Plazmová obrazovka: Porovnání verzí

Přidáno 15 bajtů ,  před 10 měsíci
m
česká gramatika
m (Editace uživatele 86.49.147.126 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Borzywoy)
značka: rychlé vrácení zpět
m (česká gramatika)
Po vzniku plazmatu získají nabité částice díky elektrickému poli kinetickou energii a začnou do sebe narážet. [[Neon]] a [[xenon]] jsou přivedeny do excitovaného stavu a po návratu elektronu do svého orbitalu uvolní [[ultrafialové záření]]. Díky tomuto záření pak excitují atomy a ty uvolní viditelné světlo. V každém [[Pixel|pixelu]] jsou tři různě barevné luminofory, jejichž kombinací vzniká výsledná barva.
 
Červený, zelený a modrý luminofor musí být ovládány zvlášť a navíc v mnoha úrovních intenzity, abychom dostali co největší škálu zobrazovaných barev. U [[Monitor (obrazovka)|CRT]] monitorů je princip jednoduchý, reguluje se elektronový paprsek, který na bod dopadá. U plazmaplazmových displejů funguje ovládání intenzity na principu modulace pulsního kódu (Pulse Code Modulation – [[Pulzně kódová modulace|PCM]]). Tato modulace slouží k převedení analogového signálu s nekonečným rozsahem na binární slovo s pevně danou délkou. Proto jsou PDP obrazovky plně digitální.
 
Intenzita každého subpixelu je určována počtem a šířkou napěťových pulsů, které dostává buňka během každého snímku. Toho je dosaženo tak, že trvání každého snímku je rozděleno na několik kratších částí, podsnímků. Během této periody jsou pixely, které mají svítit, přednabity na určité napětí (pomocí zobrazovacích elektrod) a během zobrazovací fáze je pak napětí aplikováno na celý displej (adresovací elektroda). Ovšem to znamená, že rozsvítí jen ony přednabité subpixely a jejich intenzita je dána právě úrovní nabití.
 
== Výhody a nevýhody PDP ==
Protože plazmaplazmové displeje samy o sobě emitují světlo, mají vynikající pozorovací úhly kolem 160–170 °, takže jsou vhodné pro prezentační účely. Další nespornou výhodou je zmiňovaná úspora místa při velkých úhlopříčkách.
 
PlazmaPlazmové displeje ne zrovna nejvyšší kvality mají problémy s kontrastem. Důvodem je, že napětí mezi zobrazovacími elektrodami je udržováno stále pod prahem ionizace, aby měla obrazovka dostatečně rychlou odezvu. Negativním účinkem ale je to, že k minimální ionizaci dochází i bez napětí na adresovací elektrodě, což omezuje schopnost zobrazit nejtmavší odstíny a tím snižuje kontrast. Jinými slovy, plazma vzniká i v „pohotovostním stavu“, když je adresovací elektroda vypnutá. Na konci 90. let ale přišlo Fujitsu s technologií zvyšující kontrast ze 700000:1 až na 4000000:1, později dokonce 5000000:1.
 
S kontrastem souvisel i další problém – neschopnost zobrazovat dokonale stupnici šedi. V tmavých scénách se totiž barvy blízké černé slévají v jednu a přechody nejsou zdaleka plynulé. Ovšem moderní PDP displeje již tímto neduhem netrpí a škála zobrazovaných odstínů je širší.
 
Přestože výroba PDP není tak náročná na prostředí jako např. LCD, jsou stále plazmaplazmové displeje velmi drahé. Životnost plazmových obrazovek je kolem 100 tisíc hodin, což je srovnatelné s životností LCD.
 
ANevhodnost nevhodnost plazmaplazmových displejů pro použití s počítači bychom vyčetli ještě z jedné hodnoty – rozteč bodů se zatím nedostala pod 0,3 mm, naopak bývá mnohem vyšší. Proto je stále nejlepší využití těchto obrazovek jako HDTV (High Definition TV) a pro prezentační účely větších společností. V poslední době jsou PDP již nahrazovány modernějšími LED a OLED technologiemi.
 
== Související články ==
 
[[Kategorie:Televize]]
[[Kategorie:Televizní přijímače| ]]
[[Kategorie:Displeje]]
719

editací