Verze z 26. 5. 2020, 00:39 editovat Podzemnik (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 55 674 editací upresneni značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 26. 5. 2020, 01:32 editovat zrušit editaci Podzemnik (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 55 674 editací upravy dle diskuse značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 23: Samec má na zadní části těla olivově zbarvené [[peří]], hruď a prsa jsou krémově bílá, křídla mají hnědo-černé skvrny. Samice je poměrně výrazně odlišná s převládající hnědou barvou peří místo zelené. Pokřovník se živí hlavně [[Bezobratlí\|bezobratlými živočichy]], které vyzobává z kůry [[Strom\|stromů]], [[Epifyt\|epifytických]] [[Mechy\|mechů]] a [[Lišejník\|lišejníků]]. V [[Monogamie\|monogamních]] svazcích žije dlouhá léta, většinu času stráví na svém [[Teritorium (ekologie)\|teritoriu]]. Období páření začíná koncem srpna. K první [[Snůška\|snůšce]] dochází v září až říjnu, bývá v ní 2−5, nejčastěji 4 vejce. Do konce roku většinou dochází ještě ke druhé snůšce. Rozlišují se dva [[Poddruh\|poddruhy]] pokřovníka: [[Poddruh\|subsp.]] ''chloris'', který obývá [[Severní ostrov (Nový Zéland)\|Severní ostrov]], a subsp. ''granti'', jehož domovem je [[Jižní ostrov (Nový Zéland)\|Jižní ostrov]]. Jedná se o poměrně hojně rozšířeného ptáka hodnoceného jako [[Málo dotčený taxon\|málo dotčený]], i když celkové velikost populace není známá. Oblíbený [[Biotop\|habitat]] pokřovníka zeleného tvoří kopcovité až hornaté oblasti zalesněné [[pabuk]]<nowiki/>y a [[Nížina\|nížinaté]] oblasti s převládajícími [[Nohoplod\|nohoplody]]. Pokud je pták vystaven nízkým teplotám, jako u jednoho z mála pěvců u něj dochází k [[Torpor\|částečnému utlumení životních funkcí]]. Mezi lety 1967−1992 byl vyobrazen na [[Avers a revers\|reversní]] straně [[Novozélandský dolar\|novozélandské dvoudolarové bankovky]]. == Nomenklatura == Řádek 70: }}</ref> V roce 1842 jej [[Frédéric de Lafresnaye]] zařadil do [[Monotypický taxon\|monotypického]] rodu ''Acanthisitta'' a druh přejmenoval na ''Acanthisitta chloris'', což pokřovníkovi už zůstalo.{{sfn\|ref=Norman\|Norman\|2018\|p=259−260}} V roce 1913 [[Ornitologie\|ornitologové]] [[Gregory Mathews]] a [[Tom Iredale]] publikovali studii, ve které rozdělili pokřovníka zeleného na dva [[Poddruh\|poddruhy]]: ''chloris'', který je rozšířen na Severním ostrově, a ''granti'', jehož doménou je Jižní ostrov. Autoři své rozdělení odůvodnili tím, že [[Poddruh\|subsp.]] ''granti'' má pestřejší žluté zbarvení peří a několik dalších odlišných, avšak drobných charakteristik. Studie z počátku [[21. století]] toto rozdělení zpochybňují, formálně však zůstává.{{sfn\|ref=Norman\|Norman\|2018\|p=260}} [[Maorština\|Maorský]] název pokřovníka zeleného je {{cizojazyčně\|mi\|tītipounamu}}, což by se dalo volně přeložit jako „zázrak z pounamu”. {{cizojazyčně\|mi\|[[Pounamu]]}} je tvrdý zelený kámen z Jižního ostrova, který Maorové používali pro výrobu zbraní a šperků. „Zázrak z pounamu” tak odkazuje k zelenavé barvě pokřovníkova peří.<ref name="zealandia">{{Citace elektronické monografie Řádek 82: === Širší taxonomie === [[Soubor:Xenicus longipes & Acanthisitta chloris Hullmandel.jpg\|alt=\|náhled\|Raná ilustrace [[Pokřovník ostrovní\|pokřovníka ostrovního]] (nahoře) a samice pokřovníka zeleného ([[Charles Joseph Hullmandel]], 1844)\|alt=Raná barevná ilustrace dvou pokřovníků od Charlese Josephs Hullmandela z roku 1844]] Pokřovník zelený a [[pokřovník alpínský]] jsou jedinými žijícími zástupci čeledi [[pokřovníkovití\|pokřovníkovitých]] (''Acanthisittidae''). Když ~~koncem~~ve [[13. století\|14. století]] na Nový Zéland připluli [[Polynésané]] (později známi jako [[Maorové]]), žilo na těchto ostrovech celkem 7 druhů zástupců [[Čeleď\|čeledi]] pokřovníkovitých. Od té doby 5 druhů vyhynulo.<ref name="molecular">{{Citace elektronického periodika \| příjmení1 = Mitchell \| jméno1 = Kieren J. Řádek 211: == Chování == Pro pokřovníka je typický neustálý pohyb. Pokud zrovna ~~[[Hřadování\|~~nehřaduje]] (neodpočívá), zůstává v klidové poloze sotva 2 vteřiny.<ref name="Robertson264"/> V krátkých intervalech neustále třepotá křídly a otáčí hlavou do stran. Pohybuje se pomocí krátkých letů, obvykle jen z větvě na větev. Většinu času tráví sháněním potravy.<ref name="nzbirdsonline"/> Hřaduje v noci na krytých místech nebo přímo v hnízdě. Pokud v hnízdě zrovna sedí partner na vejcích, najde si úkryt v blízkosti hnízda a hřaduje tam. Je poměrně plachý, avšak v době páření je možné ho nalákat až do otevřené dlaně.{{sfn\|ref=Higgins, Peter & Steele\|Higgins, Peter & Steele\|2011\|p=68}} Pokud je vystaven nízkým teplotám, jako jeden z mála pěvců se uchyluje k částečnému [[torpor\|útlumu životních funkcí]].<ref>{{Citace elektronického periodika Řádek 237: Pokud teritorium pokřovníka neohrožuje jednoznačná hrozba (např. predátoři), zůstává na tomtéž teritoriu se svým partnerem po celý život. Mláďata zakládají svá vlastní teritoria již první podzim po vylíhnutí. Typicky se jedná o lokace do vzdálenosti 1 km od rodičů. K rozepřím o hranice teritorií dochází mezi pokřovníky jen na jaře v době páření a vyvádění mláďat. Po zbytek roku jsou hranice teritorií vnímány flexibilně a občas se překrývají. Velikost teritorií se různí − byla pozorována teritoria od 0,4−2 ha, přičemž pářící páry si nárokují větší teritoria než nepářící jedinci.{{sfn\|ref=Higgins, Peter & Steele\|Higgins, Peter & Steele\|2011\|p=67−68}} === ~~Habitat~~Biotop === Nejčastěji se vyskytuje ve výše položených [[Pabuk\|pabukových]] [[Prales\|pralesech]] a [[Nížina\|nížinatých]] [[Nohoplod\|podokarpových]] lesích. Ke zvláště oblíbeným stromům pokřovníků subsp. ''granti'' patří [[Beilschmiedia tawa\|''Beilschmiedia tawa'']]. Subsp. ''chloris'' s oblibou vyhledává [[Balmín metlatý\|manukové]] a [[Kunzea ericoides\|kanukové]] podrosty. Daří se mu i v exotických lesích. Upřednostňuje především starší lesy, kde je dostatek děr pro hnízdění.{{sfn\|ref=Heather, Robertson & Derek\|Heather, Robertson & Darek\|2005\|p=372−373}}

Pokřovník zelený: Porovnání verzí