Josef Dostál (generál): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m opr. chyby
typografie, styl, překlepy
Řádek 18:
| vyznamenání = Památní kříž na válku 1916-1919, [[Československý válečný kříž 1939]]
}}
'''Josef Dostál''' ([[6. květen|6. května]] [[1891]] [[Tučín]]<ref name="matrika"/> - [[13. duben|13. dubna]] [[1945]] [[Lipsko]]) byl československý generál - odbojář, popravený nacisty.
 
== Život ==
Řádek 53:
| vydavatel = Občanské sdružení válka.cz
| místo =
}}</ref>. Po opuštění vojenské služby a funkce na MNO v březnu 1939 obnovil své kontakty v [[Klatovy|Klatovech]], kde působil mezi lety 1930 a 1936 jako velitel 4. jezdeckého pluku. Účastnil se protinacistického odboje, zatčen gestapem 29.4.1943, v Drážďanech 27.9.1944 odsouzen za velezradu k trestu smrti, v Lipsku 13. 4. 1945 popraven zastřelením v kasárnách Gholis, pohřben v Lipsku na hřbitově Ostfriedhof (památník - oddíl X, 5. skupina, 4. řada, 3. hrob)<ref name =“ostfried“>{{Citace elektronické monografie
| titul = Gedankbuch Leipzig
| url = http://gedenkbuch.leipzig.de/Details.aspx?id=c61e0a87-8e87-4a76-8644-f71460b3370b
Řádek 93:
| místo = Praha
| strany = 1-8
}}</ref> a adresována ''SS'' Gruppenführerovi [[Karl Hermann Frank|K.H.Frankovi]]. V textu se konstatuje, že se zakládají ilegální výbory s řídícími osobami z řad české inteligence. Zásahem bezpečnostní policie (''Staatpolizeileitstelle'') se sídlem v Praze byly zatčeny a dosud zadržovány inkriminované osoby, kdy z celkem 69 osob bylo 5 vysokoškolských učitelů, 4 státní zástupci, 2 ministři, 5 vyšších ministerských úředníků, 2 soudci, 4 zástupci různých firem, lékař, inženýr a architekt. Dále se ve zprávě sděluje, že se zformovaly skupiny z osob bývalého generálního štábu armády, důstojnického sboru a penzionovaných důstojníků. Tito jsou označeni za zvláště nebezpečné přípravou sabotážních akcí. Dále se podrobněji uvádí zadržení dalších 690 osob z odbojových skupin složených z osob nejrůznějších profesí. Rovněž byl zmapován nábor odbojových skupin do zahraničních armád, jmenovitě jednotek ve Francii. <br>Ve zprávě se konstatuje, že je nutné využít veškeré prostředky propagandy k přesvědčení obyvatelstva Protektorátu o prospěšnosti efektivní spolupráce. Listina obsahuje i odkaz na odeslání předmětné zprávy Řískému vedoucímu ''SS'' ([[Heinrich Himmler|H.Himlerovi]]) s datací 20.9.1940. <br>
Je zřejmé, že tato zpráva a další analogické<ref>{{Citace webu
| titul =Návrhy na germanizaci protektorátu
| url = http://www.badatelna.eu/fond/959/reprodukce/?zaznamId=337976&reproId=310197
Řádek 113 ⟶ 114:
| místo = Praha
| strany =
}}</ref> signály vyústily vve jmenování [[Reinhard Heydrich|R. HedrichaHeydricha]] zastupujícím říšským protektorem s určením pacifikovat odboj a zabezpečit fungování ekonomické základny ve prospěch válečného úsilí.
==Období teroru==
V důsledku uvedeného policejního zásahu proti formujícímu se odboji v roce 1940 až do podzimu 1941, kdy nově ustanovený zastupující říšský protektor <!-- ''SS''-Obergrupenführer a generál policie --> [[Reinhard Heydrich]] 28. září 1941 vyhlásil 1. stanné právo <ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 167 ⟶ 168:
[[Soubor:Memorial Klatovy.jpg|náhled|upright=1|Památník 4. jezdeckého pluku, Klatovy 2016]]
Celkem 80 zatčených na Klatovsku bylo podrobeno krutým výslechům v místní centrále gestapa v Klatovech, kde se brutalitou vyznačoval zejména její velitel kriminální rada Heinrich Winkelkhofer (členem [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] od r. 1934), bývalý bavorský policejní úředník.<ref name=“Strelec“/> Zde byli vyslýcháni a vězněni několik měsíců, pak byli odesíláni do káznic, koncentračních táborů a 15 z nich bylo posléze odsouzeno nacistickou justicí k smrti.
Podrobnější údaje o osudu obětí nacistického režimu povětšinou chybí, nebo již nejsou - až na výjimky - dohledatelné. Osobní svědectví těch, kteří válku přežili a podali o tom svědectví, se v čase vytrácejí. V případě tří členů Klatovského NRV se ze zachovaných dokumentů a zejména z výsledků bádání německého historika Dr. Dietera Kürschnera<ref group="p">Dr. Dieter Kürschner (1935-20131935–2013) je autorem rozsáhlých publikací o obětech nacismu v letech 1933-19451933–1945; v německých archivech dohledal dokumenty, zejména v daném kontextu o událostech vražd 13. 4. 1945 v Lipsku a publikoval o nich souhrnné rozbory.</ref> v archivech se podařilo zrekonstruovat jejich životní osudy až do konce války a později až do identifikace jejich hrobů.<ref name="jezek">{{Citace elektronické monografie
| titul = Předmětová komise dějepisu
| url = http://old.mikulasske.cz/historie/doplnky_historie/dejepis/kurschner.htm