'''7. politbyro Ústředního výboru Komunistické strany Číny''' ({{čínsky|znaky=
中国共产党第七届中央政治局|pchin-jin=Zhōngguó Gòngchǎndǎng dìqījiè Zhōngyāng Zhèngzhìjú|český přepis=Čung-kuo Kung-čchan-tang ti-čchi-ťie Čung-jang Čeng-č’-ťü}}) bylo v letech 2012–20171945–1956 skupinou 13 členů [[Ústřední výbor Komunistické strany Číny|ústředního výboru Komunistické strany Číny]], která tvořila užší vedení [[Komunistická strana Číny|Komunistické strany Číny]]. Pět nejvýznamnějších členů politbyra tvořilo nejužší vedení, takzvaný [[stálý výbor politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny|ústřední sekretariát]].{{#tag:ref|Ústřední sekretariát ({{Cizojazyčně|zh|中央书记处}}, ''čung-jang šu-ťi-čchu''), roku 1956 přejmenovaný na [[Stálý výbor politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny|stálý výbor politbyra]], byl nejužším vedením strany a jejím vrcholným politickým orgánem. Naproti tomu sekretariát (''mi-šu čchu'') ústředního výboru v čele s vedoucím sekretariátu (''mi-šu čang'', v letech 1945–1956 postupně Žen Pi-š’, Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching) zodpovídal za administrativní zabezpečení práce ústřednho výboru, resp. politbyra a ústředního sekretariátu.<ref name="wu 195"/>|group=pozn.}}
7.Sedmé politbyro bylo zvoleno 19. června 1945 v Jen-anu na prvním zasedání ústředního výboru zvoleného na závěr [[VII. sjezd Komunistické strany Číny|VII. sjezdu]] KS Číny. Mělo 13 členů: pět členů sekretariátu (nejužšího vedení) – [[Mao Ce-tung]] (předseda ÚV), [[Ču Te]], [[Liou Šao-čchi]], [[Čou En-laj]] a [[Žen Pi-š’]], dva kandidáty sekretariátu – [[Čchen Jün]] a [[Pcheng Čen]], a šest dalších členů – [[Kchang Šeng]], [[Kao Kang]], [[Tung Pi-wu]], [[Lin Po-čchü]], [[Čang Wen-tchien]] a [[Pcheng Te-chuaj]].
Do rokce funkčního období politbyra v září 1956 proběhlo pouze několik málo změn v jeho složení. A sice v říjnu 1950 po delší nemoci zemřel Žen Pi-š’, kterého v sekretariátu nahradil Čchen Jün. Začátkem roku 1954 vypukla takzvaná „Kao Kangova aféra“ (na pokus Kao Kanga o získání podpory v politbyru a ÚV k odstranění Liou Šao-čchiho od moci a zaujetí jeho místa reagoval Mao Ce-tung ostrým nesouhlasem a kritikou), pod jejíž tíhou Kao Kang v srpnu 1954 spáchal sebevraždu. V dubnu 1955 pak ústřední výbor do politbyra zvolil [[Lin Piao]]a a [[Teng Siao-pching]]a.
