Sršeň obecná: Porovnání verzí

 

== Popis ==

Sršeň obecná je oproti běžným [[vosy|vosám]] větší a mohutnější. Královny (plodné samice) dosahují velikosti 25 až 35&nbsp;milimetrů, dělnice 18 až 25 milimetrů a samci 21 až 28 milimetrů.<ref name=":0">{{Citace monografie| příjmení = Macek| jméno = Jan| příjmení2 = | jméno2 = | spoluautoři = a kol.

| titul = Blanokřídlí České republiky I, Žahadloví| vydání = | vydavatel = Academia| místo = Praha| rok = 2017| počet stran = | strany = 147–148| isbn = | poznámka = (Dále jen Macek 2017)

 

=== Smysly ===

Základním sršním smyslem je [[zrak]]. Sršeň disponuje velkýma složenýma očima, které sice neumožňují vidět tak ostře jako například člověk, ale na druhou stranu dokáží zaznamenat i&nbsp;zcela nepatrný pohyb. Oči pokrývají zorné pole o&nbsp;úhlu blížícím se 360°. Frekvence [[Nervový vzruch|nervových vzruchů]] přenášených z&nbsp;oka do mozku dosahuje 200 impulzů za sekundu, což je zhruba osmkrát více než u&nbsp;člověka. [[Barevné spektrum]], které sršeň vnímá, je oproti lidskému rozšířeno o&nbsp;ultrafialové, což je důležité kvůli potravě a rozmnožování.<ref name=":1" />

 

 

=== Jed ===

 

[[Jed]] sršně obecné je bezbarvá aromatická kapalina hořké chuti. Obsahuje [[aminy]], [[Aminokyselina|aminokyseliny]], [[enzym]]y, [[polypeptid]]y a [[Estery|ester]] [[acetylcholin]]. Část těchto látek způsobuje šok, část narušuje buněčné membrány a část má [[Neurotoxin|neurotoxické]] účinky. Poloviční [[Smrtelná dávka|smrtná dávka]] neboli LD50 se pohybuje od 10 po 90 mg/kg živé váhy.<ref name="Dieter Kosmeier" /> Nižší údaje, konkrétně 8,7 až 10,9 mg/kg, pak uvádí polský biolog Jerzy Nadolski.<ref>{{Citace periodika

| datum = 2013-03-18

}}</ref>

 

Populární mýtus tvrdí, že sršni a další vosy jsou vůči vlastnímu jedu imunní. Experimenty se sršni však prokázaly efektivní účinnost jejich jedu vůči jedincům vlastního druhu. Navíc se zjistilo, že poloviční smrtelná dávka (LD50) byla 4 mg/kg, tedy poměrně nízká.<ref name=":23" /> Při každém bodnutí vypustí sršeň přibližně 0,5 mg kapalného jedu (včela 1,7&nbsp;mg), což představuje asi 0,17 mg suchého jedu.<ref name="Dieter Kosmeier" /><ref name=":1" /><ref name=":4">Macek 2017, s. 156</ref> Slouží především k&nbsp;usmrcení bránícího se hmyzu, případně k soubojům s jinými sršni, čímž se liší od včelího jedu, který má mít obranný účinek vůči vetřelcům, vesměs obratlovcům, napadajícím včelí hnízdo. Toxicita sršního jedu je přibližně patnáctkrát (údaje se často liší a udávají se čísla v rozmezí od 1,7 po 50krát)<ref name="Dieter Kosmeier" /><ref name=":7">{{Citace periodika

}}</ref>

== Rozšíření ==

Dnešní světová populace sršní pochází zřejmě z&nbsp;[[východní Asie]]. V&nbsp;této oblasti žije 11 druhů, což značí nejvyšší druhovou pestrost ze všech světových regionů.<ref name=":1">{{Citace periodika| příjmení = Měšťan| jméno = Bohumil| titul = Sršně od A do Z; Sršní samci| periodikum = Dezinfekce, Dezinsekce, Deratizace| datum = 2008| ročník = XVII| číslo = 2| strany = 62–69| url = http://www.mestaning.cz/Srsne_od_a_do_z.pdf}}</ref> Sršeň obecná obývá značnou část [[Evropa|Evropy]] a [[Asie]] v&nbsp;pásu, který se táhne od [[Britské ostrovy|Britských ostrovů]] až po [[Japonsko]]. Zavlečena byla i&nbsp;do [[Severní Amerika|Severní Ameriky]]. Prvně byla pozorována roku [[1840]] ve státě [[New York (stát)|New York]], odkud se rozšířila do dalších států [[Spojené státy americké|USA]] a některých provincií [[Kanada|Kanady]].<ref name=":13" /><ref name="Dieter Kosmeier">{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Kosmeier

 

== Biologie ==

 

=== Hnízdo ===

Plodná samice neboli královna se probouzí z&nbsp;[[hibernace]] od cca 10. dubna do začátku května, obvykle to bývá okolo 25. dubna.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name="Dieter Kosmeier" /><ref name=":10">{{Citace periodika

| titul = The life history and colonial characteristics of the hornet, Vespa crabro L. (Hym., Vespinae)

| url = http://www.academia.edu/1468302/Archer_2008b_Taxonomy_distribution_and_nesting_biology_of_the_species_of_the_Genera_Provespa_Ashmead_and_Vespa_Linneaus_Hymenoptera_Vespidae_

| datum přístupu = 2018-08-23

 

Hnízdo se postupem času rozšiřuje na několik poschodí (pláství). Je stavěno z&nbsp;jemné i&nbsp;hrubší papíroviny. Plně rozvinuté velké hnízdo může mít okolo 1700 členů (vajíčka, larvy, kukly a dospělci dohromady), z&nbsp;čehož je asi 900 dělnic.<ref name=":0" /> Běžné hnízdo je ovšem podstatně menší, počet dělnic v něm dosahuje vrcholu v polovině září a čítá obvykle asi 190 jedinců.<ref name=":10" /> V&nbsp;době letních veder často musejí dělnice umělou ventilací udržovat v&nbsp;hnízdě přijatelnou teplotu. Dělají to tak, že ve voleti přinášejí kapky vody, tou zvlhčují papírovinu a máváním křídel zvyšují odpar a snižují teplotu.<ref name="Dieter Kosmeier" /><ref name=":1" /> Pokud je naopak chladno, zvyšují teplotu mikrovibracemi letových svalů. Teplota v hnízdě se pohybuje v rozmezí 29 až 33 °C, nejčastěji je to 31 °C.<ref>Archer 2012, s. 66 </ref> Pokud není místo pro původní hnízdo dostatečně velké či se ukáže jinak nevhodné, může dojít k přesunu kolonie a k postavení hnízda nového (například v centrálním Japonsku bylo podle průzkumu z 80. let 20. století více než 50 % hnízd přesunutých).<ref name=":6" /><ref>Archer 2012, s. 30–32</ref>

Dělnice nepřetržitě hlídají vchod do hnízda. Po vylétnutí mladých královen a samců hnízdo postupně zaniká. Dělnice přestávají krmit larvy, ty chřadnou a umírají. Na podzim sršni vynášejí z&nbsp;hnízda nedozrálé plodz a mrtvé larvy. Dělnice také postupně umírají a poslední z&nbsp;nich hynou s&nbsp;příchodem nízkých teplot nejpozději začátkem listopadu.<ref name="Dieter Kosmeier" /><ref name=":10" /><ref name=":6" />

 

=== Společenstvo ===

Společenstvo sršní je založeno na určité [[kasta|kastovní]] hierarchii. V&nbsp;čele stojí královna (plodná samice). Dále zde existuje kasta dělnic a od konce léta i&nbsp;mladých plodných samic (budoucích královen) a samců.<ref name=":16">Archer 2012</ref>

 

==== Královny ====

Královna se pozná již v&nbsp;larválním stadiu – její vývoj trvá déle, neboť musí být vykrmena do větších rozměrů. I&nbsp;její buňka získává již při stavbě větší rozměr.<ref name=":1" /> V jednom hnízdě je vyprodukováno celkem asi 50 až 200 královen (Michael Archer uvádí průměr 202 královen na hnízdo).<ref name=":10" /><ref name=":9">{{Citace monografie

| příjmení = Matsuura

 

Královny se někdy pokoušejí uzurpovat hnízdo jiných královen. Toto chování se nazývá vnitrodruhový sociální [[parazitismus]] či vnitrodruhová [[Uzurpátor|uzurpace]]. Dochází k tomu především v rané fázi vývoje hnízda, kdy je v hnízdě jen málo dělnic nebo ještě žádné.<ref name=":9" /><ref name=":15">Archer 2012, s. 33</ref> Cizí královna se snaží napadnout a vyhnat či zabít královnu původní. Její taktika je obvykle následující: dlouho pozoruje hnízdo, sonduje u vchodu. Přitom se často dostane do křížku s jednotlivými dělnicemi, které se snaží zabít, aby oslabila obranu. Jestliže je dělnic víc, útočící královna jimi může být usmrcena. Pokud se původní královna vydá bránit hnízdo, je napadena a dojde k boji královen na život a na smrt. Někdy uzurpátorka vnikne přímo do hnízda, kde obvykle podlehne přesile dělnic.<ref name=":6" /><ref name=":15" />

Občas nastane situace, kdy cizí královna adoptuje kolonii, která z nějaké příčiny přišla o svou původní královnu. Těmto hnízdům se říká osiřelá.<ref name=":14" /> Některé dělnice mohou reagovat agresivně, ale většinou ji přijmou za vlastní.<ref name=":6" />

 

Královna umírá na podzim. Někdy je usmrcena přímo dělnicemi, které se vůči ní po vylíhnutí pohlavních jedinců začnou chovat agresivně.<ref>Archer 2012, s. 69</ref>

 

==== Vajíčka, larvy ====

Z vajíčka se [[larva]] vylíhne asi po 5 až 8 dnech. Následně bývá 12 až 14 dní intenzivně krmena, načež se zakuklí. Dospělci se líhnou po 13 až 15 dnech. Celý cyklus tedy v průměru probíhá něco přes 30 dní (dlouhodobý průměr je 32,4 dne).<ref name="Dieter Kosmeier" /><ref name=":02" /> Vývoj královen trvá o několik dní déle než vývoj dělnic, nejčastěji to je 37 dní. Úmrtnost larev bývá nejprve okolo 12 až 13 %, ale postupně může růst a po vylíhnutí nových samců a královen se rapidně zvýší na konečných 100 % vlivem zanedbávání krmení a kanibalismu (larvami dělnicemi jsou někdy krmeny larvy budoucích pohlavních dospělců).<ref name=":10" /><ref>Archer 2012, s. 83</ref>

 

 

=== Denní režim, aktivita ===

[[Soubor:Wespe und Libelle.jpg|vlevo|náhled|Sršeň s&nbsp;ulovenou vážkou]]

 

=== Potrava ===

| datum přístupu = 2020-03-31

}}</ref> Samice, jež si spermie uchovávají ve spermatéce, si následně vyhledají místo k&nbsp;přezimování, zatímco samci hynou. K&nbsp;přezimování slouží různé dutiny, tlející dřevo a někdy i&nbsp;lidské příbytky. Samice hibernují většinou hromadně a ve ztuhlém stavu.<ref name=":11" />

 

=== Komenzálové, paraziti, nemoci ===

[[Soubor:Hornisse (Vespa crabro) 02.jpng.png|náhled|Sršeň napadená houbou]]

V&nbsp;blízkosti hnízda (většinou pod ním) se často vyskytuje [[drabčík sršní]] (''Velleius dilatatus''), který se živí odpady z&nbsp;hnízda, zbytky potravy, mrtvými sršni včetně larev a larvami jiných [[Komenzálismus|komenzálů]].<ref name=":3">Macek 2017, s. 158</ref> Parazitem sršní je [[očnatka žlutá]] (''Conops quadrifasciatus''), moucha, která svým zbarvením napodobuje vosovité. Napadá vosy, čmeláky a sršně. U&nbsp;vchodu do hnízda na ně nalétne zezadu a za prudkého zápasu jim naklade na zadeček vajíčko opatřené příchyty. Z&nbsp;něho se vylíhne [[larva]], která se prokouše do svého hostitele a postupně ho vyjídá. Hostitel časem hyne.<ref name=":3" /> Dalším parazitem sršních hnízd je [[pestřenka sršňová]] (''Volucella zonaria''), jež žije nejprve jako komenzál pod sršními hnízdy a živí se ústrojným odpadem, avšak na podzim, kdy je hnízdo již oslabené a chřadnoucí, proniká přímo do něj a konzumuje skomírající larvy a kukly.<ref name=":3" />

 

Zajímavým druhem endoparazita je [[Řásnokřídlí|řasnokřídlý]] hmyz ''[[Xenos crabronis]]'' (pro srovnání viz ''[[Xenos vesparum]]''), který napadá rozličné druhy sršní a dokáže radikálně změnit chování hostitele. Podle výzkumů z Japonska dosahuje počet zasažených hnízd sršní obecných přibližně 30 % a počet napadených jedinců 1,1 %. Do hnízda se malá hbitá larva parazita dostává prostřednictvím dělnic, na nichž se zachytí z květů. Proniká do sršních larev, kde se přeměňuje a zůstává v nich i po proměně v dospělce. Jedinci napadení parazitem ztrácejí při letu orientaci, neúměrně často odpočívají a prakticky rezignují na práci pro hnízdo. Infikovaní sršni se poznají tak, že jim zpod zadečkových článků vyčuhují jakoby „kapsičky“, což je hlavohruď parazita. V určité části vývoje je pak vyhledají okřídlení samci a samičku usazenou v sršni oplodní. Ta následně začne trousit larvičky.<ref name=":9" /><ref>{{Citace periodika

 

Ve východní [[Asie|Asii]] sršně obecné mají dalšího přirozeného nepřítele. Je jím [[sršeň mandarínská]]. Tento druh je mnohem větší než sršeň obecná a používá metodu koordinovaného útoku až několika desítek jedinců. Napadá sice častěji hnízda [[Sršeň žlutavá|sršní žlutavých]] (''Vespa simillima'') a druhu ''[[Vespa analis]]'', nicméně občas zaútočí i na kolonii sršně obecné. Výsledek zápasu mezi oběma druhy bývá nejistý, avšak sršně obecné jsou mnohdy schopny odrazit masivní útok sršní mandarínských. V porovnání s jinými druhy sršní (''Vespa simillima'', ''Vespa analis, [[Vespa tropica]]'') a vosami (''[[Vespula flaviceps]]'') mají sršně obecné nejúčinnější obranu. V Japonsku zaznamenali, že při jedné z úspěšných obran svého hnízda usmrtily dělnice sršně obecné 29 útočících sršní mandarínských.<ref name=":9" /> I tak zničí sršně mandarínské ve středním Japonsku průměrně 10 % kolonií sršní obecných (u sršní žlutavých je to mnohem více, asi 35 %).<ref>Archer 2012, s. 182</ref>

 

== Sršeň, včela a člověk ==

Přestože vyhledává [[nektar]], není kvůli své nepočetnosti významným [[opylovač]]em. Její prospěšnost spočívá ve schopnosti požírat značné množství [[hmyz]]u, především [[Dvoukřídlí|much]], [[Vosy|vos]] a [[Noční motýli|můr]], jehož výskyt v&nbsp;širším okolí hnízda znatelně potlačuje.

 

Může napadat i&nbsp;včelstva, kde plení zásoby [[med]]u, a proto ji včelaři neradi vidí v&nbsp;blízkosti [[včelí úl|úlů]] a včelínů. Její schopnost decimovat zdravá včelstva však bývá výrazně nadhodnocována.<ref name="Dieter Kosmeier" /> Jsou dokonce včelaři, kteří ji vidí rádi poblíž svých úlů, protože likviduje včelí škůdce [[Zavíječ voskový|zavíječe voskové]].<ref name="Dieter Kosmeier" /> Pokud už včely napadá, útočí zásadně jednotlivě, a to především na včely vracející se do hnízda, případně během opylování, kdy jsou samotné dělnice vůči velkému predátorovi bezbranné. V&nbsp;úlech či u&nbsp;vstupů do nich může být situace jiná. Některá včelí společenstva se naučila sršním bránit a likvidovat je přímo v&nbsp;hnízdech. Základní obrannou strategií je semknutí včel do malého propleteného roje (koberce), který útočníkovi čelí jako kompaktní hmota. Přitom se včely snaží zachytit sršeň končetinami. Pokud se to včelám podaří, obalí útočící sršní dělnici svými těly a zahřátím, zvýšením přísunu [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] a zřejmě i&nbsp;vylučováním [[jed]]u ji „upečou“, udusí a otráví zároveň.<ref name=":5">{{Citace periodika| příjmení = Baracchi| jméno = D.| příjmení2 = Cusseau| jméno2 = G.| příjmení3 = Pradella| jméno3 = D.| titul = Defence reactions of Apis mellifera ligustica against attacks from the European hornet Vespa crabro| periodikum = Ethology Ecology & Evolution| datum = 2010-08-11| ročník = 22| číslo = 3| strany = 281–294| issn = 0394-9370| doi = 10.1080/03949370.2010.502323| url = http://dx.doi.org/10.1080/03949370.2010.502323| datum přístupu = 2017-08-02}}</ref> Sršně obecné neaplikují metodu masivního hromadného útoku na osazenstvo úlu, jako to praktikují sršně mandarínské, jež během několika desítek minut mohou včelí úl doslova vyhladit. Přesto jsou schopny zásadně oslabit úly, které nejsou v&nbsp;dobré kondici.<ref name=":5" />