt jednou zvukovou [[tón|barvou]] celý tonální rozsah. V tomto období také vznikají označení [[Zpěv|bas]], [[Zpěv|tenor]], [[Zpěv|alt]], [[Zpěv|soprán]]▼
V [[Barokní hudba|baroku]] následoval proces opačný, snaha o dominanci jedné hlavní melodie.▼
* ''horizontální'' – tedy jednota v časovém rozměru díla. Renesanční hudba představuje souvislý proud, nepřerušitelný tok hudebních myšlenek. Díky tomuto a výše zmíněným ideálům (jednota, řád, konsonatnost) dochází v renesanci k rozvoji [[polyfonie|polyfonní]] kompozice a také konkrétně vokální polyfonie.▼
Vokální hudba v renesanci je známá vzkvétáním stále komplikovanějšího [[Polyfonie|polyfonického]] stylu. Hlavními liturgickými formami, které vydržely po celé renesanční období, byly mše a moteta; k dalšímu vývoji došlo ke konci období, zejména když skladatelé duchovní hudby začali přijímat světské formy (jako [[madrigal]]) pro své vlastní kompozice. Ke konci období se objevily rané dramatické předchůdci opery, jako byly monody, madrigalové komedie a intermedio. Kolem roku 1597 složil italský skladatel [[Jacopo Peri]] ''[[Dafné (Peri)|Dafne]]'', první skladbu, která se dnes nazývá [[Opera|operou]]. Byl autorem také Euridice, první opery, která se dochovala.
V tomto období také vznikla označení zpěvných hlasů [[Zpěv|bas]], [[Zpěv|tenor]], [[Zpěv|alt]] a [[Zpěv|soprán]].
▲*
▲
▲*
== Tři periody hudební renesance ==
{{Historie západní umělecké hudby}}
Mezi hudebními historiky bylo dosaženo konsensu o zahájení éry kolem roku 1400 s koncem středověku a koncem kolem 1600 s nástupem baroka, takže hudební renesance začíná asi sto let po začátku renesance, jak je chápána v jiných oborech.
Hudba renesance se obvykle rozděluje do tří generací, rozdílných svým přístupem i přínosem, který hudbě přinesly.▼
▲Hudba renesance se obvykle rozděluje do tří generací (period), rozdílných svým přístupem i přínosem, který hudbě přinesly.
První generace ještě tvoří v relativní návaznosti na předchozí období [[Ars nova]]. Častou formou je izorytmické [[motet]]o. V tomto období dochází k rozvoji [[mše (hudba)|mše]] a šansonu. Nejvýznamnějším představitelem první generace byl [[Guillaume Dufay]] (1397?–1474).▼
===
▲Raná perioda trvala přibližně od roku 1400 do roku 1470. První generace skladatelů ještě
Druhou generaci tvořili vesměs žáci příslušníků generace první. Tito skladatelé rozšiřili renesanční hudbu do celé Evropy, dále rozvíjeli kompozici [[mše (hudba)|mše]], zjednodušili [[motet]]a a hojně využívali techniky imitace. V tomto období to byla hlavně imitace přísná tedy doslovné opakování určitého motivu v jiném hlase. Za nejvýznamnějšího představitele této generace je považován [[Johannes Ockeghem]] (1410–1497).▼
=== Druhá generace, střední perioda (1470–1530) ===
▲
* '''Račí postup''' (melodický motiv se převrátí podle vertikální osy, viděno na notové osnově, tedy je hrán „odzadu“)
* '''Zrcadlové obrácení''' – převrácení podle horizontální osy
* '''Kombinace předchozích dvou'''
Na poli [[
* '''Augmentace''' – prodloužení rytmických hodnot [[nota|not]]
* '''Diminuce''' – krácení rytmických hodnot
=== Třetí generace, pozdní perioda (1530–1600) ===
Třetí generace hudebníků (přibližně 1530-1600) představovala vrchol v kompozičních dovednostech a naplnění renesančních uměleckých ideálů a zároveň znamenala i konec renesanční hudby. Dovednost skladatelů dosáhla vysoké úrovně, často tak vysoké, že vznikaly skladby, které sloužily pouze k testování těchto schopností (hádankový [[kánon (hudba)|kánon]])
V této generaci převládala v kompozici volná imitace. Za nejvýznamnějšího představitele je považován [[Josquin Desprez]] (1440 – 1521).
[[Soubor:Barocke Blockflöten.png|vlevo|náhled|Renesanční flétny]]
V období renesance se zdokonalily dechové a smyčcové hudební nástroje. Na konci renesance vznikly z předchůdců (rubeba, fidula, lira da braccio a různé druhy viol), [[housle]], [[loutna]], [[trubka]], [[fagot]], [[pozoun]], [[cembalo]] aneb spinet.▼
Během renesance vzniklo mnoho hudebních nástrojů; jiné prošly změnou nebo vylepšením těch, které existovaly již dříve. Některé přežily dodnes; jiné zmizely, tak aby byly znovu vytvořeny, aby se mohla provozovat hudba na dobových nástrojích. Stejně jako v dnešní době nástroje můžeme rozdělit na žesťové, strunné, bicí a dřevěné nástroje. Na žesťové nástroje v renesanci tradičně hráli profesionálové, kteří byli členy [[Gilda|cechů]], mezi tyto nástroje patřila [[posuvná trubka]], dřevěná [[Kornet (hudební nástroj)|kornoutka]], bezklapková [[Trubka|trumpeta]] a barokní pozoun. Strunné nástroje zahrnovaly [[Viola da gamba|violu da gamba]], [[rebec]], harfu, [[Lyra|lyru]] podobnou harfě, [[Niněra|niněru]], [[Loutna|loutnu]], [[Kytara|kytaru]], citeru, bandoru, a orfarion. Mezi strunné [[Klaviatura|klávesové]] nástroje patřilo [[cembalo]] a [[klavichord]]. Bicí nástroje zahrnují [[Triangl (hudební nástroj)|triangl]], [[brumle]], [[Tamburína|tamburínu]], zvony, rachotící nádoby a různé druhy bubnů. Dřevěné nástroje byly dvojitý plátkový [[šalmaj]] (raný člen rodiny [[Hoboj|hobojů]]), plátková trubka, [[dudy]], příčná flétna, [[zobcová flétna]], [[dulcian]] a [[krumhorn]]. Existovaly jednoduché píšťalové [[varhany]], ale byly do značné míry omezeny na kostely, ačkoli existovaly i přenosné typy. Tisk umožnil standardizaci popisů a specifikací nástrojů, jakož i návody na používání.
▲V období renesance se zdokonalily dechové a smyčcové hudební nástroje. Na konci renesance vznikly z předchůdců (rubeba, fidula, lira da braccio a různé druhy viol), [[housle]], [[loutna]], [[trubka]], [[fagot]], [[pozoun]], [[cembalo]] aneb spinet.
Kvůli husitským válkám se v
== Významní skladatelé ==
| |||