Presbyteriáni: Porovnání verzí

'''Presbyteriáni''' (z [[řečtina|řec.]] ''presbyter'', starší) jsou členové reformovaných církví s presbyterním zřízením v anglicky mluvících zemích. Obdobou na evropském kontinentě i jinde jsou reformované (kalvinistické) církve. Klasické presbyterníPresbyterní zřízení s oblastními (seniorátními) konventy a výbory a ústřední synodou a synodní radou má například [[Českobratrská církev evangelická]].

Presbyterní zřízení na rozdíl od episkopálního (z řec. ''episkopos'', dozorce, biskup) nemá [[biskup]]y a církev na různých úrovních vedou obvykle volené rady starších (staršovstva). Staršovstva čili presbyteráty mohou být místní, oblastní nebo ústřední, které se někdy nazývají synody. Členem místního staršovstva je vždy také farář či kazatel, v oblastních staršovstvech a synodách jsou si laici a kazatelé rovni.

Jinou Nademokratickou druhéformou straněcírkevního vzřízení církvíchje szřízení kongregačnímkongregační, zřízenímkde je každá místní obec zcela samostatná a žádné vyšší orgány nemá.

Presbyterní církve jsou většinou kalvinistické, zdůrazňují autoritu [[Bible]], svrchovanost Boží a spásu skrze Ježíše Krista. Slavení [[Večeře Páně]] pokládají za připomínku a bohoslužby se soustřeďují na kázání a čtení. Bohoslužby i kostely bývají spíše strohé, výjimku tvoří bohatá hudba a zpěv. Mezi jednotlivými presbyterními církvemi jsou dnes značné rozdíly, od sborů a církví fundamentalistických až po velmi liberální. Ve většině z nich se křtí malé děti, v některých je povolena [[Ordinace (protestantství)|ordinace]] žen a vněkteré některých[[Žehnání|žehnají]] i homosexuálníhomosexuálním partnerstvípartnerstvím.

Presbyterní zřízení zavedl ženevský reformátor [[Jan Kalvín]] (1509–1564), a to na základě řady míst [[Nový zákon|Nového zákona]], kde se mluví pouze o "starších". Do [[Skotsko|Skotska]] je přinesli kazatelé [[John Knox]] (1514–1572) a [[Andrew Melville]] (1545–1622). V [[Anglikánská církev|anglikánské církvi]] se jejich přívrženci nazývali [[puritáni]] a kolem roku 1600 se rozdělili na presbyteriány a kongregacionalisty. Obojí byli pronásledováni, mnozí se vystěhovali do Ameriky a do Holandska. Obojí také bojovali na straně [[Oliver Cromwell|Olivera Cromwella]] v anglické revoluci a po obnovení království byli potlačeni. Ze Skotska a z Anglie se hnutí rozšířilo i do dalších zemí, zejména do USA, kde je [[PresbyteriánskáPresbyterní církev USA|Presbyteriánská církev]] druhou největší protestantskou církví. PresbyteriánskéPresbyterní církve jsou sdruženy ve ''Světové alianci reformovanych a presbyterních církví'' (založena v Ženevě 1875)<ref>''Slovník křesťanské kultury''. Praha : Garamond 2002, s. 295</ref>, mnohé z nich jsou také členy [[Světová rada církví|Světové rady církví]].